Ing. Tomáš Holek
Navazují na předchozí články ČESKO – RÁJ PRO ÚNOSKYNĚ DĚTÍ 2, jelikož mám další informace o tom, jak v České republice soudy nejen že nebrání únosům dětí z ČR, ale dokonce tyto únosy svými rozhodnutími podporují!
Jako na PORADCE STŘÍDAVKY se na mne obrátil otec ze Vsetínska (na fotografii). Jeho žena, původem ze Slovenska, mu oznámila, že hodlá s jejich dětmi zůstat natrvalo na Slovensku. Otec k takovému přemístění dětí nedal souhlas. Děti se narodily v ČR, od narození žijí na Vsetínsku, a tedy jejich obvyklé bydliště je zde v ČR. Na tento případ se vztahuje Haagská úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, která říká, že dítě nesmí být přemístěno trvale do ciziny, pokud jeden z rodičů, který je nositelem rodičovské odpovědnosti, s takovým přemístěním nesouhlasí. Dítě musí zůstat v jeho obvyklém bydlišti.
Otec tedy upozornil soud na záměr matky dětí a podal návrh na předběžné opatření k okresnímu soudu ve Vsetíně, aby soud vydal zákaz na vycestování jeho nezletilých dětí z České republiky a návrh na úschovu pasů dětí na Okresním soudě ve Vsetíně. Soud však i v této situaci přijal návrh matky na předběžné opatření a svěřil děti do její péče! A návrh otce Okresní soud ve Vsetíně rozhodnutím soudce JUDr. Josefa Kramáře zamítnul s tímto zdůvodněním: „Jelikož matce byly děti svěřeny do péče, nelze ji soudním rozhodnutím omezit v rodičovské odpovědnosti tak, že by s jedním dítětem nemohla vycestovat z území České republiky do jiných států.“
Je známá věc, že matky v ČR si svěření dětí do jejich péče často vykládají mylně tak, že ony tím získávají absolutní moc nad dítětem a otec tím ztrácí veškerá práva podílet se na výchově. Smutné je, že stejně se často pletou i pracovníci škol, kteří otce nechtějí informovat o prospěchu dítěte a dokonce často otce vykážou ze školy, když přijdou na třídní schůzku. (O takovém hanebném chování škol byla zveřejněna v médiích řada článků). Ještě smutnější je, když soudci, kteří by toto měli znát, zaměňují pojem rodičovská odpovědnost s pojmem svěření dětí do výchovy.
Když se podíváme na „Zákon o rodině – komentář a předpisy souvisící – 8. aktualizované vydání podle stavu k 1. 9. 2007“, zjistíme, že komentář k § 49 říká následující:
„Po dlouhá léta bylo přijímáno jako pravidlo, že ten z rodičů, kterému bylo dítě svěřeno do výchovy, má též (nepsané) právo samostatně určovat, kde a jaké bude bydliště dítěte. Tímto způsobem bylo naprosto nepřiměřeně zasahováno do sféry rodičovské zodpovědnosti druhého rodiče, bylo omezováno právo dítěte na pravidelný kontakt s oběma rodiči, které je zakotveno v ustanovení čl. 9 Úmluvy o právech dítěte, a dle názoru autorů výkon rodičovské zodpovědnosti žádného z rodičů takto vysvětlovat nelze. Je totiž nezbytné si uvědomit, že oba rodiče jsou naprosto rovnocennými nositeli rodičovské zodpovědnosti, bez ohledu na to, komu z nich bylo dítě svěřeno do výchovy, a o důležitých záležitostech dítěte se týkajících jsou povinni i oprávněni rozhodovat společně, hledat společnou vůli, najít konsenzus. Místo, kde bude dítě nadále žít, kde bude jeho obvyklý pobyt, je zcela nepochybně takovou důležitou otázkou při výkonu rodičovské zodpovědnosti, právě