Mgr. Michaela Sigmundová, Ph.D.
–
Klíčová slova: nezletilé dítě, obvyklé bydliště, informace, odstěhování, předběžné opatření, neshody rodičů, soud, mediace, dohoda.
Rodiče nezletilého dítěte se domluvili, že budou společně bydlet v bytě u otce v Praze. Po několika měsících společného nesezdaného soužití se matka rozhodla, že se s dítětem odstěhuje ke svým rodičům do Opavy. V jiném případě rodiče společně nikdy nebydleli, ale narodilo se jim dítě, které bylo útlého věku. Matka si našla jiného partnera a uzavřela s ním sňatek. Chtěla se odstěhovat do jeho domu 100 Km od původního bydliště. Takové životní situace jsou běžné a řeší se různě. Bohužel ne všichni rodiče vědí, že nemohou bez dohody s druhým rodičem změnit místo obvyklého bydliště dítěte. Někteří to ví, ale stejně rodičovská práva druhého rodiče porušují.
O podstatných záležitostech týkajících se nezletilých dětí by se měli rodiče především dohodnout, ať už sami, nebo prostřednictvím mediátora. Mezi takové podstatné záležitosti týkající se nezletilých dětí jistě patří rozhodnutí o změně bydliště nebo změna předškolního nebo školního zařízení (1). Pokud se rodiče spolu o těchto záležitostech nejsou schopní domluvit, může se kdokoli z rodičů domáhat u soudu, aby o takových neshodách rodičů rozhodl. O této neshodě by měl být také informován orgán sociálně-právní ochrany dětí, který by rodičům mohl pomoci uzavřít dohodu buď přímo sám, nebo za pomoci odborníků.
Představme si situaci, kdy manželé vypořádají po rozvodu společné jmění manželů tak, že bývalá manželka zůstane v původním bytě a vyplatí finanční vypořádání bývalému manželovi. Jelikož pečovali o děti formou střídavé péče, bývalý manžel realizoval koupi většího bytu poblíž bydlení matky nezletilých dětí, aby neztrácel čas dojížděním. Otec nezletilých dětí se tímto způsobem na delší dobu zadlužil hypotečním úvěrem u banky, přičemž úvěr byl zajištěn zástavním právem na bytové jednotce. Za dva roky po rozvodu manželství se matka nezletilých dětí sblížila s jiným mužem a oznámila otci nezletilých dětí, že se přestěhuje do jiného města. Taková situace je samozřejmě nepříjemná a zejména může zásadně zasahovat do výkonu rodičovské péče, ale také do majetkových práv rodičů jako vlastníků nemovitostí.
O záležitostech týkajících se odstěhování rodičů a změnách bydliště dítěte opakovaně rozhodoval Ústavní soud. Ve svém nálezu I. ÚS 266/10 uvedl, že „zájmem dítěte je, aby bylo v péči obou rodičů, a není-li to možné, pak právě toho z rodičů, který mimo jiné uznává roli a důležitost rodiče druhého v životě dítěte a je přesvědčen, že i ten druhý je dobrým rodičem. Základním právem rodičů je vychovávat děti a pečovat o ně podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Rozhodnutí matky přestěhovat se do jiného města může významně omezit práva druhého rodiče ve vztahu k výchově a péči o nezletilé děti.“ Nález Ústavního soudu IV. ÚS 4156/19 se podrobně zabýval situací, kdy se jeden z rodičů odstěhoval do vzdáleného místa, aniž by o tom došlo k dohodě mezi rodiči (2). Podle názoru soudu je důležité, aby dítě bylo vychováváno zásadně oběma rodiči. S tím jsou spojené i náklady na jeho výchovu, které by měli nést oba rodiče společně, a to včetně nákladů spojených s udržováním pravidelného osobního styku (4). Soud konstatoval, že právo na péči obou rodičů plyne mj. z ustanovení § 907 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů a je nutné toto ustanovení analogicky aplikovat i na rozložení zátěže v rámci nákladů na styk s nezletilým dítětem. Podle názoru soudu nemůže být vzdálenost mezi bydlišti obou rodičů k tíži pouze jednomu z nich, a nesmí být důvodem porušení práva dítěte na styk s oběma rodiči.
