Veřejný ochránce práv
Rozvod rodičů je zátěžovou situací, do které dítě spadne bez ohledu na svá přání. Nemělo by však zbytečně trpět jen proto, že se rodiče nedokáží dohodnout. Nejlepší zájem dítěte obvykle v roli kolizního opatrovníka hájí orgán sociálně-právní ochrany dětí. Nebo by alespoň měl. Nesmí jen pasivně čekat na rozhodnutí soudu, který určí rozdělení péče o děti. I v průběhu soudního řízení by měl zmírňovat spor mezi rodiči tak, aby v ideálním případě dospěli k dohodě.
Obrátil se na nás otec, protože se mu nelíbilo, že může svou dceru vídat pouze jednou za tři týdny. Později se přidala také babička, která svou vnučku nemohla vídat vůbec. Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) však odkazoval na probíhající soudní řízení s tím, že dokud soud nerozhodne, nemůže v dané věci nic dělat. To ovšem není pravda.
OSPOD se má i během soudního řízení snažit vést rodiče k nalezení vzájemné shody. Cílem přitom není vyřešit problémy již bývalých partnerů. Za jejich životy OSPOD odpovědnost nenese. Cílem je vyřešit problém dítěte, které nemůže kvůli konfliktů rodičů jednoho z nich vídat tak často, jak pro svůj život potřebuje. To stejné se může týkat dalších příbuzných.
V šetřeném případě jsme konstatovali, že OSPOD k oběma rodičům přistupoval nestraně a objektivně. Byl však nečinný v průběhu vleklého soudního řízení, kdy se nesnažil přimět partnery k vzájemné dohodě.
Nakonec se podařilo dospět k takovému uspořádání, které vyhovuje oběma rodičům, babičce a především dítěti. Dotčený OSPOD pak změnil svá interní pravidla tak, aby byl v budoucnu v podobných případech více aktivní a lépe hájil zájmy dětí.
Celý případ ZDE.
Převzato ze stránek VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV
13. 8. 2016 at 7:58
Je super že to takhle někde dopadlo. Někdy mi totiž práce OSPOD přijde, jako když člověk tankem opravuje auto.Jako třeba v tomhle případě, kde OSPOD vyjimečně zasáhl v neprospěch matky, ale natolik ofenzivním a represivním způsobem, že tomu až člověk nemůže věřit. Dítě zavřeli do ústavu, přičemž se jej s pomocí léků a vyhrůžek snažili přimět k souhlasu s bydlením u otce.
https://www.novinky.cz/domaci/411447-odvedli-ho-od-mamy-do-ustavu-aby-se-naucil-mit-rad-otce.html
Je otázkou, jak v takových případech postupovat. Za předpokladu, že by zde byl skutečně syndrom zavrženého rodiče, bylo by možná lepší postupné rozšiřování styku s otce a nějakou SKUTEČNĚ DOBROU mediací, případně poradenstvím pro otce, jak danou situaci úspěšně zvládnout, ale postup, popsaný v článku, mi přijde vyloženě špatný.
16. 8. 2016 at 19:12
2 vincenc: Ale tomuto raznemu kroku ospodu pravdepodobne predchazela dlouhodoba necinnost (s nejvetsi pravdepodobnosti jineho) ospodu, stejne tak soudu. Takovy SZR se neda vypestovat za par tydnu, a myslim ze ani za par mesicu. Pokud by vsichni tise dlouhodobe netolerovali izolaci ditete od otce, nemusel byt zasah tankem, stacila drobna korekce 🙁