Tatove.info
Stát se v Česku otcem znamená nemalou, zhruba 20 % pravděpodobnost, že o své dítě zcela přijdete.
„Lépe je nemít, než ztratit.“ (Christian Friedrich Hebbel)
Systémové vytěsňování otců ze života dětí
Český opatrovnický systém má celou řadu zvláštností. Nejkřiklavější z nich je pravděpodobně skutečnost, že místo toho, aby se soud a sociálka po rozchodu rodičů snažily otce do péče o dítě maximálně zapojit, naopak ho ze života dítěte zcela cíleně a systémově vytlačují.
O těchto skutečnostech opět nejlépe vypovídají statistiky. Více než 90 % dětí je po rozvodu nebo rozchodu rodičů svěřováno do výlučné péče matky. Pouze 3 – 4 % dětí jsou svěřovány do střídavé nebo společné péče rodičů, a to prakticky pouze v případě, kdy se na ní rodiče dohodli a soud tak vlastně vůbec nepotřebují.
Soud při rozhodování o svěření dítěte do péče vůbec nepřihlíží k tomu, jak kvalitním rodičem je matka nebo otec, neřkuli k tomu, kdo zavinil rozchod rodičů. České opatrovnické soudy paušálně a šablonovitě rozhodují podle hesla „dítě patří pouze matce“.
Obecné povědomí o mizivých šancích otců na získání výlučné nebo střídavé či společné péče je natolik silné, že se o to většina mužů ani nepokouší. Pokud otec nedůvěřuje zkušenostem ze svého okolí, pak ho o jeho šancích na spravedlivý podíl na výchově dětí poučí každý advokát.
Zcela nedostatečný rozsah styku otce s dítětem vede k erozi jejich vztahu
Ve více než 90 % případů tak je dítě svěřeno do výlučné péče matky. Otci je „umožněn styk s nezletilým“. Nejčastěji bývá tento styk povolen v rozsahu cca 3 – 4 dnů do měsíce (tedy 10 – 13 % času má dítě možnost trávit čas se svým otcem).
Takovýto rozsah kontaktu dostačuje stěží pro udržení otce v zorném poli dítěte. Pro jakékoliv výchovné působení otce je tento časový prostor naprosto nedostatečný. Psychologové uvádějí jako minimální čas potřebný pro výchovné ovlivnění dítěte alespoň 40 % společně stráveného času.
Matky sabotují i minimální kontakt otce s dítětem
Obecně známou skutečností je, že mnoho matek všemožně brání i takto malému kontaktu dítěte s otcem a dítě k soudně určenému styku nepředává. Otec, který je nucen cestovat za dítětem do nového bydliště matky často přes půl republiky, se pak až na místě dozví, že „dítě je nemocné“, „dítě tě nechce vidět“, „dítě má jiný program“ atd.
Podle platné legislativy je sice možné rodiči odpírajícímu styk s dítětem uložit pokutu, v praxi je však české soudy neudělují. Soudci vycházejí z „logiky“, že kdyby matka musela zaplatit pokutu za maření styku s dítětem, pak by o ni byla snížena životní úroveň dítěte.
Pokud soud náhodou již matce pokutu uloží, pak prakticky vždy následuje zvýšení alimentů otci. Takže otec je nucen matce pokutu následně zaplatit formou zvýšených alimentů.
Není divu, že většina otců dříve nebo později ztratí energii pro neustálé ponižování se a doprošování se o kontakt s dítětem a na kontakty s dítětem zcela nebo částečně rezignují. Feministická propaganda to pak proti otcům samozřejmě patřičně zneužije jako projev nezájmu o dítě.
Falešná obvinění a jiné podpásovky
Většina otců tváří v tvář systémové diskriminaci rezignuje a o své dítě nebojuje. Proti těm otcům, kteří se nehodlají svých dětí tak snadno vzdát, neváhají jejich bývalé partnerky použít ty nejzákeřnější a nejpodlejší „podpásovky“. Na denním pořádku jsou falešná obvinění „zlobivých“ otců z domácího násilí nebo ze sexuálního zneužívání dětí. S tím, jak nejlépe využít podobné obvinění proti otci, matkám poradí četné feministické organizace (ProFem, ROSA, Area Fausta atd.). Cílem těchto obvinění je dosáhnout soudního omezení nebo úplného zákazu kontaktu otce s dítětem a podpořit získání dítěte do vlastní výlučné péče.
