Ing. Tomáš Holek
Navazuji na článek Mgr. Tomáše Jadlovského, Ph.D. „ČESKO – RÁJ PRO ÚNOSKYNĚ DĚTÍ“, který vyšel na Střídavce 28.11.2012. Otřesný připad nedovoleného zadržování mých dětí ve Švédsku dokumentuje, že Česko je opravdu rájem pro únoskyně dětí. Soudní systém v ČR podporuje, v rozporu s platným právem, únosy dětí, resp. nedovolené zadržování dětí v cizině. Případ mých dětí ukazuje, že Česká republika zcela ignoruje mezinárodní úmluvy, které se zavázala dodržovat. Kromě Úmluvy o právech dítěte a Listiny základních práv a svobod, je to především Haagská úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, kterou české soudy zvysoka ignorují, pokud se jedná o české děti nedovoleně a protiprávně zadržované v cizině.
Na stránkách Střídavky jsem již informoval o PŘÍBĚHU MÝCH DĚTÍ, kdy jejich matka, poté, co je dostala do péče, mi oznámila, že firma jí nabídla roční stáž ve své švédské pobočce a že tam na jeden školní rok vezme naše děti, které tam budou navštěvovat školu s výukou v angličtině, takže se naučí anglicky. Ač nerad, pod tlakem toho, že měla děti v péči a já nevěděl, kam se obrátit, a nevěděl jsem o existenci Haagské úmluvy, jsem souhlasil, že bude s našimi dětmi jeden školní rok v cizině. Později se ukázalo, že se nejedná o stáž, kterou jí nabídla firma, ale jednalo se o to, že její švédský milenec N. K. ze švédské pobočky firmy jí zařídil nové pracovní místo ve stockholmské pobočce, aby mohli být spolu. Děti dala do běžné švédské školy s výukou ve švédštině. Poté jsem kontaktoval 5 právníků a ptal se jich, jak mohu dostat své děti zpět do vlasti. Všichni řekli, že nijak. Ačkoli si nechali za radu zaplatit, tak mi nic neřekli o existenci Haagské úmluvy, podle které to, co dělala matka mých dětí, je jednoznačně protiprávní. Poradili mi, abych počkal, až se matka mých dětí sama s nimi vrátí do ČR. Takže jsem čekal, že matka mých děti bude konat podle toho, co si děti přály a jak jsme se spolu dohodli a na konci roku se s dětmi vrátí do ČR. Avšak ta mi ke konci školního roku oznámila, že se rozhodla zůstat s dětmi ve Švédsku napořád. V té době jsem se dověděl o existenci ÚMPOD (Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí) a od nich jsem se dověděl, že podle Haagské úmluvy je to, co činí matka mých dětí, jednoznačně protiprávní a že pokud se obrátím na soud ve Švédsku, bude rozhodnuto o návratu dětí domů. Před podáním záležitosti na švédský soud byla matka dětí upozorněna na nelegálnost svého nemorálního počínání. Avšak ona trvala na dalším nedovoleném zadržování dětí v cizině.
Na základě doporučení ÚMPOD jsem ještě v létě podal návrh na předběžné opatření, aby mých dětem soud zakázal vycestovat z ČR a mohly začít chodit v září do školy v ČR. Podle rady ÚMPOD jsem svůj návrh zdůvodnil paragrafem 49 Zákona o rodině a Haagskou úmluvou. JUDr. Jana Niedobová ze soudu Frýdek-Místek můj návrh zamítla s nesmyslným zdůvodněním, že matka má děti v péči a tak s nimi může cestovat, kam chce. Pracovníci ÚMPOD se velmi divili takovému rozhodování soudu ve Frýdku-Místku a doporučili mi se odvolat s tím, že na krajském soudě pravděpodobně budou kvalifikovanější soudci než na okresním. Krajský soud mé odvolání zamítnul s tím, že matka má děti v péči a tak s nimi může cestovat kam chce. Na doporučení ÚMPOD jsem podal stížnost na Ústavní soud, kde to více než rok (!) leželo a pak napsali, že má ústavní práva nebyla porušena a mou stížnost zamítli.