Odstěhování rodiče v řádu stovek kilometrů ilustruje i tento případ. Matka se odstěhovala z bytu vlastněného otcem a s sebou vzala i nezletilého syna záhy po jeho narození, aniž by se na tom rodiče domluvili. Matka nebrala ohled na přání otce, aby společně syna vychovávali v Praze, kde do té doby oba žili. Odstěhovala se až do Ostravy. Do věku dvou let syna jezdil otec do Ostravy a styk s nezletilým probíhal v bytě matky. Od tří let věku dítěte jezdil otec do Ostravy z Prahy v pátek dopoledne v 11,50h, vezl dítě do Prahy vlakem z Ostravy v 16,53h a přijel do Prahy ve 20.45h. Odpoledne v neděli se vracel s nezletilým do Ostravy k matce. Otec na cestě strávil 14 hodin. Matka nebyla ochotná se střídat s předáváním dítěte otci napůl cesty. Situace se pak vyřešila u soudu dohodou rodičů, kdy soud vydal tento rozsudek: Otec je oprávněn stýkat se s nezletilým každý druhý sudý kalendářní týden v roce od pátku 16:30 hodin, kdy se matka zavazuje předat nezletilého otci ve vestibulu haly vlakového nádraží zastávka Česká Třebová, do neděle 16:00 hodin, kdy se matka zavazuje si nezletilého na tomtéž místě od otce převzít, ve zbývajících sudých kalendářních týdnech v roce je otec oprávněn stýkat se s nezletilým od pátku 16:30 hodin, kdy se otec zavazuje si převzít nezletilého v místě bydliště nezletilého, do neděle 18:00 hodin, kdy se otec zavazuje nezletilého na tomtéž místě matce předat.
Rodič, který je postaven před hotovou věc a má se smířit s odstěhováním nezletilého dítěte mimo místo obvyklého bydliště, je velmi stresován. Pokud se chce takové situaci bránit, měl by se po neúspěšné domluvě s druhým rodičem obrátit na soud s návrhem na vydání předběžného opatření (4). Pro takový návrh se obtížně zajišťují důkazy, aby byly dostatečně přesvědčivé a soud návrhu vyhověl. Zvláště pokud má k odstěhování rodiče teprve dojít a neexistuje o tom žádný důkaz či prohlášení druhého rodiče. Podle § 76 odst. 1 písm. e) o.s.ř. může být předběžným opatřením účastníkovi uloženo zejména, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel. Pro nařízení předběžného opatření musí být zásadně splněny dvě podmínky. Jednak musí být prokázána potřeba prozatímní úpravy (naléhavost situace) a osvědčen nárok.
Místní příslušnost soudu je daná faktickým bydlištěm nezletilého, jež je určeno předchozí dohodou rodičů, jak to vyžaduje ust. § 4 odst. 2 z.ř.s., a nikoli pouze jednostranným jednáním rodiče, jenž se odstěhoval. Rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům. Rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče v souladu se zájmy dítěte. Nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná zejména se zřetelem k jeho zájmu, rozhodne soud na návrh rodiče; to platí i tehdy, vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče (6). Za významnou záležitost se považují zejména nikoli běžné léčebné a obdobné zákroky, určení místa bydliště a volba vzdělání nebo pracovního uplatnění dítěte. Podle § 466 písm. j) z.ř.s. v řízení soud rozhoduje zejména ve věcech pro nezletilé dítě významných, na nichž se rodiče nemohou dohodnout (7). Podle § 469 odst. 1) z.ř.s. je dítě zastoupeno opatrovníkem, kterého soud pro řízení jmenuje. Opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně právní ochrany dětí (dále jen OSPOD). Místní příslušnost OSPOD se řídí místem trvalého pobytu dítěte, které může být odlišné od jeho faktického bydliště podle § 61 odst. 1 zákona o sociálně právní ochraně dětí. V těchto věcech je povinnost složení jistoty ve výši 10.000 Kč na účet soudu podle § 75 b odst. 1) o.s.ř. před podáním samotného návrhu.
