JáRodič.cz

–

Někdy si možná říkáte, že se vaše či jiné dítě chová skutečně „divně,“ nebo spíše nevychovaně. Negativně reaguje na příkazy, je vznětlivé, vzdorovité. Jistě, může se jednat o projevy odpovídající období vzdoru či pubertě, ale také o tzv. poruchu opozičního vzdoru. Že by další tzv. porucha, kterou se omlouvá nevychovanost? Anebo se jedná skutečně o záležitost, kterou nelze ovlivnit? Jak se porucha projevuje? Jakým způsobem se dá dítěti a vlastně i celé rodině pomoci? Tak nejen na tyto otázky vám odpovíme v našem dnešním příspěvku. Příjemné čtení.

Jak se porucha pozná

Porucha opozičního vzdoru (ODD) se vyskytuje nejčastěji u dětí mezi šestým a dvanáctým rokem věku. Nicméně objevit se může již dříve. Poruchu musí vždy diagnostikovat odborník. Uvádí se, že v populaci se vyskytuje až 10 % dětí s touto poruchou.

Vyskytuje se ve třech formách: mírná, střední, těžká. U mírné se problémy nejčastěji vyskytují doma, v jiném prostředí je dítě víceméně bez zásadních problémů. Čím je porucha výraznější, tím více ovlivňuje každodenní život dítěte, rodiny i okolí.

Příznaky

A jak poruchu poznat? K jejím projevům patří:

• Odmítání pravidel, požadavků, příkazů
• Rychlé změny nálad, záchvaty vzteku
• Hádavost, dohadování se
• Obviňování ostatních z vlastních chyb
• Netrpělivost, resp. rychlá ztráta trpělivosti
• Impulzivní chování
• Provokuje ostatní, dělá naschvály

Je jasné, že se nemusí objevit všechny příznaky. Podstatné je, že se objeví některé z nich (ve zvýšené míře než je normální) a že tyto příznaky jsou dlouhodobějšího charakteru (déle než 6 měsíců).

Příčina poruchy

Není zcela zřejmé, proč se u některých dětí tato porucha objevuje. Určitou roli hraje dědičnost. Vliv má zřejmě i situace v rodině, způsob výchovy, povahové vlastnosti dítěte a další. Někdy se také uvádí, že vliv má i životní prostředí.

Jak dítěti (i rodičům) pomoci

Je jasné, že soužití s dítětem, které má poruchu opozičního vzdoru není vůbec snadné. Trápí se nejen dítě, ale i rodiče. A pokud se situace neřeší, vznikají problémy i do budoucna.

Důležité tedy je nestrkat hlavu do písku a snažit se situaci řešit. Jak již bylo zmíněno, poruchu musí diagnostikovat odborník.

Na základě diagnózy se pak stanoví léčba. Vždy je třeba i posoudit, zda dítě zároveň netrpí i jinou poruchou (ADHD, dyslexie a další). Většinou spočívá v podpoře žádoucího chování, tj. oceňovat a chválit to, co se dítěti povedlo a zbytečně se nezaměřovat na negativní chování – dítě má pak tendenci se předvádět, chce získat pozornost rodiče/dospělého.

Je třeba jasně nastavit pravidla, resp. systém pravidel, aby dítě vědělo, co se od něj očekává. Nezbytná je důslednost.

Využívají se také rodinné terapie, vzdělávací programy a další.

Závěr

Jste spokojen s chováním vašeho dítěte? Zdálo se vám někdy, že jeho chování se vymyká z normálu? Byli jste někdy nuceni vyhledat pomoc odborníka? Pokud ano, pomohl vám problém vyřešit či aspoň zmírnit? Znáte někoho s poruchou opozičního vzdoru? Jak se porucha v konkrétním případě projevuje? Řeší rodiče nějakým způsobem danou situaci? Podělte se s ostatními o své názory, rady a zkušenosti.

Převzato z webu JáRodič.cz