Prava-deti.cz

Právnický termín presumpce neviny znamená, že dokud někdo není pravomocně odsouzen za porušování zákona, tak se na něj musí pohlížet jako na nevinného. Vychází z logiky našeho práva, že vinu je nejprve třeba dokázat a nestačí jen nepodložené podezření. Obviněný člověk není povinen dokazovat, že se nedopustil toho, z čeho je podezříván. Ono totiž dokazovat něco, co jste neudělali je nesmírně obtížné, ne-li nemožné. Teoreticky jednoznačný a teoreticky nezpochybnitelný právní princip, který je v praxi běžně porušovaný a fakticky často neuznávaný.

Jak to tedy je ve skutečnosti s presumpcí neviny

Tento princip vznikl již kdysi dávno v dobách Římské říše (možná i později). Od té doby se přenáší v právních normách až do dnešních dnů a považuje se teoreticky za nezpochybnitelný. Je totiž jednoznačně spravedlivý. Předpokládá, že každý má právo bránit se u soudu před obviněním z toho, že něco učinil, nebo naopak nečinil, ale činit měl (tzv. opomenul). Dokud soud nevydá platné rozhodnutí o tom, co bylo v soudním procesu prokázáno, musí být každé obvinění považováno za nepodložené a na podezřelého (obviněného) se musí dívat, jako by byl nevinný.

Patrně asi každý bude souhlasit, že tak je to spravedlivé. Žel bohu právní praxe je hodně odlišná. Každý sice teoreticky má právo na spravedlivý proces u soudu, kde by měla platit zásada tzv. rovnosti zbraní (před soudem by měly mít všechny strany stejné šance), ale speciálně v rodinném právu se to již dlouhá desetiletí nerespektuje. Je naprosto běžnou praxí, že matka se automaticky považuje za lepšího rodiče. U matek se musí nejprve dokazovat, že se nechovají jako dobří rodiče. To je správné, protože u matek je dodržována presumpce neviny. Bohužel u otců to bývá v obrovském množství případů přesně obráceně. Na otce se většinou pohlíží jako na automaticky špatné rodiče i v případě, že jim nikdy nebyla dokázána nějaká vina. Otcové musejí často dokazovat, že se neprovinili. U nich tedy platí presumpce viny.

Klasickým příkladem presumpce viny u otců je výpočet výživného z majetkových poměrů, které ten otec nemá. Soudci často vycházejí z domněnky (presumpce), že když otec neprokázal, že není vinen, tak mu určí výživné z peněz, které si otec hypoteticky mohl vydělat podle domněnky soudce. Poškozený otec se musí snažit dodatečně dokázat, že s ním bylo nakládáno jako s vinným, aniž by mu vina byla prokázána. Taková obhajoba je značně finančně nákladná a otec s nepřiměřeně vysokým výživným by si takovou obhajobou mohl způsobit osobní bankrot.

Proč se presumpce viny někdy dodržuje a jindy ne? Důvod je jednoduchý. Ten, kdo je silný, si hlídá dodržování pravidel. Pachatelé trestných činů dopředu tuší, že můžou skončit před soudem a svá práva znají a hlídají si je. Do určité míry na to jsou připraveni. Ale pokud se někomu rozpadne rodina a on ztrácí své děti, tak to každého člověka silně emočně zasáhne a značně oslabí. Oslabení účastníci soudního řízení jsou poměrně snadným terčem, který se může jen omezeně bránit. Slabší jsou prostě “roztrháni na kusy”. Právo není o spravedlnosti, ale je to nemilosrdný a bezohledný boj.

Převzato z webu PRAVA-DETI.CZ

Share this...

Facebook

Twitter

VK

email