Mezitím jsem vyhrál soud ve Švédsku, který rozhodl, že děti jsou zadržovány ve Švédsku nedovoleně, že jejich obvyklé bydliště je stále ČR, že jsou splněny veškeré podmínky pro návrat dětí domů do ČR a návrat dětí domů nařídil. Nicméně matka dětí, znajíc katastrofální stav české justice, si podala na soud Frýdek-Místek návrh na předběžné opatření, aby soud schválil, že může s dětmi zůstat ve Švédsku. A nechvalně známá JUDr. Jana Niedobová jí tento nesmyslný návrh schválila se zdůvodněním, že by děti měly v cizině dokončit školní rok, že je třeba zamezit přetahování dětí ze země do země, dokud soud definitivně nerozhodně o jejich bydlišti. Zcela ignorovala, že švédský soud již o bydlišti dětí rozhodl a tedy k žádnému přetahování dětí ze země do země dojít nemohlo! Bohužel, podle Haagské úmluvy má rozhodnutí soudu země, ze které děti byly uneseny, prioritu před soudem, kam děti byly uneseny, a tak návrat dětí domů nemohl být vykonán a haagské řízení ve Švédsku skončilo vinou JUDr. Jany Niedobové nenavrácením českých dětí, občanů ČR, do vlasti. Moje švédská advokátka nebyla schopna toto rozhodnutí pochopit a žádala o právní interpretaci český ÚMPOD. Kvalifikovaný právník z ÚMPOD řekl, že takový nesmysl, který vyplodila JUDr. Niedobová, se vůbec nedá komentovat. Proti tomuto předběžnému paskvilu jsem se samozřejmě odvolal ke krajskému soudu. Krajský soud dospěl k závěru, že toto nesmyslné rozhodnutí je správné. Podal jsem další stížnost k Ústavnímu soudu a Vlasta Formánková, Michaela Židlická a Miloslav Výborný dospěl k závěru, že má ústavní práva nebyla nijak porušena, protože se jednalo o předběžné opatření. Jenže právě toto předběžné opatření zcela zásadně ovlivnilo haagské řízení ve Švédsku, zamezilo návratu nedovoleně zadržovaných dětí domů a děti nadále zůstavají v cizině. Ale podle ÚSTAVNÍHO SOUDU se nic neděje, protože to bylo jen předběžko.
Po čtyřech měsících od této údalosti se mělo konat řádné řízení ve věci určení bydliště dětí a změny péče o děti. Jednání však bylo o další čtyři měsíce odročeno, protože krajský soud nebyl schopen poslat spis zpět na okresní soud včas.
Nakonec se první řádné soudní jednání konalo po roce a třech měsících od podání mého návrhu. Jednalo se o urgentní záležitost dětí zadržovaných v cizině. Ale český soudní systém mele pomalu. Nakonec, místo očekávaného soudního jednání to byla jen fraška. Na návrh matky soudkyně provedla výslech nezletilých dětí (8 a 10 let) před soudem. Před soudním řízením byly děti 3 měsíce jen s matkou, která mi děti odmítla před soudním jednáním dát byť jen na půl dne, ačkoli s dětmi přiletěla do ČR již 3 dny před jednáním. Děti samozřejmě vypovídaly zastrašené, pod jejím vlivem. Starší dcerka byla naprosto stresována situací, kdy musela říct něco, s čím byla vnitřně v rozporu. A tak tam plakala a říkala, jak se ji u táty nelíbí, jak ho nemá ráda atd. Přitom ještě před 3 měsíci v létě byla u táty naprosto spokojená, uvolněná, štastná. Hovořila u tom, že se chce vrátit do ČR a že je Češka a ne Švédka. Na to je celá řada svědků. Avšak soudkyně žádné svědky nepředvolala, nenařídila znalecký posudek psychologa, nedala mi možnost vyjádřit se k naprosto lživé výpovědi matky dětí a rychle rozhodla, že dětí mají zůstat v péči matky, protože jí už jednou byly do péče svěřeny a od té doby nedošlo ke změně výchovného prostředí (zadržování dětí v cizině podle soudkyně není změna výchovného prostředí!) a řekla, že dítě má bydliště tam, kde bydlí rodič, který ho má v péči. Takže i Mgr. Zajícová ignorovala Haagskou úmluvu, která říká úplně něco jiného.
Samozřejmě jsem se proti tomuto nesmyslnému rozsudku odvolal ke krajskému soudu. Po sedmi měsících (české soudy v záležitostech nezletilých dětí nijak nespěchají) se konalo jednaní na Krajském soudě v Ostravě. Čekal jsem, že krajský soud mé odvolání opět zamítne a já pofrčím k Evropskému soudu pro lidská práva se žalobou proti České republice. Krajský soud však příjemně překvapil, když dospěl k tomu, že okresní soud neposoudil věc dostatečně a nařídil provedení odborného posudku psychologa. Toto šetření proběhlo v létě, když děti byly doma v ČR. I po dalším roce odloučení se ukázalo, že vazba dětí k otci, rodině je silná. Děti zde byly opět naprosto spokojené, uvolněné, štastné a projevovaly touhu zůstat u otce. Výsledky psychologa dosud neznám, ale věřím, že i přesto, že s dětmi byl jen dvakrát 3 hodiny, byl schopen odhalit to, co děti skutečně cítí a co je pro ně prospěšné.