V případech rozchodu rodičů je celkem běžnou záležitostí, že rodiče se rozestěhují a nežijí společně. Pokud dítě žije v klidnějším prostředí, je to jistě pro nezletilé dítě snazším řešením než být přítomno konfliktním vztahům mezi rodiči. Na druhé straně jsou však obavy z nastávajících změn týkajících se nezletilého dítěte, které se mohou týkat i změny místa trvalého bydliště nezletilého. To má vliv na umístění dítěte v mateřské školce, případně později ve spádové základní škole. Někdy tedy soud sám z preventivních důvodů vzhledem k tomu, že tato obava reálně v případě velmi konfliktních vztahů rodičů hrozí, zakáže rodiči do doby pravomocného rozhodnutí soudu ve věci samé změnit místo trvalého bydliště nezletilého a měnit školské zařízení tzn., že ve věci školského zařízení musí rodiče jednat ve vzájemné shodě. Takový výrok usnesení zní takto: Matce Janě Novákové, nar. dne 5.10.1980 se do doby pravomocného rozhodnutí soudu ve věci samé zakazuje změnit místo trvalého bydliště nezletilé Jiřiny Novákové, narozené dne 1.1.2018, které je na adrese Praha 1, Dušní 10, a dále změnit školské zařízení nezletilé.
V zájmu nezletilých dětí je zejména udržení stabilního zázemí. Přestěhováním nezletilého dítěte dochází ke změnám sociálního prostředí na několika úrovních (osoby blízké dítěti v rámci širší rodiny, změna okruhu kamarádů, vzdělávacího zařízení, učitelů), ale také ke změně frekvence kontaktu s druhým rodičem, případně s polorodými sourozenci. Ne každé dítě takové změny snáší dobře. Pro druhého rodiče představuje odstěhování dítěte změnu, která se projeví zvýšenými nároky na čas v rámci vyzvedávání a předávání dítěte k péči, ale také samozřejmě většími finančními výdaji a také fyzickou náročností přepravy. Také přesuny pro nezletilé dítě nejsou zcela bez vlivu ani na jeho kondici, zvláště pokud se realizují na vzdálenost stovek kilometrů, v brzkých nebo pozdních hodinách, v horkém létě či mrazu, prostřednictvím automobilové přepravy či dopravy veřejné. Hodiny trávené cestou ukrajují ze společného času s dítětem, toto je nutno s ohledem na věk dítěte náležitě zabavit, ale také vybavit občerstvením.
Závěr
Rodič nezletilého dítěte by proto měl vždy zvažovat jakoukoli větší změnu v životě dítěte s ohledem na dopady pro jeho další život a vývoj. Je nutné vidět situaci nejen z pohledu výhodného řešení pro rodiče, ale zejména zda je odstěhování v zájmu nezletilého dítěte. (8)
(1) Schön, M. Vztahy mezi rodiči při výkonu rodičovské odpovědnosti. Právní rozhledy, 2015, č. 1, s. 7.
(2) nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2016 sp. zn. I. ÚS 153/16
(3) Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2996/17, usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2017 sp. zn. I. ÚS 955/15
(4) Rogalewiczová, R.: Určení místa bydliště jako významná záležitost dítěte. Právní rozhledy 19/2019, s. 649
(5) rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1686/2011
(6) § 858 zák. č. 89/2012 Sb.: Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.
