Ulrich Reitz

–

Německo ratifikovalo Istanbulskou úmluvu (Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí) v roce 2017 a sociální konstrukt zvolit si své pohlaví jede na plné obrátky! Istanbulská úmluva násilí na ženách neřeší, ale za genderem se skrývá „právo na sexuální identitu“! (pozn. překl.)

Zákonem o sebeurčení chce Spolková vláda Německa zlepšit práva trans lidí. Proti tomu se bouří zejména ženy. A to vyvolává tuto otázku: Do jaké míry se musí většina řídit názorem radikální menšiny?

V červnu chtěl federální kabinet schválit takzvaný zákon o sebeurčení, ale stále nedošlo ke shodě. Měl to být odvážný a sebevědomý čin. Nyní stále panují pochybnosti.

Základní myšlenkou je, že lidé by měli mít možnost svobodně si zvolit pohlaví. Biologická fakta se již nepočítají. Člověk je ženou nebo mužem, pokud o sobě řekne, že jím je. Z „pohlaví“ se stává „genderová identita“.

Německo se v posledních letech stalo liberálnějším. K tomu patří i akceptace a respektování sexuálních preferencí menšin. Zákonem o sebeurčení chce ale Spolková vláda Německa udělat víc, než jen poskytnout trans lidem společenské uznání. To je důvodem velkého podráždění, zejména mezi feministkami. Požadavky queer lidí jsou najednou postaveny proti právům žen, za která se bojovalo celá desetiletí – například na „bezpečná místa“.

Nové vymezení toho, co je žena a co je muž

Zákon o sebeurčení se řídí genderovou teorií. Podle ní existuje nejen biologické pohlaví, ale také sociální pohlaví. Společensko-politický posun, k němuž dochází se zákonem o sebeurčení, znamená: sociální pohlaví se stává důležitějším než pohlaví biologické. Nově se definuje, co je žena a co je muž:

Žena je někdo, kdo se cítí být ženou a definuje se tak právně závazným způsobem. Také děti by měly mít možnost svobodně si zvolit své pohlaví – od 14 let, pokud s tím jejich rodiče souhlasí. Pokud ne, mohou mladí lidé své rodiče žalovat u rodinného soudu. U dětí mladších 14 let mohou rodiče nechat změnit zápis o pohlaví na matrice. Návrh zákona nepočítá ani s povinným poradenstvím – jako je tomu v případě interrupcí. „Komisař pro queer“ spolkové vlády Sven Lehmann ze Strany zelených to považuje za zbytečné.

Kromě toho existuje tzv. zákaz zveřejňování: Martin, který si nyní říká Martina, protože se prohlásil za transsexuála, se již nesmí jmenovat Martin. Za porušení hrozí pokuta až 10 000 eur. Filozofii, která za tím stojí, vysvětluje stručně ministryně pro rodinu za Zelené Lisa Pausová: „Transžena je žena“.

Transženy dostanou zaplacené vyšetření prostaty, transmuži vyšetření dělohy

Přidělení vlastního pohlaví má být odvolatelné. A to bez udání důvodů po jednom roce. To umožní lidem změnit pohlaví několikrát. Z tohoto pravidla existuje jedna významná výjimka: případ války. Muži se v případě války nemohou vyhnout odvodu tím, že se prohlásí za ženu.

Další výjimky, kdy je rozhodující biologické pohlaví, existují v oblasti lékařství: transženy (tj. bývalí muži) mají hrazené vyšetření prostaty, transmuži (tj. bývalé ženy) vyšetření dělohy. Ministryně Pausová považuje varování před zneužíváním ženských útulků, jako jsou azylové domy pro ženy nebo ženské sauny, za neopodstatněná, protože jsou příliš přitažená za vlasy.

Sama Spolková vláda Německa tedy vidí možnost zneužití tohoto zákona oportunistickou změnou pohlaví. To platí pro vládu v případě války, ale ne v případě ženských práv. Proto se proti němu bouří feministky, které lze na sociálních sítích najít pod hashtagem „Gender se počítá“.