Soudy podobná obvinění ze strany matek většinou nijak neprošetřují. U otce vždy platí presumpce viny, u matky pak naopak presumpce neviny. Pokud některá soudkyně náhodou tato obvinění prošetřuje, pak nanejvýš formálně, a pokud se prokáže, že dané obvinění bylo falešné, nijak jej nepotrestá. Stávající beztrestnost falešných obvinění způsobuje jejich exponenciální nárůst.
Pokud se podobná obvinění minou účinkem a matce „hrozí“ střídavá nebo společná výchova, matky sahají k odstěhování se i s dítětem z dosahu otce, aby tak zabránily jejich širšímu kontaktu. V zemích, kde je legislativa na výrazně vyšší úrovni, platí, že odstěhuje-li se kterýkoliv z rodičů z okresu, v němž bylo poslední bydliště dítěte a rodiny, pak tento rodič ztrácí právo na rovnocenný podíl na výchově dítěte. Dítě přechází do výlučné péče toho z rodičů, který poslední společně dohodnuté bydliště dítěte o své vůli neopustil (toto platí např. v USA). Systémová diskriminace otců v Česku však umožňuje matkám dělat si cokoliv, co se jim zlíbí.
Výsledek: syndrom zavrženého rodiče
„Pouhé“ zamezení fyzického kontaktu dítěte s otcem většině nezralých matek nedostačuje. Poté, co matka soudním posvěcením výlučné péče a zamezením kontaktu otce s dítětem získává moc nad tělem dítěte, začne usilovat o ovládnutí jeho duše a zformování jeho psychiky k obrazu svému. Matka touží stát se „jediným architektem duše dítěte“ a poté, co se jí podařilo odstranit otce z fyzického světa dítěte, zbývá už jen odstranit jej i z jeho mysli.
Techniky používané matkami jsou různé, často velmi rafinované a obtížně odhalitelné. Většinou stačí pouze zdánlivě nevinné povzdechy a věty typu „Tatínek už nás nemá rád“, „Tatínek nás opustil“ a podobně. Otec ztratil možnost se jakkoliv bránit a ukázat svou pravou podstatu. Dítě je pod výhradním vlivem matky a v důsledku absence osobní zkušenosti s otcem postupně přebírá matčinu interpretaci a začíná svého otce nenávidět. Ve zhruba 40 % případů, kdy bylo dítě svěřeno do výlučné péče matky (tedy u 20 % všech rodin), se rozvíjí tzv. syndrom zavrženého rodiče. V konečném stádiu pak dítě nenávidí nejen otce, ale i celé jeho příbuzenstvo (prarodiče z otcovy strany atd.) a vše, co je s ním spojené.
Pečlivě a dlouhodobě vypěstovaná nenávist vůči otci většině dětí vydrží až do dospělosti. Četnost a průběh návratů zmanipulovaných dětí by si zasloužil podrobnější zmapování a studii. Bohužel i v těch šťastnějších případech, kdy dospělý potomek vyhledá svého otce, je již vše nenávratně ztraceno. Dítě většinou nalezne zničeného otce, kterého český opatrovnický systém připravil o prožitek dětství jeho potomka. Věřme, že se jednou dožijeme toho, že soudci, kteří umožňují a podporují podobné zločiny, budou přísně potrestáni.
Převzato z portálu TÁTOVÉ
29. 11. 2013 at 18:12
A dovoláte se vůbec v České republice nějakých práv, když jste náhodou muž ?
