doc. Ing. Rostislav Dudek, Ph.D.
Článek navazuje na příběh o falešném obvinění z domácího násilí „MŮJ PŘÍBĚH“.
Dětem záměrně věnuji samostatnou pasáž, protože nelze zničit manželství, aniž by se to dětí nedotklo.
Úvod
Mé tři děti byly v době manželství v poměrně útlém věku (7, 5 a 5 let), proto na ně prvotní události doufejme nedopadly s plnou razancí – bylo jim matkou namluveno, že jsem narychlo odjel. Jenomže jsem se nevracel a první kontakt s nimi jsem mohl mít nejdříve po 40 dnech. Již tato záležitost mi připadá naprosto nemravná a neomluvitelná, jen tak vás může náš právní stát odříznout od dětí na relativně dlouhou dobu. Jejich matka po celou dobu okolí tvrdila, že vše udělala zejména v jejich zájmu, abych jim jakožto „blázen“ nemohl nijak ublížit. Velice oblíbená a notorická fráze z jejích úst byla „dělám to pro blaho dětí, však on o ně stejně nestál a nejeví o ně zájem“.
První styk s dětmi
Jako další absurditu považuji situaci, kdy jsem sice po více než 40 dnech mohl mít první kontakt s dětmi, ale jelikož mi bývalá zabavila veškerý majetek, nemohl jsem jim poskytnout odpovídající zázemí. Jenomže tohle sociální pracovnici nezajímalo – buď zázemí mít budu a pak děti u mě mohou i přespat, v opačném případě ji nic dalšího nezajímá. Proto také ta urychlená sbírka nepoužívaných věcí od mých přátel, abych v rekordním čase zařídil domácnost od nuly. Stejně byl můj počáteční styk s dětmi doprovázen nekonečnými přesuny termínů ze strany matky, záměrnou nekomunikací, nebo zkreslováním již uzavřených dohod. Tato situace se zlepšila teprve po několika mých intervencích na OSPODu (Orgán sociálně-právní ochrany dětí, lidově „sociálka“) a soudním stanovení styku s dětmi. Teprve pak byl můj styk s dětmi soudně vymahatelný a stal se pravidelný.
Střídavá péče
O střídavou péči jsem si po nějaké době samozřejmě zažádal a zde jsem narazil na několik (někdy až neuvěřitelně absurdních) tvrzení (nejen ze strany matky).
1/ Konfrontace se sociální pracovnicí: Bylo mi sděleno, že pokud děti již cca rok a půl žijí samy s matkou (doba, za kterou jsem byl schopen provizorní bydlení vyměnit za klasicky zařízenou domácnost) jsou na ní zvyklé! Není tedy vhodné, aby bylo ke střídavé péči přistoupeno Tento výrok považuji za absolutní demagogii – matka dětí mě nezákonně nechala vykázat, připravila o vše a současně tak získalal v očích sociální pracovnice zcela legitimní právo být s dětmi (na rozdíl ode mě).
2/ Zatahování dětí do vlastního konfliktu: Ve chvíli, kdy se matka dozvěděla, že žádám o střídavou péči, neštítila se zaštiťovat dětmi v tom smyslu, že jim začala namlouvat polopravdy a lži o tom, co by je v případě střídavé péče čekalo. Od dětí jsem se pak dozvěděl, že by: „přišly o všechny kamarády, přišly by o všechny kroužky, byly by izolovány od všech, co mají rády, přišly by o domov.“ Tímto vším je matka důkladně proškolila.
3/ Argumenty u soudu: Matka např. u soudu vypověděla, že si děti stěžují, že je nutím příliš do jídla. V zápisu, který ale předtím pořídila se sociální pracovnicí, bylo uvedeno, že děti u mě trpí hlady. Když jsem na tento rozpor upozornil, sociální pracovnice se přihlásila o slovo a sdělila následující: Výpověďi matky před soudem a na OSPODu se liší o měsíc, je tedy skutečně možné, že jsem jeden měsíc děti přejídal a druhý je tedy mučil hlady. Názor na tento argument nechť si čtenář udělá názor sám.
Přesto, že sociální pracovnice, která navštívila mou domácnost, neshledala žádná pochybení, byly u soudu propírány naprosté absurdity, jako například, že se děti štítí vlasů, které nechávám v hřebeni, nebo že máme v koupelně příliš studenou podlahu.
K výslechu byly za zavřenými dveřmi přizvány i děti. O čem spolu se soudkyní hovořily nevím, soudkyně pouze konstatovala, že si střídavou péči nepřejí.
Byl jsem také sociální pracovnicí, matkou i její právní zástupkyní vyzván, abych od svého záměru střídavé péče odstoupil, protože se tím snažím matce (a bývalé partnerce) pouze mstít – jak tohoto názoru nabyly, mi nesdělily.
4/ Závěr soudu: Střídavá péče se zamítá, děti jsou již zvyklé žít s matkou a samy si střídavou péči nepřejí.
A můj závěr: Matka naprosto nemravným způsobem zapříčiní rozvrat rodiny. Otec a zejména děti jsou pak trestány tím, že jím je omezován vzájemný styk! Také je na zváženou, zda by matka s takovým mravním kreditem měla děti vůbec vychovávat…
Převzato ze stránky DOMACINASILINARUBY.NAZORY.CZ
Okomentovat