jako jiné důležité otázky, kupř. rozhodování o vzdělání, o příjmení, o zdravotnických úkonech atp. jak je uvedeno výše. Proto není žádný z rodičů oprávněn svévolně, bez souhlasu druhého rodiče nebo bez rozhodnutí soudu, dítě přemístit (o právních důsledcích viz výklad v souvislosti s Haagskou úmluvou o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí). Pokud se tedy rodiče neshodnou, kde bude mít jejich dítě bydliště, resp. obvyklý pobyt, a to bez ohledu na to, zda žijí společně nebo odděleně a zda již bylo rozhodnuto o výchovných poměrech dítěte, měli by se obrátit na soud a žádat jej o rozhodnutí podle § 49, aby tak bylo najisto postaveno, že i bydliště dítěte bude určeno v souladu s jeho nejlepším zájmem.“
Okresní soud ve Vsetíně zatím neurčil, že bydliště nezletilých dětí má být na Slovensku, protože je to v jejich nejlepším zájmu (A ani by ho takto nemohl určit, protože v nejlepším zájmu dítěte není přemístění z jeho obvyklého bydliště do cizího státu jen proto, že si tak usmyslela matka.) Přesto soud neschválil návrh otce na zákaz vycestování dětí z České republiky, přestože matka deklarovala, že děti do ciziny přemístit chce. Přestože oba rodiče jsou naprosto rovnocennými nositeli rodičovské zodpovědnosti, bez ohledu na to, komu z nich bylo dítě svěřeno do výchovy, Okresní soud ve Vsetíně uznává jen, že nelze matku omezit v její rodičovské odpovědnosti a otce omezit v jeho rodičovské odpovědnosti lze. Matka jasně deklarovala úmysl nezletilé děti trvale přemístit do ciziny bez souhlasu druhého rodiče a soud má povinnost jí v takovém jednání zabránit.
Sám jsem byl před časem v podobné situaci jako otec ze Vsetínska. Matka mých děti jasně deklarovala úmysl zůstat s našimi dětmi natrvalo ve Švédsku, a to bez ohledu na to, že jsem jí k tomu nedal souhlas. Byl jsem kontaktu s Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí (ÚMPOD) v Brně a pracovníci úřadu mi vysvětlili, že konání mé ex-manželky je protiprávní, a poradili mi, abych dal na soud návrh na zákaz vycestování nezletilých dětí z České republiky. A jak zareagoval Okresní soud ve Frýdku-Místku? JUDr. Jana Niedobová rozhodla, že návrh zamítá, protože matka má děti v péči, a tak s nimi může cestovat, kam chce. Na radu ÚMPOD jsem se odvolal ke krajskému soudu a v odvolání vysvětlil, že se nejedná o cestování, ale o trvalé přemístění dětí do ciziny, na což matka nemá právo. Krajský soud v Ostravě mé odvolání zamítnul se zdůvodněním, že matka má děti svěřeny do výchovy, a tak s nimi může vycestovat kam chce, a pokud tak učiní, pak to v žádném případě nelze hodnotit jako únos či zavlečení dětí do ciziny (!).
Takto soudy pošlapávaly rodičovskou odpovědnost otce v roce 2011. Nyní je rok 2013 a Okresní soud ve Vsetíně rozhoduje stejně – matka má děti v péči, a tak ji nemůžeme omezovat v cestování s dětmi kamkoli. Úkolem Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí (ÚMPOD) je informovat a školit soudce ohledně Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí a přemisťování dětí do ciziny. Jak tento úkol plní tento úřad pod vedením ředitele JUDr. Zdeňka Kapitána? Asi špatně. Alespoň pokud to hodnotíme podle výsledků práce některých soudů v ČR.