29. 11. 2013 at 20:47
Dobrý večer, myslím, že se to netýká pouze otců, já jsem o děti přišla díky manželově patologii být na někom neustále citově závislý, jeho šikovné advokátce, která dostala už několik protistran na psychiatrii a v neposlední řadě nezájmu opatrovníka tedy oSPOD Vsetín prověřit situaci. K rozvodu jsem se odhodlala hlavně kvůli tomu, aby děti něviděly jak mě manžel ponižuje, jen kvůli tomu, že jsem si našla práci. Bohužel o děti jsem po několika odvoláních přišla, soud mi dal právo platit 5 tis. výživné, a styk jednou za dva týdny na víkend. Manžel systematicky pracoval na jejich programování, tak, že po dvou letech mi 12 a 15 leté děti nemůžou přijít na jméno, přestože jsme měli před dvěma lety super vztah. Musela jsem se odstěhovat kvůli zachování svého duševního zdraví. Protože mě pan podnikatel, který bude mít vždycky ztrátu nemíní vyplatit z domu, platím dalších 8 tis. pronájem. Takže mi z výplaty zbývají 3 tis. Kč. Takže si myslím, že opravdu nezáleží na tom, jestli muž nebo žena, ale na tom, který z rodičů hledí jen na svůj prospěch a na duševní zdraví dětí kašle. Nedovolala jsem se nikde a ničeho, přesto, že jsem si stěžovala na přístup OSPOD, kdy paní byla evidentně zaujatá. Přesto, že jsem přede dvěma lety před paní z OSPOD vyjádřila obavy, že se manžel snaží mi děti odcizit, což se i teď projevilo, přesto je vše v pořádku. Už ex manžel děti podporuje v tom, že pokud nechtějí tak nemusí se mnou odjíždět. Takže moje návštěvy vypadají tak, že se pozdravíme, poptám se na školu a do 40 min. mě dcera vyzve, abych už odešla, protože se jí z mojí přítomnosti dělá špatně. Přesto, že jsou evidentně obětí syndromu pro Ospod je ex manžel ideální, přesto, že vychoval děti k nenávisti a nedohlédne na úkoly dětí a celé dny je nechává v domě samotné. Mé právo na výchovu děti bylo zcela zašlapáno.Bohužel v Česku neexistuje spravedlnost a má se dobře ten, kdo nemá žádný charakter a svědomí ani vůči vlastním dětem, které obral o druhého z rodičů, s tím, že ho parádně potrestal
30. 11. 2013 at 8:16
Romaně nevěřím ani slovo, zveřejni rozsudek!
30. 11. 2013 at 10:02
pro stykač: To jsem zkusil, křivé obvinění teď dozoruje krajský státní zástupce, tak uvidíme.
30. 11. 2013 at 17:42
To Romana: Jen malé popíchnutí: Pokud by to záleželo na tom, kdo je ve vztahu (parafrázovaně) větší svině, tak by to podle výše zmíněné statistiky byly v drtivě většině ženy (výlučná péče otců je podle všeho 3%). Alespoň to takto vyplývá z Vašeho příspěvku.
1. 12. 2013 at 1:25
ZTRÁTA DÍTĚTE, z důvodů, že vám ho vezme jeho druhý rodič (nejčastěji matky) by mělo být posuzováno jako trestný čin. A ten rodič, který vám dítě vezme by měl platit odškodnění v řádů miliónů. Tak jek je dnes běžné, že se platí za veřejnou urážku / poškození dobrého jména, tak stejně by se mělo platit za to, že vám někdo vezme možnost vychovávat vlastní dítě. Já osobně tento zločin považuji za stejně závažný jako zločin vraždy.
1. 12. 2013 at 7:31
České děti jsou diskriminováni tak,jak je popsáno v článku.
1. 12. 2013 at 22:06
To Vševěd: Zveřejnit rozsudek není pro mě problém. Jestli jsi tak zaujatý feminismem, to je mi Tě líto, protože jsem jen chtěla říct, že tato nespravedlnost platí pro obě strany. A pro matku je to snad ještě tragičtější. Jen natrefit na tu správnou soc. pracovnici. Jen bych potřebovala trochu navést jak bych měla technicky provést, abych ho mohla zveřejnit. Protože je to fakt ostuda českého soudnictví. Takže chlapi pokud umíte hrát divadlo a ronit slzy vzhůru do Vsetína. Teď prosím o pomoc, jak bych ten rozsudek tady mohla vložit. Díky
2. 12. 2013 at 0:17
Rozsudek sem přímo vložit nejde. Pokud jej ovšem pošlete na náš e-mail, můžeme věc zveřejnit v samostatném článku.
2. 8. 2016 at 10:54
Martin: zavést zákony, jako v USA ?:-) Martine, snad by jsi nechtěl ex manželce platit výživné i na ni, dokud se znovu neprovda 🙂 Žádné 2 roky, jako v ČR.