České soudnictví 2019: Výroční statistická zpráva

9. července 2020

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová

Ministerstvo spravedlnosti

–

Výňatek z části Opatrovnická agenda:

Jednou z největších a nejvýznamnějších agend, které jsou na opatrovnickém úseku soudů vyřizovány, je rozhodování o výživném (nyní § 910 a násl. o. z.), tedy rozhodování o tom, který z rodičů a kolik má platit na výživu svého nezletilého potomka (případně zletilého dítěte, bylo-li řízení zahájeno před nabytím jeho zletilosti). Zde uvedené statistiky se týkají prvního rozhodnutí o vyživovací povinnosti a údaje (v Kč event. v %) se vztahují k jednomu dítěti.

V grafu výše vidíme, že průměrné výživné stanovené otci je asi dvakrát vyšší než průměrné výživné stanovované matce a je potřebné dále tento vývoj sledovat. Rozdíl je způsoben několika faktory:

Při určování výživného soud přihlíží k majetkovým poměrům povinného. Průměrná mzda žen v ČR je menší než průměrná mzda mužů a logicky je tedy mužům stanovena povinnost platit vyšší výživné. To ovšem vysvětluje pouze část rozdílu, protože mzda mužů není ani zdaleka dvakrát vyšší než mzda žen a při růstu hrubých mezd žen dochází ke snižování podílu jim určeného výživného na jejich příjmu. Například ve 4. čtvrtletí 2019 byla podle Českého statistického úřadu mediánová hrubá měsíční mzda žen 28 481 Kč, u mužů 33 814 Kč. Hrubé mzdy vykazované ČSÚ navíc nezahrnují přídavky na děti a jiné eventuální přiznané dávky.
V dalším grafu vidíme, že u matek je podíl výživného na čistém měsíčním příjmu nižší než u otců. To souvisí právě s výší příjmů. Snížení disponibilního příjmu má větší dopad na lidi s nižšími mzdami.
Rozdíl mezi příjmy otce a matky, kteří vedou spor o výživné, je větší než rozdíl mezi příjmy mužů a žen v celé populaci ČR. To je zřejmě dáno tím, že matky se musí starat o dítě v nižším věku, což se negativně projevuje v jejich příjmech.

V případě, že je povinnost platit výživné stanovena oběma rodičům, zachycují statistiky pouze vyšší z obou částek. Vzhledem k výši příjmů se obvykle jedná o částku stanovenou otci. Částky jsou v průměru nižší než částky stanovené pouze otcům, protože dítě má v tomto případě zajištěn příjem od obou rodičů.

V grafech vidíme, že průměrná stanovená částka výživného na jedno dítě roste, podíl stanoveného výživného na čistém měsíčním příjmu povinné osoby přitom klesá. To lze vysvětlit zlepšující se ekonomickou situací v ČR a zvyšováním příjmů nejen povinných osob. Za normálních okolností by tento trend pravděpodobně pokračoval.

Plošný graf (viz seznam pojmů) dále zachycuje statistiku, která úzce souvisí s rozhodováním o výživném, totiž to, jak často je dítě svěřeno do péče matce, otci, jiné fyzické osobě či oběma rodičům do společné nebo střídavé péče. V necelých 80 % případů svěřil soud dítě do péče matce. Vidíme ovšem, že podíl tohoto tradičního modelu postupně pozvolna klesá ve prospěch alternativních řešení. K tomuto trendu přispívá zřejmě nejen judikatura českého Ústavního soudu; můžeme se domnívat, že ke změně rozhodovací praxe může přispívat i celospolečenské klima, odborné diskuse o rozhodování o dětech na mezinárodní úrovni a další faktory.

V řeči konkrétních čísel podíl případů, kdy soud svěřil dítě do péče matce, klesl z 86,6 % v roce 2012 na 78,8 % v roce 2018. Podíl případů, kdy bylo dítě do péče svěřeno oběma rodičům, se výrazně zvýšil z 5,2 % v roce 2012 na 12,8 % v roce 2018. V roce 2019 nárůst akceleroval, a zatímco podíl dětí svěřených do péče otce zůstal stejný, podíl dětí svěřených do péče matky klesl na úkor případů, kdy bylo dítě svěřeno oběma rodičům. V roce 2019 bylo svěřeno do péče oběma rodičům 15,5 % dětí.

Od roku 2014 jsou k dispozici také o něco podrobnější data. U svěření dítěte do péče obou rodičů se rozlišuje, jestli se jednalo o péči střídavou nebo o péči společnou. Data ukazují, že svěření do střídavé péče je častější a že frekvence využití roste jak u střídavé péče, tak i u péče společné.