Neznám přesné statistiky, ale podle řady případů soudím, že Haagská úmluva v Česku funguje následovně: Pokud česká matka unese děti z ciziny do ČR, pak je toto dítě podle Haagské úmluvy navráceno do místa jeho obvyklého bydliště, které je v cizině. Což je správně. Pokud však česká nebo cizí matka unese české dítě (jehož obvyklé bydliště je v ČR) do ciziny, české soudy pro návrat dítěte domů neudělají nic a často ještě naopak podporuji odvlečení dítěte do ciziny! Domnívám se, že tomu tak je proto, že zatímco návratové řízení dětí unesených z ciziny do ČR soudí speciální soud v Brně, kde působí soudci, kteří dobře znají Haagskou smlouvu, ale pokud se jedná o děti odvlečené z ČR do ciziny, v ČR toto soudí běžné okresní a krajské soudy, kde působí soudci, kteří v této problematice nejsou dostatečně kvalifikováni.
A tak stále platí, že Česko je ráj únoskyň dětí. Česko je stále zemí, kde je ignorována Listina základních práv a svobod, Úmluva o právech dítěte a Haagská úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí.
5. 11. 2013 at 22:21
Do cudzej zemi ma poslal a vyhnal otec detí. Nechápem, ako to potom môže byť brané ako únos? Druhá vec je, že to mám len ústne a súhlas mi nepodpísal. „Bránení únosu“ je tiež krásne slovo, ktoré schvaľujete. Tým ste mu vlastne schválil aj pretrhnutie vazieb medzi sestrou, matkou a celou rodinou tu. Do ČR mám obavu sa vrátiť, aby som potom nebojovala o jedno, ale o dve deti. Uisťujem Vás, že mám vlastný názor a že konám pod „svojim“ vplyvom. Som tiež toho názoru, že deti majú vychovávať rodičia a nie prarodičia, ako je to momentálne u staršej dcéry.Marku,za všetkým, čo som povedala si stojím. Sudcovi som napísala iba pravdu a tú budem tvrdiť stále! Proti tvojím klamstvám začínam byť imúnna. To čo si dcére hovoril som zažila a aj počula osobne. Iných možno áno, ale mňa o tom nepresvedčíš. Mladšiu dcéru si videl toľko, koľko si sám uznal za vhodné. Ja som Ti v styku nikdy nebránila, ani som deti nezatajovala ani neukrývala. To sú tvoje taktiky o ktorých sa tu nemám priestor rozpisovať. Je to smutné Marku, keď to riešiš cez dcéru a pred dcérou. Keď je možnosť normálne to vyriešiť a neriešiť vlastné ego. Prosím Ťa len o jedno, keď budeš konať, tak konaj tak, aby si neubližoval deťom. Ďakujem.
6. 11. 2013 at 0:24
Prosíme, konejte oba tak, abyste zachovali dětem oba rodiče. S tím je samozřejmě neslučitelné přestěhování dětí do jiného státu.
6. 11. 2013 at 9:41
Je-li prokázána existence rodinného vztahu, musí stát v zásadě jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet a přijmout vhodná opatření za účelem sloučení rodiče s dítětem!
Z článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech vyplývá povinnost státních orgánů uplatnit všechny dostupné prostředky k zachování rodinné vazby mezi rodičem a dítětem.
Nedostatečná spolupráce rodičů není naprosto rozhodující skutečností, nezbavuje příslušné orgány povinnosti uplatnit prostředky, které by umožnily zachování rodinného vztahu!
Otecsi musí uvědomit, že role matky je nezastupitelná a oba rodiče mají stejná práva a stejné povinnosti při výchově nezletilých dětí. Pokud by otecnebylschopnýumožnit matke podílet se na výchově nezletilých dětí, pak by to mohlo vzbuzovat pochybnosti o jeho schopnosti děti řádně vychovávat.
