Stridavka.cz

Přinášíme vám reakce dalších vyšších soudních instancí, kterým – v návaznosti na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) v kauze BERGMANN – náš portál položil tyto otázky:

1. Situace v oblasti porozvodové péče o děti je u nás tristní a mnoho rodinných vazeb je i vinou špatného přístupu státních orgánů ničeno. Říká se přitom, že ryba smrdí od hlavy. Jaký přístup proto zvolí váš soud v rámci jím řešených kauz, aby byl naplněn požadavek ESLP na zachování rodinných vazeb a dětem zůstávala v maximální možné míře péče a výchova obou rodičů?

2. Jste si vědomi toho, že charakteristice rodinné vazby mezi rodičem a dítětem odpovídá soustavnější péče a výchova, nikoliv pouze občasné návštěvy rodiče v roli víkendového strýčka neboli „stykače“?

3. Počátkem ztráty rodinných vazeb je v mnoha případech jejich přerušení již na začátku soudního řízení předběžným opatřením. Tím bývá bez provedeného dokazování dítě svěřeno do výlučné péče pouze jednoho rodiče, přestože i druhý rodič má zájem a schopnost o dítě pečovat. V průběhu řízení tak dojde k většímu či menšímu oslabení vazby dítěte k druhému rodiči, což nedává dobré předpoklady pro obnovení jeho péče o dítě do budoucna. Jak budete tuto situaci v rámci svého rozhodování nadále řešit, aby k oslabování rodinných vazeb nedocházelo?

Bohužel ani Ústavní soud, ani ostatní krajské soudy neodpověděly zdaleka tak podrobně jako KRAJSKÝ SOUD V HRADCI KRÁLOVÉ, jehož reakci jsme uveřejnili před týdnem. Co jsme se tedy dozvěděli od ostatních soudů a jak jejich odpovědi hodnotíme?

Ústavní soud České republiky

Jménem nejvyšší české soudní instance odpověděl JUDr. Petr Chládek, poradce pro správní agendu:

„Mohu v obecné rovině reagovat pouze zcela vážně míněným ujištěním, že Ústavní soud přistupuje k judikatuře ESLP s respektem, kontinuálně ji sleduje a odpovídajícím způsobem se ji snaží ve své rozhodovací činnosti aplikovat.

Vzhledem k tomu, že každá jednotlivá kauza vykazuje řadu individuálních charakteristik a soudci Ústavního soudu jsou současně nezávislými individualitami s různící se hodnotovou orientací, předchozí praxí a mimo jiné i životní zkušeností, nelze dost dobře vybočit z obecného rámce a predikovat, jak konkrétně zohlední vzpomínaný rozsudek ve své praxi. Ujišťuji Vás však, že význam a citlivost problematiky organizace péče o děti po rozvodu jejich rodičů vnímá Ústavní soud mimořádně ostře a věnuje jim proto maximální možnou pozornost. Přesto připomínám, že sjednocování postupu a rozhodovací praxe obecných soudů je primárně úlohou Nejvyššího soudu České republiky.“

Na první pohled hezká, chlácholivá slova. Ve skutečnosti však konkrétně neodpovídají ani na jednu z otázek. A především – jsou lživá. Ústavní soud se sice v roce 2010 v jediném nálezu III.ÚS 1206/09 postavil proti jednomu z předsudků vůči střídavé péči (její nemožnost při nesouhlasu jednoho z rodičů). Od té doby však v mnoha dalších usneseních „věnoval maximální možnou pozornost problematice péče o děti“ tím způsobem, že jak na běžícím pásu odmítal ústavní stížnosti, snažící se zachovat dětem péči obou rodičů. Některým těmto ostudným rozhodnutím jsme se věnovali v sérii článků „Ústavní soud: Jak si přivlastnit dítě“ (viz SOUDNÍ ROZHODNUTÍ). Komentáře k dalším takovým usnesením Ústavního soudu připravujeme.

Hodnocení Střídavky: 5

JUDr. Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu

Pouze v případě tohoto soudu jsme obdrželi kromě oficiálního stanoviska i další reakci jednoho ze soudců, a to jeho předsedy:

„Ústavní soud ani jeho jednotliví soudci nemohou odpovídat takto formulované otázky a předem se tak zavazovat k vlastnímu budoucímu rozhodování bez znalosti všech detailů kauz, které jim napadnou. V mém případě je to jednodušší – mé odpovědi na Vaše dotazy naleznete v nálezu sp.zn. III. ÚS 1206/09, ve kterém jsem působil jako soudce zpravodaj.“

Ano, jedná se o onen jediný významněji pozitivní nález, který Ústavní soud vydal. Ruší rozhodnutí o výlučné péči matky a konstatuje, že „zájmem dítěte nepochybně je, aby bylo především v péči obou rodičů“. Ani v tomto nálezu však nenajdeme odpověď na otázku, jak zabránit zhoubné praxi oslabení rodinných vazeb už v průběhu řízení – kdy jsou běžně vydávána předběžná opatření fixující výlučnou péči pouze jednoho z rodičů. Především však tento Rychetského nález zůstal prakticky osamocený a nepodařilo se mu jej prosadit ani do rozhodovací praxe vlastního soudu.

Hodnocení Střídavky: 2

Krajský soud v Praze

O to méně se podařilo prosadit zájem dítěte na péči obou rodičů do rozhodovací praxe nižších soudů. Je to vidět i z reakce Krajského soudu v Praze, jejíž autorkou je místopředsedkyně soudu JUDr. Lenka Ceplová. Nenajdeme zde konkrétní odpověď na žádnou z položených otázek. Jediné, co je na reakci pozitivní, je velký důraz na školení soudců a jejich seznamování s rozhodnutími ESLP. Jsou však seznámeni i s tím, že tato rozhodnutí je nutné v rozhodovací praxi také respektovat?

