Redakce K 213

Seminář připomenul DEN BOJE PROTI SYNDROMU ZAVRŽENÉHO RODIČE.

Jak již bylo avizováno, 4 občanská sdružení spojila své síly k důstojné připomínce tohoto dne: semináři v dopoledních hodinách, tiskové konferenci těsně po poledni a demonstraci před MSP ve tři odpoledne.

Všechny tři akce považujeme za velmi zdařilé, úspěšné a s nemalým (nejen) mediálním ohlasem.

Dopolední seminář, určený jak rodičům, tak i pracovníkům státních orgánů, především soudů a OSPOD, zahájila přednáška PhDr. Václava Mertina z UK Praha – velmi zajímavá, velmi věcná a přínosná.

Dr. Mertin hovořil zejména o tom, že střídavé péči žádné rozumné argumenty nebrání, že je to to nejmenší zlo ze všech představitelných. Skutečnost, že ji soudy nenařizují a znalci nedoporučují, zhodnotil jako výhradně pohodlnost a bezdůvodné, ba nesmyslné setrvávání na vžité praxi, která se dávno překonala, zejména pak mimo naše hranice. Pan doktor sdělil, že znalecké posudky, které v tomto směru viděl, bez jakéhokoliv argumentu vždy končily tím, že střídavou péči nedoporučují, ač oba rodiče mají o výchovu zájem a stejné výchovné předpoklady.

Připustil, že tyto posudky mají mizivou odbornou úroveň a jsou pravděpodobně objednávány soudy s předem daným cílem. Sdělil posluchačům, že mj. také proto on soudním znalcem není a býti nechce (neboť – což sice neřekl, přesto se to tak dalo jednoznačně pochopit – by to znamenalo ztrátu odborné úrovně, anebo nulové zakázky od soudů).

Jinými slovy: OPATROVNICKÁ JUSTICE už i v širší odborné veřejnosti získává reputaci čehosi špatného, zavrženíhodného, kde si naprostá většina lidí nedělá iluze o tom, co se tam děje – a ti slušnější a ti, kteří si chtějí uchovat svou odbornou úroveň a nezávislost, od ní dávají ruce pryč.

Výsledkem pak samozřejmě je, že v ní zůstávají a pro ni pracují především tzv. “staří harcovníci”, kteří sice jako odborníci nemají cenu zlámané grešle, zato mají soudní kulatá razítka – a hlavně: Přesně plní objednávku justice, která je už 50 let stejná a neměnná: potvrdit, že dítěti je u matky lépe a že žádná změna prostředí nemá smysl.

Jistě zajímavý a přínosný poznatek od odborníka.

Přednáška Dr. Mertina působila velmi erudovaným dojmem, on sám neřekl zbytečného slova nebo nepodložené myšlenky. K dokreslení jeho osobnosti jistě patří i to, že přesně na minutu přišel i odešel, přesně jak slíbil a jak bylo domluveno. Ano, přesnost je vlastností králů…

Na Dr. Mertina navázala přednáška předsedy K 213 Ing. Jiřího Fialy. Ten hovořil především o selhání státních orgánů v boji se SZR a o tom, že ty své pokusy, o které se poměrně pokoušely někdy před 6 – 7 lety, po chvíli marného snažení opustily a vzdaly.

Tedy poté, co zjistily, že boj se SZR bude daleko větším oříškem, než si v první chvíli dokázaly uvědomit a připustit, že jen otevřely pověstnou Pandořinu skříňku a že na její kompletní řešení je zapotřebí zcela převzdělat a přeorganizovat především justici, ale i pověřené orgány OSPOD a další státní a městské složky, vybudovat rozsáhlé zázemí reintegračních center – a že na to současný stát nemá především po intelektuální stránce téměř žádné předpoklady.

A tak raději konzervují současný, pro postižené velmi bolestivý stav, ve kterém vyrůstají celé pokřivené generace bez ideálů a mravních hodnot, ochuzené o to nejcennější – vlastního rodiče a rodinné zázemí.

Současně konstatoval, že zoufalý stav v opatrovnictví je také – a zejména – důsledkem skutečnosti, že zcela chybí definice státní rodinné politiky, především pro rozvedené rodiny – tedy, o co státu vlastně jde a čeho chce v této oblasti dosáhnout, případně jakými prostředky.

Protože to stát neudělal, pan Fiala tyto cíle vytyčil sám – a zkonstatoval, že cílem státní rodinné politiky pro rozvedené rodiny je a mělo by být, zachovat dětem oba rodiče, stojí-li jen trochu za to, a také nenarušený vztah k nim. Pokud si tyto cíle uvědomíme, je jasné, že současný státní systém opatrovnické péče produkuje asi 90 % zmetků, což – přeneseno do roviny soukromého podnikání – by znamenalo okamžité uzavření takového provozu. Přesto, v našich podmínkách jede nerušeně dál a občané jsou žádáni, aby na tuto zmetkovitou výrobu posílali nemalé peníze ze svých daní.

Další v pořadí byla přednáška Ing. Aleše Hodiny, který připomněl COCHEMSKÝ MODEL německého soudce Jürgena Rudolpha a jeho zkušenosti s mediací tak, aby se soudnímu rozhodnutí optimálně předešlo, a také ZKUŠENOST Z KANADY, kde se provozování reintegračního centra ujala soukromá manželská dvojice – pochopitelně sama syndromem postižená, resp. mající s ním svoje vlastní zkušenosti – a toto centrum provozuje ku prospěchu celé společnosti.

Velmi zajímavé byly i uváděné příklady zvýšení pravděpodobnosti negativních jevů u dětí vychovávaných pouze matkami – které jsou natolik otřesné a odstrašující, že jim věnujeme samostatný článek.

Posledním příspěvkem před polednem byl velmi zajímavý legislativní pohled Ing. Karla Berky, který hovořil o tom, že zatímco v Americe vyživovací povinnost rodičů automaticky končí v 16 letech věku dítěte (takže dítě, pokud chce studovat dále a pobírat peníze od rodičů, musí si s nimi zachovat především dobré vztahy, aby vůbec něco dostalo, takže je zatraceně motivováno, aby rodiče ctilo a respektovalo – jinak se musí starat samo o sebe), tak u nás trvá vyživovací povinnost rodičů podle zákona de facto až do důchodového věku dětí, tedy naprosto demotivující, lajdáctví, lenost a mravní zvrácenost podporující model, který vyžaduje okamžitého legislativního zásahu.

Následovala tisková konference, které se zúčastnilo několik velkých médií (ČTK, Impuls, Parlamentní listy a další) – a která víceméně v kostce zopakovala hlavní témata semináře ve zkratce pro novináře.

Poté se představitelé všech zúčastněných sdružení přesunuli před MSP, kde vyjádřili svůj zásadní protest proti současné úrovni justice, její tuposti a aroganci, která nás dostala na poslední příčku v Evropě, pokud jde o úroveň rodinného práva a rodinné morálky.

Demonstranti masivním skandováním požadovali zejména osobní přítomnost Mgr. Rozsypala, který má na starosti “styk s veřejností” a který je autorem stupidních a arogantních, nic neřešících dopisů coby odpovědí na stížnosti účastníků manifestace. Masové skandování “Rozsypal ven!” přilákalo pozornost četných kolemjdoucích, stejně jako zaměstnanců ministerstva, kteří ke konci pracovní doby opouštěli budovu – a kolem demonstrantů museli projít.

Převzato ze stránek K 213

Share this...

Facebook

Twitter

VK

email