Na základě posudku se snad věci pohnou, snad budou předvoláni i svědci a soud nakonec rozhodne tak, jak měl rozhodnout již dávno.
Ačkoli Švédsko dne 16.2.2012 nařídilo návrat mých dětí domů do Česka, diky nekompetentnosti českých soudu moje děti, Češky, občanky ČR, dosud zůstavají v daleké cizině a s tátou se vidí jen dvakrát do roka o prázdninách. A jejich táta nemá šanci s nimi slavit narozeniny, brát je na výlety, učit se s nimi, sportovat atd. A matka jim stále vštěpuje, že takto je to v pořádku.
Vyjádřil bych se také k roli Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí v tomto systému. ÚMPOD mi hodně pomohl v tom, že mne informoval o Haagské úmluvě a o tom, že konání matky dětí je protiprávní. Poskytli také řadu dokumentů a informací, které jsem potřeboval pro soudní spor ve Švédsku. Oceňuji práci paní Mgr. Kateřiny Trundové. Ale jinak? Státem placený ÚMPOD sice pracuje podle Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosu dětí, ale soudy tuto úmluvu ignorují. Neznají ji ani advokáti. A kdo jiný než ÚMPOD by měl pracovat na tom, aby Haagská úmluva byla v našem právním prostředí dostatečně známá a naše justice ji v praxi akceptovala? Je doba, kdy ženy, matky dětí, pracují v nadnárodních firmách, seznamují se s kolegy, zamilovávají se. Matky dětí se často mylně domnívají, že ony jediné jsou majitelkami dětí a mohou si s nimi dělat, co chtějí, včetně přemístění do ciziny bez dovolení otce. Proto zvlášť v dnešní době by měl být ÚMPOD aktivní, medializovat tyto věci. Informovat nejen soudce, ale i širokou veřejnost, že takové jednání není legální a nesmí procházet. JUDr. Kapitána, ředitele ÚMPOD, jsem viděl v televizi jen jednou. Oportunisticky hovořil o tom, že hlavně rodiče dětí by se měli dohodnout. Podle mne měl hovořit o tom, že jednostranné únosy dětí do ciziny prostě nesmí procházet. O tom hovoří Haagská úmluva a tom měl hovořit i ředitel ÚMPOD.
No, není Česko ráj únoskyň dětí? Ráj arogantních matek, které si myslí, že dítě je jen jejich majetek, věc, se kterou si mohou dělat, co chtějí? Ano, je. Česko je rájem pro tyto zločiny. Mne znepokojuje, že Česko zcela ignoruje mezinárodní úmluvy, které podepsalo. Když hovořím s lidmi, kteří znají mne a znají mé děti a kteří nemají vyšší vzdělání, jen zdravý selský rozum a srdce na pravém místě, tak se postupům a rozsudkům soudů strašně diví a nechápou, jak je to vůbec možné. I pro mne je nepochopitelné, že lidé s právním vzděláním rozhodují nejen v rozporu se zdravým selským rozumem, ale i v rozporu s platnými právními normami. A nic se neděje. Po svých zkušenostech říkám, že kdyby automobilový průmysl pracoval stejně kvalitně jako česká justice, tak chodíme pěšky. Ale zárověň jsem optimista a věřím, že Krajský soud v Ostravě nebo Okresní soud ve Frýdku-Místku nakonec udělá to, co měl udělat již dávno – nařídí návrat mých dětí do ČR a svěří je do péče otci.
Soudci/kyně jsou omylní jako každý člověk, ale díky tomu, že se můžeme odvolat, má soudní systém možnost své chyby napravovat.
3. 9. 2013 at 15:07
Autor má pravdu, že se musí věřit v dobrý výsledek, jinak by ani nemělo smysl podobné věci psát a bojovat za lepší budoucnost svých dětí. Ale nedělám si iluze, je to běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem. Určitě to ale jednou ocení samy děti jako dospělé, až poznají, kdo je sociálně vykořenil a ukradl jim kus rodiny jen pro svoje přízemní zájmy a kdo jim chtěl dopřát šťastné dětství s oběma rodiči.
3. 9. 2013 at 20:39
Lidé dělají chyby a chtějí je napravit. Ne tak docela ! Likvidace rodin a vztahů dětí k vlastním otcům, nadlidma v taláru a rozvodovým průmyslem obecně je zcela záměrná. Nechtějí nic napravovat !
Neviděl jsem soudce který by vedl rodiče ke smíru !! Neviděl jsem OSPOD, který by vedl rodiče ke smíru.
S mým právníkem jsme mnohokráte navrhovali smírčí řešení věci. Dohodu.
