RNDr. Pavel Rusý
–
„Střídavá péče není pro děti ideální, možná je ideální pro rodiče…“
Autorka tohoto hodnocení střídavé péče se rozhovořila o své vlastní zkušenosti v článku s titulkem „Vytáčí mě k nepříčetnosti,“ říká Monika Absolonová o soudech a střídavé péči.
Paní Absolonová se soudila o úpravu péče o děti, kdy sama přiznává, že soud doporučoval střídavou péči a že nebylo lehké dosáhnout svěření dětí do její péče. A že tatínek se s dětmi vídá jednou za 14 dní, což považuje za „docela dost dlouho.“
Současně přiznává, že není schopna se o děti plně postarat sama, pročež využívá svou matku a ještě chůvu. Hlavně, že synové mají zázemí, jistotu a jeden domov.
Nemá smysl dokola vyvracet tyto nesmyslné argumenty tím, že dvě prostředí mají i děti pravidelně jezdící na chatu, k prarodičům, že další, a ještě více odlišné prostředí mají děti ve škole – a izolace dětí z tohoto prostředí „narušujícího“ jedinečnost a nenahraditelnost mateřské náruče v době covidu způsobila fronty u dětských psychologů.
Paní Absolonová tedy evidentně patří ke skupině žen nepřesvědčitelných, považujících za větší zájem dítěte jednu postel, zatímco srovnatelný čas s oběma rodiči je pro ni ohrožením dětí. Proto neváhá jít i proti doporučení soudu, proto neváhá upozadit v životech svých synů jejich tátu, který je mohl, mimo jiné, rozvíjet ve sportovních aktivitách, v nichž sám vynikal.
Z mé praxe se ukazuje, že takovým maminkám nejde až tak o to zázemí, jistotu a jeden domov, ale jeden názor, životní styl, jednu výchovu, a to samozřejmě tu svou. A takové maminky pod praporem předání svých hodnot, životního stylu a postojů směřují k eliminaci všeho, co by mohlo jejich mateřskou hegemonii působení na děti jakkoliv narušit.
Tato mateřská hegemonie má samozřejmě různou míru. Od úsilí urvat proti vůli druhého rodiče a často i dětí výlučnou péči o děti, přes úsilí eliminovat otce zcela z výchovy dětí, až po krajní mez, kdy se mateřská hegemonie projevuje i snahou o eliminaci „nežádoucího“ působení školy, spolužáků a vrstevníků. V každém případě by jak znalci, sociální pracovníci, tak soudci měli velmi dobře vyhodnocovat, zda deklarovaný zájem dětí není jen pláštík k upevnění této mateřské hegemonie. On totiž respekt k jiným postojům, názorům, umožnění dětem nasávat životní moudra, zkušenosti z různých zdrojů, je dost podstatnou komponentou rodičovské a výchovné způsobilosti.
Ale nakonec má Monika Absolonová pravdu, že střídavá péče není pro děti ideální. Ano, vhodnější je úplná rodina, kde rodiče spolupracují na výchově dětí, a když už se rozejdou, pak je zde ještě možnost svěření dětí do společné péče. Jenže to vyžaduje právě tu toleranci k druhému rodiči, respekt k jeho rodičovské roli a uznání, že mix výchovy a předávání zkušeností a postojů obou rodičů je právě to, z čeho děti mohou profitovat výrazně více než z jedné postele.
V této anketě můžete hlasovat pro největší žblebt do neděle 17. března 2024. Každý má pouze jeden hlas. Připomínáme, že podrobnější komentáře k jednotlivým výrokům publikujeme po týdnu (vždy ve středu). Můžete se podívat i na přehled všech nominovaných žblebtů.
Okomentovat