HLAVNÍ STRANA
Galerie Český ráj - obrazy pro každého
INFORMACE
ČLÁNKY
DISKUSE
ODKAZY
rodič.eu



Hlasování bylo ukončeno 15. dubna 2018.

Žblebt roku 2017: Josef Smrž

Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D.


„Dítě svého tátu nemusí znát a v životě mu tak nechybí. Koneckonců, pokud nikdy neochutnáte avokádo, proč by vám v jídelníčku chybělo?


Jde si takhle jednou za soumraku tlupa divochů hustým amazonským pralesem. Jeden mladík, kterému říkají Fesoj, nemůže odtrhnout oči od oblohy. Dnes možná zase budou svítit tam nahoře ty žluté tečky. Je to tak úchvatná podívaná. Když je Fesoj pozoruje u řeky, jsou vidět i na její hladině. Ale sáhnout se na ně nedá, vždy se ztratí ve vodě. Žádný z kmenových stařešinů neví, co ty tečky znamenají, ale domorodci věří, že přinášejí štěstí a dobrý úlovek. Najednou Fesoj ucítí ostrou bolest v noze a vykřikne. Tlupa se seběhne a v záhybech trávy vidí rychle mizet zeleného hada. Všichni vědí, co se teď stane. Fesojovi se začne točit hlava, upadne a usne věčným spánkem. Nejstarší lovec si pomyslí, že kdyby Fesoj nebyl tak zvědavý a místo po nebi koukal na zem, nemusel šlápnout na hada a urazit v něm sídlícího ducha. Kdyby Fesoje uštkl hnědý had, spánek by přicházel pomaleji a dal by se úplně odehnat useknutím nohy. Duch ze hnědého hada se někdy spokojí s divochovou nohou a člena tlupy nechá být. Ale s tím zeleným to nejde, věčný spánek přichází rychle. Tlupa je daleko od tábora, spící tělo tam neponesou, protože by museli nechat na místě kořist. Fesojova rodina asi bude smutná, ale nedá se nic dělat. Toto se stává často a domorodci jsou na nečekanou ztrátu svých druhů zvyklí. Fesojovým malým dětem řeknou, že jejich otce k sobě zavolal mocný zlý duch a jeho mladá družka se s nimi odstěhuje do chýše k jinému lovci. Možná je u sebe bude chtít starý šaman, který své děti nemá a naučí ty Fesojovy mocná kouzla, jak odhánět zlé duchy od ohniště.

Nějak takto asi dodnes žijí dosud neobjevené kmeny domorodců v hlubokých pralesích, zprávy o nichž tu a tam problesknou v médiích, když se hovoří o kácení džunglí nebo výpravách mimo civilizaci. Možná jim můžeme závidět, jak jednoduchý mají život. Nemusí o ničem přemýšlet, všechno v jejich životě řídí hodní a zlí duchové, kteří na sebe berou nejrůznější podoby. Neznají civilizační neduhy, ale ani obyčejné přístroje a postupy, které usnadňují život. Především neznají léky a protijedy a proto jim nikdy nechyběly. Nechybí jim ani znalost hvězd. Jen je otázka, jestli je pro ně taková neznalost dobrá či nikoliv. Ale pryč z pralesa. Jeden takový domorodec, jehož život řídí okolí a neznalost vnějšího světa, žije i v Praze. Říkají mu Josef Smrž, má vysokoškolský titul Mgr. a pracuje jako metodik sociálně-právní ochrany dětí. Diplom má z oboru psychologie, známého tím, že se k němu uchylují hlavně ti, kteří nedokáží rozumově vyřešit své vlastní problémy. Tento pán dokáže vytvořit taková fatalistická slohová cvičení ("DÍTĚ JE BEZ OBALU OBĚTÍ SYSTÉMU"), jejichž citát by vydal za samostatný článek. Proto z něj jen nepatrně vyčnívá perla největší – otec jako nepoznané exotické ovoce. Místo avokáda se klidně dá jíst mrkev, to potvrzují nejen výživoví poradci. A ve světě mezilidských vztahů se to podle pana Smrže promítá takto: „Důležitost otcovy postavy je nahrazena částečně matkou, v některých případech jinou mužskou postavou.“ Aby ne. Mrkev má plno vitamínů a ta divná avokáda, o kterých mluví děti ve škole, píše se o nich v knihách a objevují se ve filmech, určitě každé matkou vychovávané dítě asketicky odmítne a nebude o nich přemýšlet. Odříkané avokádo nechybí, ani kdyby je všichni ostatní kolem denně jedli, neboť podle našeho pražského domorodce je to velmi jednoduché: „Není to jen svět, kde chybí táta. Je to svět, ve kterém nikdo takový nemá své místo. Svět dítěte a mámy. V jiných případech svět s tátou, který sice není biologickým otcem, ale pro dítě se tátou stává.“ Nakonec tedy nenahraditelná matka nějaké jiné exotické ovoce domů přitáhnout může, ale jen někdy, pro dítě to rozhodně nutné ani potřebné není.

Chápu, že pan Smrž nemusí mít rád avokádo a třeba ho ani neláká ho ochutnat. Ale že by ho ve 21. století ve světě digitálních technologií vůbec neznal a tvářil se, že neexistuje? Dnes, kdy si o teplokrajném ovoci může na internetu číst i Eskymák? Opravdu si vystudovaný psycholog myslí, že děti ošizené o otce nevnímají vyprávění spolužáků ve škole a nečtou ani povinnou školní četbu? I ten malý Bobeš z první školácké četby se těší na svého tátu, který je na pár dní pryč v nemocnici. Možná by děti sobeckých matek neměly moc vyhledávat nevhodné kamarády z úplných rodin nebo číst literaturu a už vůbec není vhodné mít počítač nebo chytrý telefon, aby se náhodou nedozvěděly o nějakém tom nepotřebném otci či avokádu a myšlenky na něj pak nerušily klidný vývoj ve světě dítěte a mámy. Takový svět by mohl dobře a nerušeně existovat třeba v amazonském pralese, kde otec jednoduše zmizí, protože to chtěl jeden zlý duch.


PŘEHLED VŠECH ŽBLEBTŮ


20.03.2018

Diskuse k článku (max. 650 znaků):


Navštivte také naši hlavní DISKUSI.


Dětská revoluce: CHYBÍ MI TÁTA!


PŘIDAT DO OBLÍBENÝCH
INFO@STRIDAVKA.CZ