Ing. Petr Paulczynski

Tak stojí otázka. Médii a virtuálním prostorem hýbe otázka teplého pražského léta. Pozor, nebudeme mluvit o počasí. Teplé léto se týká další akce LGBT komunity, která opět uspořádá svůj zviditelňovací festival, jakoby tuto komunitu u nás někdo pronásledoval. Dokonce naše vaše veřejnoprávní ČT nás nezapomene pravidelně o této akci několikrát denně informovat.

Národ se rozdělil na ty politicky korektní, kteří pouliční jásání barevné skupiny lidí s jinou sexuální orientací než je většinová považuje za normální, na ty, co je jim to fuk, a na ty, co sám fakt homosexuality považují za zvrhlost.

Hned na úvod musím říci svůj názor. Patřím k těm, co je jim to fuk, ovšem s výhradou. Sexualitu považuji za výsostně intimní záležitost, kterou by si podle své orientace měl provozovat každý doma. Nechápu, proč je potřeba ji deklarovat na ulicích. Rovněž mi uniká zběsilý atak na všechny kdo nesdílí povinné nadšení nad touto akcí. Zaštiťování takovýchto akcí politiky či velvyslanectvími je už pak zcela nad rámec mého chápání.

Tak mne napadlo, proč podobné akce nepořádají heterosexuálové. Proč nechodí po ulici polonazí a nevyzývají nikoho aby si naleštil prdelku nebo jinou část těla. Když jsem tuto větu napsal do jedné diskuze, byl jsem vyzván, abych takovou akci uspořádal. Uspořádal bych, ale bojím se, že bych polonahou manželku na ulici nedostal. A v tom asi je jádro pudla. Heteráči si své libido uspokojují v soukromí, aniž by museli dráždit okolí.

Další perličkou je, že letošní Prague Pride se bude také věnovat romským gayům. Proběhne večer s módní přehlídkou romského návrháře, romskou muzikou, komixem i debatou. Panenko skákavá. Jakoby nestačilo, že pohled na romskou komunitu je díky jejím excesům nepřátelský. Ještě je nějaký trouba vyzdvihne v rámci homoakce. Pořadatelé nám podle vlastních slov chtějí přiblížit život postižených gayů a leseb, transsexuálů nebo homosexuálních Romů pod heslem „Dáme barvy dohromady“. Obávám se, že tím naší romské menšině moc nepomohou.

Ve svobodné společnosti by homosexuálové na podobné pochody bezpochyby měli mít právo, ačkoliv to nic nemění na tom, že je to zhruba stejně důstojné a estetické, jako nosit tričko s nápisem Tento měsíc menstruuji. Když LGBT chtějí přesvědčit konzervativní veřejnost, že teplí kluci a holky jsou in, ať to zkusí. Vždyť kdo s kým a co dělá je jeho věc. Akorát mi uniká proč to potřebují deklarovat veřejně na ulicích. Navíc nechápu proč na sebe navlečou růžové kostýmy, narazí bizarní klobouky a barevné kreace v duhových barvách.

A iniciativa D.O.S.T a Václav Klaus zůstanou dle ochránců akce zlobivými dětmi. A LGBT akce je správná. Protože jak kdysi napsal D-FENS: „Duhoví lidé jsou všichni gayové a taky ty heteráči a heteruny, co jim připadá tuze normální, když dva se dva chlapi na ulici cicmají a vrtí prdelkama a mají pěkné barevné oblečky, z nichž tu či onde vykukují nějaké kusy holého něčeho. Duhoví lidé uznávají diverzitu a jsou to ti správní, dá se s nimi počítat při podpoře požadavků gayů. Neduhoví lidé jsou zlí, homofobní, jsou to klerikálové, fanatici a pozor! – jsou to také náckové a fašisti, protože to gayům komplikují.“

Případné nařčení z homofobie odmítám. I když, i kdybych homofob byl, je to něco degradujícícho? Je to nadávka? Mám se za to stydět? „Homofob je ten, kdo nehodlá anebo včas nestihne nadšeně veřejně zajásat nad perverzními institucemi jako registrované partnerství nebo adopce dětí homosexuály. Je to zvláštní v tom duhovém světě. Když s nimi souhlasíte, tak je to relevantní forma sebevyjádření, ale když s nimi nesouhlasíte, tak jste umlčen coby fašista a homofob. Je to zhruba stejné, jako když máte problém se multikulturně obohacovat. Pak jste zase rasista a xenofob. Diverzita ano, ale vocaď pocaď. Jen pro duhové, ano?!“

Takže co na závěr? Opakovaně říkám, že gayové a lesby si klidně teplí mohou být, aniž by mi to vadilo. V okruhu mých přátel a známých se několik takových jedinců vyskytuje a nemám s nimi nejmenší problém. Ani jeden z nich však do potrhlých průvodů nechodí a potrhlých festivalů se nezúčastňuje. Jsou sice teplí, ale považují to za svoji soukromou věc, stejně jako já nelezu na pódium bojovat za právo vztahu on-ona.

Přesně tak, jak napsal svého času Miroslav Macek:

„Jsem přesvědčen, že ohromné většině občanů tohoto státu (bez ohledu na občasné neškodné slovní narážky a vtípky) homosexualita a homosexuálové pranic nevadí. Proč také, vždyť zrovna tak jim vesměs nevadí lidé s desítkami jiných vrozených genetických odchylek. To, co jim vadí, není homosexualita a homosexuálové, ale jistá jejich zpupnost (jsem přesvědčen, že to je to správné slovo) s jakou se snaží majoritní společnosti (s množstvím jiných genetických odchylek, které ovšem tak ostentativně nedávají najevo), vnutit za halasné podpory fanatických ochránců minorit všeho druhu názor, že homosexualita je cosi „víc“, cosi hodné obdivu a hrdosti až pýchy (pride), cosi, co je záhodno halasně dávat najevo. A my ostatní pak máme jejich kompenzační samoobdiv, hrdost a pýchu promptně akceptovat, jinak jsme zatracení homofobové.“

A jsou-li mé názory málo multikulti, pak jsem homofob. Jenom nevím, zda se za to mám stydět. Pomalu ale jistě mi přijde, že být bílý a hetero už přestává být in. Bože, kam ten svět kráčí.

Převzato z PAULCZYNSKI.BLOG.IDNES.CZ. Jste také přesvědčeni, že děti potřebují mámu i tátu? Přijďte na shromáždění „Obrana hrdosti normálních lidí“, v sobotu 18. srpna dopoledne na Václavské náměstí v Praze. Více ZDE.