Právník manželky Šalamoun nechce ani slyšet (přišel by o kševft), soudy se tím nezabývají. Rozbít rodinu za každou cenu ! Znesvářit rodiče a nedovolit jakékoliv smíření. Dokonce nedovolit ani komunikaci ! Co kdyby se náhodou rodiče dohodli.
Jo a spoléhat se na to, že děti přijdou do „Pošty pro Tebe“ je naivita.
3. 9. 2013 at 22:06
Myslím si, že se nejedná o omyly soudců (soudkyň). Jednají a rozhodují takto záměrně a s vědomím, že poškozují práva dítěte a otce a že především ten otec tím trpí, neboť především on si tuto křivdu a diskriminaci plně uvědomuje. To dítě snad asi pravděpodobně tolik ne. To dítě tím poškozeno je a bude, ale samo si to asi v tomto období tolik nepřipouští. Je potřeba, aby i takové jednání soudců bylo tresně zodpovědné.
Tomáši, samozřejmě Ti ( a také dítěti) přeji, aby konečně soud rozhodl tak, jak by měl.
3. 9. 2013 at 23:19
Michal24, ano, určitě se nejedná o omyl ve smyslu udělání nechtěné chyby. Ty chybné postupy dělají soudkyně záměrně, protože majípřesvědčení, že dítě patří matce. A soudkyně ví, že když soudí v rozporu v právními normami, tak se nic neděje, protože se to schová za tzv. soudcovskou nezávislost. Ale samozřejmě, že i soudkyně může pochopit, že její postoj a přesvědčení je omyl, chyba, že někdy je lépe dítě svěřit otci, že to tak pro dítě bude lepší. A diky odvolání je možno tento omyl napravit. Stejně tak i moje ex- unesla děti do ciziny záměrně a je přesvědčena o správnosti svého postupu, ale já přesto věřím, že za x let ona dospěje k přesvědčení, že její postup byl omyl a její životní chyba.
3. 9. 2013 at 23:25
Tomáši, ja to kladu na stejnou uroven jako kdyz podvodnik vybere zalohy (na vystavbu domů), penize pouzije pro svou potrebu, udelal to s timto cilem, nikdy je nechtel stavet. Takove jednani je prece trestne. Ja vim, i tady je casto problem dokazat umysl, a nikoliv jen ze „podnikatelsky zamer nevysel“.
4. 9. 2013 at 9:59
Já tedy nečekám nápravu od samotných soudkyň, často starých soudružek, které děti matkám přidělují z přesvědčení, že jiná cesta není. Tyto kreatury se nezmění, pomůže jen odchod do důchodu – jako Niedobová. Ale napravit to mohou dovolání, ústavní stížnosti a stížnosti k mezinárodním soudům. Budeme muset justici tak dlouho masírovat, až pochopí, že sama si ušetří práci, když bude rovnou na obvodě a na okrese rozhodovat podle zákona a ne podle vzpomínek na staré dobré časy.
5. 9. 2013 at 13:23
a když najednou začnou soudit podle zákona, co s těmi rozsudky za uplynulých 20 let když se zákon nijak nezměnil? to by je někdo mohl hnát k odpověnosti taky, to přece nemůžou dopustit, budou se to snažit držet co nejdéle to půjde.
6. 9. 2013 at 16:17
Pane ing. Holku, vaše děti mají štěstí, že vyrůstají s matkou daleko od vašeho chorého mozku. Půl života prosoudíte jen proto, abyste se pomstil své bývalé. Kdybyste za ty prachy rači jel za děckama a strávil s nima víkend ve Švédsku. je to krásná zem, která vás jistě obohatí a pro děti uděláte víc, než když budete cpát prachy právníkům.
6. 9. 2013 at 16:49
Pane, Jane, který se stydí za své příjmení (a ani se vám nedivím, že se stydíte, když píšete to, co píšete).Nebylo a není mým záměrem se půl životu soudit o své vlastní děti. V srpnu 2011 mne paní Trundová z UMPOD ujiš’tovala, že nejpozději v listopadu (2011) jsou holčičky zpátky doma. Bohužel, není mou chybou ani chybou paní Trundové, že na soudech soudí různé Niedobové a spol. Přesto věřím, že soudy dopadnou dobře. Ti kdo mají zdravý royum a srdce na pravém místě, by nikdy nenapsali, to co jste napsala vy, Jane. Podle toho, jak mne osočujete, že jde o pomstu mé ex-, se domnívám, že jste ve stutečnosti žena. Žádný táta by neschvaloval únos dětí do cizí, byt hezké země (a země, kde funguje justice, na rozdíl od ČR). Táta chce své děti vychovávat a vidět je vyrůstat. Vy táta určitě nejste.
6. 9. 2013 at 21:53
Pane Jane, ja vas zase podezrivam z obrovske neuprimnosti, pac jinak by to znamenalo velke problemy s vasim dusevnim zdravim.