Vláda se dosud vyhýbala široké společenské diskusi o tomto zákoně.

Již nyní se objevují vážné námitky proti tomuto zákonu – z vlastních řad vlády. Kathrin Wahlmannová, dolnosaská ministryně spravedlnosti, se obává, že by zákon o změně pohlaví mohli zneužít sexuální delikventi.

Mimochodem, sociální demokratka Wahlmannová vidí, že se blíží konec „klasických kvót pro ženy“, protože biologičtí muži jako sociální ženy mohou biologickým ženám vzít místo na seznamu. To se již stalo v případě poslankyně za Zelené Tessy Gansererové, která je biologicky i právně mužem. Od Gansererové pochází tvrzení: „Penis sám o sobě není mužský pohlavní orgán.“

Po silných námitkách se ministr spravedlnosti Marco Buschmann z FDP postaral o to, aby byl tento zákon mírně upraven. V případě sexuálního delikventa, který se prohlásil za ženu, tak „osobnostní práva a bezpečnostní zájmy ostatních vězňů mohou být v případě potřeby v rozporu s jeho přemístěním do ženské věznice“. „Může“ a „v případě potřeby“ – to zůstává na rozhodnutí v každém jednotlivém případě.

Iniciativy rodičů se obávají, že dospívající jsou v pubertě v pokušení

To je také nařízení pro ženské útulky. I ony by měly mít možnost rozhodovat v jednotlivých případech. Stejně jako provozovatelé ženských saun. V závislosti na odhodlání trans osoby však bude třeba mít pro tato individuální případová rozhodnutí velmi silné nervy. Již nyní je pasáž v ženských útulcích odmítána.

Upozorňuje na to dlouholetá „Emma“ a autorka knih Chantal Louisová ve svém zásadním argumentu proti trans zákonu pod titulkem: „Vědí, co dělají?“ Biologický muž, který si říká „žena“, sice může být vykázán z ženské šatny nebo ženské sprchy, ale „odepření vstupu nesmí být paušálně založeno na pohlavní identitě?“ Tedy na jakém základě bude vykázán?

Iniciativy rodičů se obávají, že dospívající v pubertě, zejména dívky, jsou v pokušení zneužívat svá těla pomocí hormonů a skalpelu – a nevratně je měnit, nebo, v závislosti na úhlu pohledu, poškozovat.

„Nekritické zacházení s fantaziemi o lidském sebeurčení“

Zákon o sebeurčení, zejména diskurzivní zacházení s ním, změní kulturu diskuse v Německu. Ještě více ji militarizuje. Ochutnávku poskytuje zmocněnec spolkové vlády pro queer.

Sven Lehmann ze Strany zelených: „Kdo nazývá trans ženy muži, je trans nepřátelský. Kdo nazývá trans muže ženami, je transfobní. Velmi jednoduchá škatulka.“

Podle Lehmanna zákon o sebeurčení zlepšuje práva trans lidí, ale pro naprostou většinu občanů se nic nemění. Abychom byli spravedliví, argumenty trans aktivistů lze najít na „queer.de“.

Tento zákon narušuje „jistotu“ obyvatelstva

Skutečnost, že se pro naprostou většinu nic nezmění, vnímá nejen velmi mnoho žen zcela jinak. Levicová strana je pro zákon o sebeurčení. Sahra Wagenknechtová z téže strany jej označuje za „absurdní“. CDU/CSU stále hledá svou linii.

V každém případě nový trans zákon zasahuje do „jistoty“ obyvatelstva. Právě proto je tak výbušný. A pod rouškou tolerance vůči sexuální menšině působí povýšeně. Zákon o sebeurčení požaduje, aby se velká většina, více než 99 procent občanů, přihlásila k identitárnímu názoru asi půlprocentní menšiny.

V tom spočívá toxicita tohoto zákona.

Z německého originálu Was ist eine Frau? Das neue Trans-Gesetz geht viel weiter, als Sie denken přeložil Zdeněk Chytra. Překlad převzat z webu Tradiční rodina