6. 11. 2013 at 13:09
matko: přesně tak jak to píšete. Jen se na to dívate ze špatné strany. A právě proto vy nemůžete děti přemístit děti do cizí země bez souhlasu otce.. Obvyklé bydliště dětí je v Vsetína v České republice. Vy jste děti odvezla na Slovenko a tvrdila, že se nehodláte vrátit. Následně otec odvezl dítě zpět do jeho obvyklého bydliště a překazil tam pokračování únosu dítěte. Nechce vám nyní ho dát, protože se boji. že by dítě bylo zase odvezeno do ciziny a tak čeká na výsledek soudu.. Otec nemá v úmyslu bránit v kontaktu s matkou. Dokonce vás vyzýval ať se vrátíte zpět domů i s tou malinkou. Tak o tom, prosím, přemýšlejte. Byla by to ta nejlepší varianta pro vaše děti.
6. 11. 2013 at 13:44
Ja sa na vec dívam z mojej strany a chcem len dobro pre naše spoločné deti. Nechcem sa tu konkrétne vypisovať, čo manžel urobil a tiež o mojich obavách, ktoré som Vám poslala mailem. Vy nechcete pochopiť, že nás manžel vyhnal a sám poslal na Slovensko. Do ČR sa obávam vrátiť z dôvodu zobratia aj mladšej dcéry. Otec mi staršiu dcéru nielen nechcel dať, ale ani ukázať. Nechcel prezradiť ani, kde sa s ňou zdržuje. Nepomohla ani polícia, ani OSPOD Vsetín, ani súd. Otec mi v kontaktu bráni. Prepáčte, ale mám z Vás pocit, že sa na prípad dívate jednostranne len z otcovej strany, a ešte stále nie ste vyrovnaný s Vašou situáciou a prenášate to do nášho prípadu. Preto sa mi zdá bezvýznamné Vás o čomkoľvek ďalej informovať. Ďakujem.
6. 11. 2013 at 13:45
Ja sa na vec dívam z mojej strany a chcem len dobro pre naše spoločné deti. Nechcem sa tu konkrétne vypisovať, čo manžel urobil a tiež o mojich obavách, ktoré som Vám poslala mailem. Vy nechcete pochopiť, že nás manžel vyhnal a sám poslal na Slovensko. Do ČR sa obávam vrátiť z dôvodu zobratia aj mladšej dcéry. Otec mi staršiu dcéru nielen nechcel dať, ale ani ukázať. Nechcel prezradiť ani, kde sa s ňou zdržuje. Nepomohla ani polícia, ani OSPOD Vsetín, ani súd. Otec mi v kontaktu bráni. Prepáčte, ale mám z Vás pocit, že sa na prípad dívate jednostranne len z otcovej strany, a ešte stále nie ste vyrovnaný s Vašou situáciou a prenášate to do nášho prípadu. Preto sa mi zdá bezvýznamné Vás o čomkoľvek ďalej informovať. Ďakujem.
6. 11. 2013 at 23:47
Marcelo, znovu vám zde říkám, že můj článek je o tom, jak špatně fungují soudy v ČR.Článek není o Vašem vztahu s Vašim manželem. Soudy prostě fungují špatně, neboť nerespektují platné zákony a mezinárodní úmluvy. Ale jinak, samozřejmě fandím vašemu manželovi. To, co udělal, že odvezl unesenou dceru zpět je naprosto správné. Je to skvělý otec. I já jsemměl udělat to samé v době, kdy mne dcery prosily abych udělal něco proto, aby se mohly vrátit do ČR. A já, hlupák, místo toho, aby je o prázninách nechal v ČR a nepředal matce, jsem si myslel, že soudy fungují správně a čekal až mi unesené děti vrátí soud oficiálně. Bohužel na našich soudech nesoudí Soudkyně, ale zrůdy jako je JUDr. Jana Niedobová a další, které naprosto ignorují právo. Proto moc fandím vašemu muži a naprosto schvaluji to, co udělal. Proč vy nechcete pro děti to nejlepší – aby žily v rodině ? Marek Vám i na těchto stránkách nabízel, že se můžete vrátit. Ale z Vás je cítit jen bezdůvodná nenávist k němu. Zamyslete se nad tím, co konáte. Vaše staší dcera chce žít v ČR, kde je doma. Vy asi víte, že pokud bude u vás, tak za rok ji zcela vymyjete mozek tak, že bude chtít zůstat na Slovensku a k tátovi nebude chtít. Vy ženy dobře víte, že máte moc dětem vymýt mozek. Ale já vás jen prosím, konejte to, co je nejlepší pro děti. Zatím myslíte jen na sebe a na svou pomstu Markovi. Marek chce za vším udělat tlustou čáru a přivítat Vás ve vašem domě i s mladší dcerou. Zkuste i Vy udělat vstřícný krok. Zkuste přemýšlet jinak. To co probíhá nyní je naprosto zbytečné.