(7) § 877 zák. č. 89/2012 Sb.: Nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná zejména se zřetelem k jeho zájmu, rozhodne soud na návrh rodiče; to platí i tehdy, vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče.
(8) Ústavní soud, IV. ÚS 770/07: „Jsou to především rodiče, pro které by měl být nikoliv jejich, ale zájem dětí předním hlediskem při jakémkoliv rozhodování, které se jejich dětí dotýká“.
Psáno pro časopis Právo a rodina č. 5/2021
27. 5. 2021 at 7:43
Předně – pokud se jeden rodič rozhodne, že se odstěhuje do větší vzdálenosti, pak by měl veškeré osobní i finanční náklady nést zásadně sám. To je fér. A ne postoj Ústavního soudu, který vede k přenesení poloviny nákladů na rodiče, který za nic nemůže. Takovou „spravedlností“ systém podporuje tyhle vnitrostátní únosy, které vedou zpravidla i k výraznému omezení péče „opuštěného“ rodiče. Aktuální praxe je svinstvo, které podporuje prasácké jednání a je podporou bezohledných rodičů, kteří ze sobectví nebo agresivní strategie vylučují druhého rodiče z péče, a ještě mu přitíží na ekonomických nákladech. Vím o případu, kdy soud uložil otci 3x za 14 dní dojíždět na 9 hodinu ráno ve všední den k převzetí dítěte 200 km, ale potencialitu příjmů mu vypočetl z plného úvazku, i když mu rozhodnutím prakticky omezil možnost práce na 70 % pracovních dnů. O tom, jak blbě se taková práce shání, ani slovo.
27. 5. 2021 at 9:34
Rozhodování soudců v oblasti kde se řeší styk/péče o dítě na větší vzdálenost mi přijde jako rozhodování psychopatů, kteří mají potěšení z toho, jak rodičům a dětem komplikují životy. Z praxe – otec dojížděl vyzvedávat děti přes celé Brno mimo dopravní špičku. Soud to změnil tak, že otec musí jezdit v té největší špičce (2x+30minut). A ještě to odůvodní tím, že dítě nemá trávit celé dny v autě. Matka bojujíc proti otci jen chrochtá blahem, kterak to ten soud tomu otci nandal. Nemluvě o tom, že když se pečující rodič odstěhuje, soud se ani okrajově nesnaží jakkoliv tuto situaci pomoct řešit. Vzor je = Matka to už udělala, děti má v péči, otec se musí přizpůsobí, pokud chce vidět děti.
27. 5. 2021 at 15:08
Zažil jste někdo, aby soud předběžné opatření zakazující stěhování vydal. U nás matka celé 2 roky sporů o děti dává jasně najevo vůli se přestěhovat a došlo to tak daleko, že o PO budu žádat. Ale obávám se, že soudu nebudu stačit ani vyjádření matčiny advokátky:
„že by Váš klient měl jako další požadavek…nadiktování okruhu 10km od školy, kam by se měla má klientka po prodeji domu a jeho vyklizení nastěhovat s dětmi…. Navíc je od počátku jasné, že tento požadavek Vašeho klienta je naprosto přehnaný a pro mou klientku zcela nepřijatelný.“
A to za situace, kdy znalec i OSPOD stanovil za prioritu zachování blízkosti bydlišť rodičů a soud na mou žádost matku poučil, že jednostranná změna bydliště může být důvodem pro změnu rozsudku o péči.
27. 5. 2021 at 16:13
Pokud je jiz „majitelkou deti“ matka, tak ne, nezazil jsem to. Ani PO, ani v rizeni zakaz menit bydliste deti (byt by puvodne bylo treba i u otce, pokud zanika, tak to uz vubec).
Pokud je SP, nebo pred upravou pece, ta ano, videl jsem jak PO zakazujici zmenu bydliste (skoly) deti, tak takova rozhodnuti.
