Věra Nosková

Muži u nás umírají v průměru o šest let dříve než ženy. Do důchodu přitom odcházejí většinou později než ženy. Odpočinku ve stáří si tedy moc neužijí, i když do sociálního pojištění vkládají víc peněz. Společnost se tak v diskriminačním postoji vůči mužům spolčila s nespravedlivou přírodou. Přidají-li se k těmto elementům ještě panovačné útočné ženy, muž bude krácen nejen na délce života, ale i na právech a sebevědomí.

Ideálním mužem v představách mnoha žen je načinkovaný Einstein s výmluvností Oldřicha Nového. Tento přítulný velikán vybuduje s elegancí gentlemana rodinné hnízdo a s prostoduchostí Oslíčka otřes se by měl do této bezedné nádoby střásat po celý život vydělané peníze. Je pozorným a častým posluchačem ženy, dělá sice kariéru, ale přitom je často doma, vykonává většinu domácích prací, věnuje se dětem, je pro ostatní samičky lákavý, ale je věrný té své, dokáže zabít myš i tarantuli, vykopat studnu, rozčtvrtit krávu a opravit televizi, ví co je integrál, mikroprocesor a genotyp a je pořád jako ze škatulky.

V některých zemích musí muž po rozvodu platit bývalé manželce apanáž nebo jakési odškodné, někde dokonce, dávno již po rozvodu, vyrovnávat její důchod do výše toho svého. Za trest, že jí na čas poskytl vyšší životní úroveň, kterou si po rozvodu sama nedokáže udržet. To je ovšem lákavá situace. Leckterá feministka se možná vzdá proklamované nezávislosti a ráda bude na zapuzeném partnerovi parazitovat.

Muži všechny tyto nároky a rizika vyciťují a podle své nátury se jim buď snaží vyhovět nebo se jim vzpírají. Možnosti vzpoury jsou pestré: staromládenectví, bojkotování závazných vztahů, útěk do hospod, k workoholismu a k náhodným utěšovatelkám, které pokud inkasují, tak jednorázově. Raději být neúspěšný než uštvaný, říká si mnohý muž. Raději být bez ženy, než poslouchat denně její požadavky, nároky, popichování a výzvy k nápravě kapajících kohoutků, chování a vždy nízkých příjmů.

Je-li žena neúspěšná v osobním životě, ve své profesi, ve výchově dětí, hledá se viník. Solidární dámy v jejím okolí mají často při ruce vysvětlení, že je obětí mužského egoismu a zasluhuje ochranu a pomoc. Nikdo jí její neúspěch nevyčítá. Neúspěšný muž je ale v lidské společnosti nula, což mu dá na prvním místě tvrdě prožít družka, manželka, sestra někdy dokonce i matka – byť by byly všechny ve všem neúspěšné.

Psychologové upozorňují na to, že muži jsou méně odolní proti stresu. Andrologové varují, že klesá jejich plodnost. Vnoučata litují, že přicházejí o ještě mladé dědečky. Ale mnohé zdivočelé bojovnice odmítají mít s křehkým a ohroženým lidským samcem soucit. Útočí jako divoké vosy na mužovu pýchu, která začíná močením vstoje a končí jeho pohrdlivým přidržováním ženina kabátu.

Rozhodla jsem se tomu trendu čelit. Znám křehkost a zranitelnost mužů, jejich dojemnou dezorientaci v sociálně vzrušivém a emocionálním světě žen, v tom světě výmluvných lišek a psychicky pružných koček milujících teplo a bezpečí domova. Vychovala jsem dva mladší bratry a dva syny. Už čtvrt století žiji s typickým mužem. Čtu si o těchto bytostech knížky, přemýšlím o nich a dostala jsem se tak daleko, že s nimi soucítím.

Muži jsou spolu s dalšími miliony zvířecích samců poslušní rozkazu přírody vymezit a bránit teritorium. Počítá se s tím, že kvůli tomu budou zabíjet a sami se nechají zabít. Protože potřeba bránit či rozšiřovat superteritorium neboli vlast je u společenského primáta pociťována víc kolektivně než osobně, společnost vypracovala účinné mechanismy sloužící cíli, jak lidské samce k teritoriálním a dalším odvozeným řežbám přinutit. Vznikla instituce armády, cepující vojna, vojenský výcvik, rozkazy, tresty za neposlušnost.

Milé dámy, vy, které naříkáte na úděl bolestivého porodu – vy jste se ke zrození dítěte většinou svobodně rozhodly, ale muž musel a mnohde ještě musí, nastoupit na vojnu, i když se k tomu vůbec nehodí a zoufale nechce. Poněkud drastická akce, kterou dáváme život novému lidskému tvoru, zřídka trvá déle než 24 hodin. Jsme za ni pak zainteresovaným okolím velebeny. Mladý muž musí v mnoha zemích žít po několik let v nenormálním jednopohlavním světě, v němž leckde agresivnější samci organizují zvrhlé ponižující rituály. Jeho svobodná vůle je srážena na kolena, učí se zabíjet a poslouchat rozkazy i těch, kterými pohrdá.

To ovšem bojovné ženy nezajímá. Je to jejich patriarchální svět, dobře jim tak, tvrdí. A jdou ještě dál. Ty militantnější mužům kašlou na to, že vytvořili celkem úspěšný model civilizace počínaje vynálezem demokracie, knihtisku, elektřiny a internetu. Že vyprojektovali a vystavěli města, stvořili drtivou většinu všech druhů umění, řemesel a vytvořili neuvěřitelně širokou škálu vědních a technických oborů. Dílem mužské vynalézavosti a talentu jsou všechny dopravní prostředky, počínaje bicyklem a konče kosmickými raketami. Všechny známé a slavné symfonie a opery, architektonické slohy a stavby od iglú až po katedrály a podmořské tunely. Všechny politické i náboženské teorie a společenské systémy, k nimž se ostatně ženy vždy ochotně přimkly.

Je to svět chlapů, remcají přesto feministky, co je nám po něm.

Kéž by oněm nespokojeným dámám bylo vymezeno území, kde by si mohly střihnout s několika podpantofelníky matriarchát. Zkrocené samce by chovaly na těžší fyzickou práci a s prominutím na semeno. Krásně ekologicky by si žily v jeskyních, sály by sílu a moudrost z prsou matky Gaiy, neobtěžovány lidskými samci s jejich maskulinní elektřinou, chlapáckými symfoniemi, falickými mrakodrapy, raketami, technikou a sexem.

Převzato z NORMALMAN.CZ. Autorka mimo jiné napsala i knihu PŘÍBĚHY MUŽŮ.

Share this...

Facebook

Twitter

VK

email