7. 11. 2013 at 15:44
Marku držím Vám palce! České právo je opravdu velmi zvláštní. Úředníci nepomohou spíše Vám podrazí nohy. Tak jak je správně uvedeno ve článku. Je bohužel obvyklé, že se matka rozhodla zůstat na Slovensku, až když měla dvě děti, tomu neříkám zodpovědná osoba, ale spíš osoba, která si takto chce zajistit příjem pro dalších minimálně 15 let. Pochybuji, že vy jste měl doma manažerku, která spěchala do práce. Ale to by soudci a sociální pracovnice, kteří rozhodují od stolu museli být i psychologové a to takoví, které jejich práce baví. Hodně štěstí.
8. 11. 2013 at 12:55
Četla jsem Váš článek. Nemohu uvěřit tomu, že matka 2 malých dětí je schopna unést děti do ciziny a vytrhnout je tímto razantním způsobem z prostředí, na které jsou od malička zvyklé a navíc je odtrnout od jejich vlastního otce! Touto situací trpí opět hlavně děti! Nejen, že jsou odtrženy od druhého z rodičů, ale navíc jsou i od druhého se sourozenců. Neznám detaily Vašeho případu, ale věřím, že byl správný krok přivést Vaši dceru domů do přirozeného prostředí. Snad se Vám to podaří i s druhým dítětem. Držím Vám palce pane Marku! Určitě se nevzdávejte a bojujte. Snad si i matka uvědomí, co je pro děti nejlepší, a to je mít oba rodiče na blízku, což kvůli velké vzdálenosti nyní nejspíš není možné.
8. 11. 2013 at 16:30
Upřímně, použil bych (a použil jsem ve svém případě) podobný postup, jen bych k němu přistoupil pouze pokud bych se mohl zmocnit obou dětí. Myslím, že pokud zde otec neměl šanci odvézt obě děti, měl předstírat spolupráci, starší dceru vrátit a příště odvézt obě. Ale nevím, jak se situace vyvinula, pokud riziko, že se taková příležitost již nenaskytne, bylo příliš veliké, pak lze jeho krok pochopit. Ze strany matky – dokážu pochopit, že cítí-li se ohrožená, bez prostředků a vyhnaná, že se uchýlí do své původní domoviny, je to přirozená reakce. Ale není přirozené v této poloze zůstat. Měla by jednoznačně respektovat roli otce v životě dcer, obvyklé bydliště dětí a minimálně mu nabídnout návrat do Vsetína, pokud se bude podílet na nákladech jejího bydlení. Pokud by otec odmítl, prokázal by tím jen vlažný zájem o řešení smírně. A pak uzavřít mimosoudní dohodu o vyváženém styku rodičů s dětmi do rozhodnutí ve věci. Tohle je dospělá reakce. Je strašné, že státní moc nedokáže nebo nechce zajistit stabilitu právě v samotném počátku střetu, kdy se napáchá nejvíce škod. Na to by mělo být předběžko používáno přednostně – je-li spor, okamžitě upravit vyváženou péči se zachováním bydliště dětí a ne nechat se rodiče navzájem povraždit a navždy zlikvidovat vztahy a důvěru. To je zájem dětí.