„K dotazu, jaký volí odvolací soud přístup při rozhodování, aby byl naplněn požadavek ESLP na zachování rodinných vazeb a na péči o dítě se podíleli oba rodiče, Vám sděluji, že soudy jsou ze zákona povinny postupovat tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků. Tento postup se vztahuje i na rozhodování týkající se práv dítěte.

Ohledně aktivity KS uvádím, že s rozhodnutími ESLP jsou soudci seznamováni na poradách a též v rámci školících a vzdělávacích aktivit. Soudci, členové Soudcovská unie se vzdělávají i na školeních pořádaných Soudcovskou Unií. Mnozí soudci využívají instituce stojící mimo soudní struktury, které zabezpečující vzdělávání ve prospěch soudů. Všichni soudci mají přístup do právních aplikací a vyhledávačů judikatury a to i mezinárodní, evropské. (ASPI, BECK, eur-lex.europa.eu apod.) Rovněž mají přístup k www stránkám příslušných národních, i mezinárodních soudních institucí a též na stránky ministerstva spravedlnosti.

Orgán státní správy soudu (ministerstvo, předseda, místopředseda soudu) vytváří podmínky pro rozhodovací činnosti soudů, ale jinak není oprávněn do ní zasahovat. Obecně lze říci, že pokud by se snad soudce v rámci rozhodování nevypořádal s například Nálezem Ústavního soudu ČR, případně s příslušným rozhodnutím ESLP, tak lze jeho postup napadnout pouze řádnými, či mimořádnými opravnými prostředky a věcí se bude zabývat odvolací, či dovolací soud.“

Hodnocení Střídavky: 4

Městský soud v Praze

Odpověď Městského soudu v Praze, za nějž se vyjádřila místopředsedkyně JUDr. Naděžda Javůrková, je pak zcela odbytá:

„Předseda a místopředseda soudu jsou orgány státní správy soudu. Podle § 118 zákona č.6/2002 Sb., o soudech a soudcích, je úkolem státní správy soudů vytvářet soudům podmínky k řádnému výkonu soudnictví, zejména po stránce personální, organizační, hospodářské, finanční a výchovné, a dohlížet způsobem a v mezích tímto zákonem stanovených na řádné plnění úkolů soudům svěřených. Výkon státní správy soudů nesmí zasahovat do nezávislosti soudů.

Vaše dotazy pak se týkají výlučně nezávislé rozhodovací činnosti soudců, proto orgánům státní správy soudu nepřísluší se k nim vyjadřovat, a to ani v obecné rovině.“

Hodnocení Střídavky: 5

Krajský soud v Brně

Stejným způsobem odbyl svou reakci i Krajský soud v Brně, respektive jeho místopředsedkyně JUDr. Helena Nováková:

„Na Vaše dotazy Vám mohu uvést jen to, že posouzení toho, jaký přístup zvolí v rámci řešených kauz každý jednotlivý odvolací senát při rozhodování věcí týkajících se výchovy nezletilých dětí (na základě zjištěných skutečností z provedených důkazů) k naplnění závěrů uvedených v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva citovaném ve Vašem dotazu, je součástí nezávislé rozhodovací činnosti soudu (tedy každého jednotlivého odvolacího senátu) a soudcům proto nelze ze strany orgánů státní správy soudů nařizovat, jak mají při projedávání a rozhodování věcí postupovat. Své odpovědnosti při projednávání věcí péče o nezletilé děti jsou si soudci vědomi.“

Hodnocení Střídavky: 5

Krajský soud v Ostravě

Nejinak se zachoval i Krajský soud v Ostravě. Jeho jménem odpovídala Mgr. Lucie Böhmová, asistentka předsedy krajského soudu:

„V souladu s ustanovením § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, soud neposkytuje informace týkající se dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.

S ohledem na výše uvedené Vám proto nejsem oprávněna sdělit, jaký přístup v rámci řízení ve věcech péče soudu o nezletilé odvolací soud v následujícím období s odkazem na Vámi avízovaný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva zvolí. V této souvislosti je rovněž nutné podotknout, že podle ustanovení čl. 82 odst. 1 jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí.

Obecně lze pouze říci, že rozhodnutí v každé jednotlivé věci záleží na posouzení konkrétních okolností případu.“

Hodnocení Střídavky: 5

A nakonec tu máme skupinku ignorantských soudů, které na otázky zaslané jim ještě v loňském roce (!) do dnešního dne nereagovaly vůbec:

Krajský soud v Plzni

Neodpověděl. Zodpovědná osoba: místopředsedkyně pro občanskoprávní úsek JUDr. Eva Vydrová.

Hodnocení Střídavky: 5

Krajský soud v Českých Budějovicích

Neodpověděl. Zodpovědná osoba: místopředsedkyně pro občanskoprávní úsek JUDr. Zdeňka Sedláková.

Hodnocení Střídavky: 5

Krajský soud v Ústí nad Labem

Neodpověděl. Zodpovědná osoba: místopředseda pro občanskoprávní úsek JUDr. Vilém Šetek.

Hodnocení Střídavky: 5

Za týden vás ještě seznámíme s naprosto bezcennou odpovědí, kterou nám zaslalo Ministerstvo spravedlnosti.