Stridavka.cz
V diskusi k článku ZÁJEM DÍTĚTE, NEBO ROZVODOVÉHO PRŮMYSLU? bylo zpochybněno vystoupení Aleše Hodiny na konferenci „Zájem dítěte v soudní praxi“. Zveřejňujeme proto v autentickém znění text celého jeho příspěvku, tak jak jej přednesl spatra v průběhu konference:
Dobré odpoledne. Já jsem chtěl reagovat na některé věci z předchozího příspěvku i z některých dalších, už jsem chtěl se ozvat dopoledne. Já si tady občas na té konferenci připadám jak na sletu… proti střídavé péči.
Tady je střídavé péči vyčítáno to, co bývá problémem ne střídavé péče, ale už samotného rozvodu, už samotných sporů mezi rodiči, které jsou bez ohledu na to, jaká je forma péče. A často ty věci, které jsou vyčítány střídavé péči, nebo jsou tu uváděny jako jakési příklady, jsou mnohem častěji problémem ve výlučné péči jednoho rodiče.
Tak vlastně i ten příklad, který tady byl zmíněn, s tím utonulým dítětem, byl případem, kdy to dítě bylo fakticky ve výlučné péči otce po dobu několika let. Že pak mělo jít k matce, to je jiná věc, ale pokud už je takhle několik let u jednoho rodiče, tak nemůžeme mluvit o střídavé péči a je to skutečně péče výlučná.
A rodiče, kteří mají dítě ve výlučné péči, se často chovají takovýmto sobeckým způsobem, že to dítě je jenom jejich, nechtějí ho dát druhému rodiči. Známe tady mnoho dalších případů, typicky třeba případ matky, která než aby dala dítě otci, tak pustila v bytě plyn a skočila s ním z balkonu. Ta matka byla nějakým způsobem naváděna advokátkou Spoustovou, aby působila proti otci nepřátelsky, k tomu se posléze i přiznala.
Takových případů máme víc. Ta matka, která dala dítěti fridex do jogurtu… Prostě proběhlo to tady médii a to jsou všechno případy velmi ošklivého chování vůči dětem ve výlučné péči.
Pokud je těm dětem dáno… pardon, pokud je těm rodičům – oni se někdy tedy chovají jak děti, takže promiňte to přeřeknutí – takže pokud je těm rodičům dáno dostatečně jasně a hlavně včas najevo, že druhého rodiče nevyšachují, že se prostě musí smířit s tím, že když se rozejdou, tak budou dále oba stejně rovnoprávní rodiče, budou vychovávat oba to své společné dítě, tak obvykle to vede k tomu, že se situace naopak uklidní. Prostě proto, že těm rodičům nic jiného nezbývá a vlastně si nějakým štvaním nepomohou.
Naopak můžou si tím uškodit. Pokud soud a ti, kdo to posuzují (ti by měli vyhodnotit správně takové to různé falešné obviňování a štvaní dítěte proti druhému rodiči) budou důsledně dbát toho, že tímto způsobem toho druhého rodiče prostě nevyšachujete.
26. 9. 2015 at 8:43
I pokud jsou děti mladší 12 let, soud je povinen zkoumat, zda jsou či nejsou rozumově natolik vyspělé, aby informaci přijaly, názor si udělaly a dokázaly ho sdělit. Pokud tohle soud ignoruje, pak jde o porušení čl. 12 Úmluvy o právech dítěte. Po 12 letech už to zkoumat nemusí, protože se to předpokládá ze zákona.
Hlavně toto odmítnutí musí být zaprotokolováno, návrh na důkaz výslechem dětí musí být ze strany otce odůvodněn, co má prokázat.
26. 9. 2015 at 8:49
Žili jsme slušně a nikdy jsme s takovými institucemi neměli zkušenosti. Odmítnuly nejen děti vyslechnout, ale i nahlédnutí do spisu. Psaly si tam co chtěly!!! Otec začal nahrávat a zíraly. Prosadil si změnu opatrovnice. Upozornil na manipulaci s dětmi. Asi se přesunu do diskuse. Sem se to nehodí. To jenom pro rychlou odpověď. Jsem svědek. Sleduji to a proto to zklamání.
26. 9. 2015 at 8:54
Ano, nebylo jim 12 roků. Bylo jim skoro 12. Teď už jim 12 roků je! To byl možná také ten důvod, proč si s nimi tak zahrávaly.
26. 9. 2015 at 9:06
Kdyby tyto důkazy provedly … Nyní si matka snaží děti přivlastnit. Něco jiného říká a něco jiného koná, asi tak. Už jsem zmínila.
28. 9. 2015 at 12:51
i pokud jsou takové důkazy u soudu provedeny, může být výsledek jakýkoli,
protože si to soudkyně stejně “vyhodnotí” po svém – zpochybní co chtějí
28. 9. 2015 at 19:22
Některé matky, jsou pro děti doslova nebezpečné, z dětí dělají neurotiky. Obzvlášť, když chlap poctivě platí výživné, a má zájem se o děti starat.Čím jechlap vstřícnější, tím je to horší. Tím víc si matka dovoluje. Nejlépe je na tom otčím. Má právo vychovávat, (oproti otci) zodpovědnost však nenese. Přijde mi, že matka, která vyrábí potíže, by se v tom měla trochu vymáchat. Znalecké posudky, které neodhalí povahu matky jsou k ničemu. Matka jako řvoucí hmota i tak ji mohou kluci vnímat.
29. 9. 2015 at 10:43
Antonie chápu tvojí frustraci. Já musel na znalecké posudky, které zkoumaly, zda mohu vychovávat vlastní děti a mrdák matky nic nemusel. Je to porušování lidských práv. Takto se chová opatrovnický průmysl, aby mohl vydělávat na nečem, co je přirozené.
Je potřeba zničit tento zločinecký systém od samotného základu, protože není reformovatelný, ani žádným Cochemem. Toto dokáže jen politická změna.
30. 9. 2015 at 10:06
Pěkný článek, do kamene tesat
1. 10. 2015 at 14:48
To to je přesně to, že moje bývalka se mne snaží mermomocí vyšachovat, o nechce připustit, že když se rodiče rozejdou, tak jsou dále oba stejně rovnoprávní rodiče, mají vychovávat oba to své společné dítě. A soudy ji v tomto jejím zvrhlém, úchylném myšlení jen podporují.
1. 10. 2015 at 15:25
máme tu spoustu dobrých nápadů, jak by se měly soudkyně(úřednice)
a pracovnice OSPOD(úřednice) chovat a co by kdy (ne)měly dělat
někdy dobrá argumentace a pečlivá příprava pomůže
bohužel některé (často obstarožní) soudkyně to mají jako “se sovětským
svazem na věčné časy” – dítě patří matce pokud není alkoholička apod.