Mgr. Josef Neckař
Ještě bych se rád zmínil o zlozvycích v komunikaci. Uvedu to malým příkladem.
Ženě je kolem čtyřiceti, má 2 dospělé dcery. Ty už mají svoje rodiny. Pracuje jako úřednice a s prací je spokojená.
Manžel podniká. Chodí domů pozdě. Pracuje i o víkendech. Bývá unavený a doma si chce hlavně odpočinout. Doma tráví čas čtením novin nebo ležením u televize.
Žena zabezpečuje chod domácnosti. Občas zajede za dcerami. V poslední době dochází k častějším hádkám. Většinou kvůli maličkostem. Žena se utvrzuje v přesvědčení, že manželství už nestojí za nic. Cítí se předčasně zestárlá.
Žena má nový účes. Uvařila dobrou večeři. Muž si účesu nevšiml. Večeři zapil pivem a rozvalil se před televizí. Žena je zklamaná. Umyla nádobí a rozmrzele začala žehlit košile.
Přichází následující rozhovor:
Ž: „Mám obavy o Zuzanu. Hádají se s Radkem. On jí nepomůže a ona na všechno nestačí… Slyšíš mě?!?“
M: „Hmm… jo, slyším tě.“
Ž: „Tak proč mi nic neřekneš? Ty se nezajímáš ani o vlastní děti! Máš furt v hlavě jen ty svý peníze. Na děti a na mě úplně kašleš.“
M: „Hergot, zase se chceš hádat. Jsem utahanej jako kůň. Dej mi s tím pokoj. Zuzana je dospělá a má koho chtěla. Tak ať se teď stará. Kdo chtěl, aby se vdávala? Já tedy ne!“
Ž: „No…, to seš celej ty. Pán je unavenej a na rodinu kašle. Ať se všichni o sebe starají sami. Kdyby to tvoje podnikání alespoň k něčemu bylo. Vždyť ani na dovolenou jsme nejeli. A doma taky v ničem nepomůžeš. Všechno visí na mně.“
M: „Ale vždyť tady dohromady není co dělat. Děti jsou pryč. Snad bys po mně nechtěla, abych ještě doma něco dělal. Jsem udřenej a vyčerpanej. A s tou dovolenou jsem ti už říkal, že pojedeme v létě k moři.“
Ž: „A já nejsem udřená? Chodím do práce a ještě kolem tebe skáču. A ty? Ani ponožky si neuklidíš. Každý den čistou košili, to jo. A teplou večeři. A ani mi nepoděkuješ. To, že dva měsíce kape kouhoutek, to prostě ignoruješ. I žárovky abych vyměňovala sama. Stokrát jsem tě o to prosila. A že jsi udřenej, za to si můžeš sám. Kdo tě do toho nutí.“
M: „Sakra, to se nedá vydržet. Od rána do večera jen samé výčitky. Já snad začnu raději chodit do hospody.“
Ž: „Dyť beztak stále nejseš doma. A mě si vůbec nevšímáš. Já vím, už jsem stará, k ničemu (pláče).“
M: „No tak (smířlivě, chce ji obejmout), stará nejsi a stále ti to sluší.“
Ž: „Nesahej na mě! Dyť ty sis ani nevšimnul, že mám novej účes. Ani mě nepohladíš a rovnou mě ošahávaš. Jako bych ani nebyla člověk.“
M: „Ale vždyť tě mám rád.“
Ž: „To jsou jen řeči a žádné činy. Kdoví, komu ještě to říkáš.“
M: „Ne, s tebou se fakt nedá mluvit.“
Ž: „S tebou taky ne.“
Přes konfrontační charakter rozhovoru se pravděpodobně manželé mají rádi. Ale nedovednou se spolu domluvit. Neuvědomují si řadu zlozvyků, které v řeči používají. Komunikační zlozvyky můžeme rozdělit na ty, které se objevují při naslouchání (pasivní komunikaci) a ty, které se objevují při sdělování (aktivní komunikaci).
Všimněme si těch, které se objevily v rozhovoru:
Nereagování na sdělení
– chybění zpětné vazby je pro druhého nepříjemné. Pokud nedáme najevo, že posloucháme, může mít partner pocit, že ho ignorujeme (a pak se urazí), nebo že mu nerozumíme.
Neverbální odmítání
– dívání se mimo řečníka, otáčení se k němu bokem nebo zády, sledování televize apod.
Nepřímé vyjadřování pocitů oklikou
– což znamená, že sdělující neříká přímo to, co si myslí, a „filtruje“ některé nepříjemné pocity.
Pak kritizuje něco náhradního nebo připomíná nějakou událost způsobem, aby to partnerovi tzv. „došlo“. Nepřímé vyjadřování pocitů oklikou vede k tomu, že v druhém roste napětí, úzkost nebo vztek. Když se vrátíme k našemu rozhovoru, tak žena byla zklamána, že si muž nevšiml nového účesu a taky nepochválil večeři. Místo, aby mu to řekla, začíná svoji nespokojenost vyjadřovat kritikou něčeho jiného:
Ž: „Ty se nezajímaš ani o vlastní děti!“
Neupřímnost
– je to zastírání pravých pocitů a potřeb. Jednak kvůli strachu být upřimný, jednak z manipulativní snahy získat výhodu nebo alespoň klid.
Dalším typickým zlozvykem je přehánění.
Přehánění znamená tendenci hodnotit situace přehnaně:
M: “Ale vždyť tady dohromady není co dělat. Děti jsou pryč. … „
Nadměrné zobecňování
– kdy se jeden detail v chování nebo řeči zobecní na celou skutečnost.
Nadměrné zobecňování znamená zevšeobecnění pravidla nebo závěru na základě jednoho nebo několika málo zážitků. Drobný prohřešek může být generalizován na celou situaci, odmítnutí jednoho požadavku druhou osobou může být vnímáno jako totální odmítání a neláska.
Ž: „Dyť beztak stále nejseš doma. A mě si vůbec nevšímáš.“
Čtení myšlenek
– je jedním z nejtypičtějších zlozvyků při naslouchání. Nedorozumění může vzniknout proto, že do toho, co nám druhý řekl, si vkládáme svůj význam. Bývá to něco, co předem očekáváme, nebo se toho předem obáváme.
Nejasnost a nekonkrétnost sdělení
– znamená takové sdělování, kterému přijímající přímo nerozumí, musí si ho nějak vysvětlit. To skýtá hodně prostoru pro „čtení myšlenek“.
Dalším nešvarem je značkování
Značkování místo zpětné vazby je snahou druhého znehodnotit („označkovat“), místo konkrétního vyjádření pocitu z jeho chování. Když se někdo spletl, může být označen za „nešiku“, „hlupáka“, „idiota“. Když někdo nechce něco udělat, lze ho označit za lenocha.
V terapii se snažíme o to, aby klienti alespoň porozuměli asertivní komunikaci, naučili se rozeznávat manipulativní prvky partnera nebo své, uvědomovali si komunikační zlozvyky a pokusili se komunikaci změnit.
Literatura: citace a inspirace Prof. PhDr. Rudolf Kohoutek, CSc., Doc. MUDr. Ján Praško, CSc., PhDr. T. Novák
Příspěvek byl přednesen na konferenci v rámci Národního týdne manželství, jehož partnerem je i Střídavka.
Okomentovat