Vsichni (vcetne soudu) pokladaji za samozrejme, ze o skole a bydlisti rozhoduje matka, pokud je ma v peci (je majitelkou 🙂 ). Slusnejsi soudy obtize otci kompenzuji ulozenim povinosti vozit i matce, rozumnejsim rozlozenim „styku“ .. Ty mene slusne i tohle zcela ignoruji.
Ovsem Tvuj „pozadavek“ na 10km od skoly je i pro me uz opravdu za hranou slusneho pozadavku. Ja bych videl jako rozumne nemenit skolu, a podilet se casove i financne na doprave (pridat kus casu, at otci zbyde o trochu vic .. atp).
27. 5. 2021 at 19:04
zažil jsem PO o povinnosti navrátit bydliště zpět i u dítěte svěřeného do péče matky. Matka formálně přehlásila zpět trvalý pobyt. OSPODu to stačilo, ale soud požadoval i navrácení faktického pobytu. Tak matka 2 dny za 14 dní pobývala u příbuzných a zbytek v protiprávně změněném bydlišti, ale tvrdila, že tam skoro není. To už byl i soud spokojen a rozsudkem jí změnu bydliště odsouhlasil jako provedenou velmi citlivě.
Pokud byste žádali o PO, je třeba to řádně odůvodnit ale hlavně pozor na formulaci petitu (musí být přesný, jde o návrhové řízení a soud nesmí změnit smysl, může buď vyhovět nebo zamítnout). V jednom případě jsme toto žádali, včetně zajištění docházky do původní školy, okresní soud to pro matku zjemnil, tak jsme se odvolali a krajský soud to vrátil, že se nemůže takto odchylovat od petitu. A bacha, skládá se jistota 10.000 Kč.
28. 5. 2021 at 10:51
2Daniel&sioux: Mozna by bylo lepsi presunout se pripadne do diskuze a poresit detaily … Bylo to uspesne PO u matky s peci zalozene jen na „podezreni“ ze bydliste deti bude menit, nebo uz na pocatcich faktickych zmen? Zaniklo puvodni bydliste zcela (matka opustila svuj najem, prodala ….), nebo se pouze odstehovala od otce (rodicu . atp)?
Jinak souhlas, navrh na PO musi byt napsany dobre, ne stylem stezovani, ne prilis obsahle se spoustou kdyby a kdyz, a podminek typu „do 10-ti km“. Petit musi byt zcela jasny, a pokud mozno strucny (napr. naridit matce aby se zdrzela zmen skoly, do ktere deti dochazeji). S tim bydlistem, kdyz to nebude nesmyslne daleko, a navic puvodni zaniklo, to ma na uspech podle me sanci mensi.
1. 6. 2021 at 22:14
Ja zazil to, ze matka do podani k soudu napsala, ze bydliste zmeni i pres nesouhlas otce a o par radku vedle, ze si preje nahradit souhlas otce v jine vyznamne zalezitosti v zivote ditete. Soud reagoval tim, ze o bydlisti bude take rozhodovat. Jde ale o trvaly pobyt, ne o fakticke bydliste.
2. 6. 2021 at 16:59
Angelino, vyser se na americký soud, vem děti, a odvez je k nám, do Španělska. Zde máme perfektní soudy, které ví, že matka je více než otec, protože ona rodila zatímco otec šustil.
2. 6. 2021 at 17:07
Nenávidím tátu! Ať natáhne bačkory!
3. 6. 2021 at 15:45
Tak to mě ježibaba po soudu klidně řekla, že pokud by děti byly ještě v původním místě bydliště, tak by napsala doporučení jinak. Tím, že se ex s dětmi odstěhovala, přehlásila školy, tak dala doporučení neměnit dětem prostředí. Soud to pěkně pokryl. A ústavní soud se nijak tímto nevzrušoval. Kdo z rodičů hledí ze začátku na děti tak zapláče. Svině za pomoci jiných sviní nají navrch.