MUDr. Miroslav Plzák, CSc.

–

Je odborně označována jako láska hysterická, protože hysterický jedinec nedokáže obyčejně milovat jinak nežli formou milostného a citového požírání.

Ve své „Taktice a strategii v lásce“ jsem popsal dynamiku lásky a nebudu dnes již obecně známé poznatky opakovat. Nikdo dnes již nepochybuje o tom, že v lásce je nejen prvek kooperační čili spolupracující, ale i soutěživý (kompetitivní). Ve dvacátém století, přibližně od jeho první čtvrtiny, kdy se v Evropě uhnízdila rovnoprávnost muže a ženy a kdy vzniklo takzvané právně demokratické manželství, musí nutně každý z partnerů nejen sám milovat, ale usilovat i o lásku druhého. Dojde ke střetnutí citových závislostí a ten, kdo je více citově závislý, je více zamilovaný a tedy žel i méně milován.

Po prvním vzedmutí obapolného nadšení se konstituuje vztah a láska v něm.

Kanibalská láska potrefí především partnera, který uvízl ve stavu nouzovém, a je vůbec projevem nějaké poruchy. Buď osobní – hysterie, žárlivost, vrozená nedůvěra, přecitlivělost – nebo je produktem takzvané debaklové či kalamitní situace, tedy poruchy ve vztahu a formě soužití.

Existují dvě formy kanibalské lásky.

Primární čili prvotní kanibalská láska

Jedinec je především svým vybavením přesvědčen o tom, že milostná láska má cenu jedině tenkrát, když je absolutní, závratná a ustavičně nekonečná. Tohoto přesvědčení dosahuje tím, že sám není jiné lásky schopen. Lid kolem něho je pro něho obyčejnou masou, ostře ohraničenou na lidi úžasné a báječné na jedné straně a lidi příšerné, blbé, nesnesitelné na straně druhé.

Pojem středu, klidu, milostného neutrálna je mu cizí. Takovýto jedinec potrefený primární kanibalskou láskou užívá nepřetržitě ornamentálních milostných výroků, špikuje každou větu květinami, dálavami, studánkami, přísahami a bombastickými přísliby.

Milovaný objekt se mu stane KOŘISTÍ.

Zahltí jej nadšením, přežhavenou vřelostí a výkřiky nadšení.

To všechno by šlo (nějaký ten měsíc), kdyby jedinec potrefený kanibalskou láskou nevyžadoval totéž od své „kořisti“.

V počátcích lásky lze i chladného a nezaujatého inženýra osedlat vírem něhy a horkých polibků, leč individuum normální a zvláště pak inženýr (z toho pak zvláště inženýr chemie) se jednoho dne unaví.

Únava se projeví v tom, že se právě toho jistého dne nějak vymaní z objetí nebo zahovoří příliš věcně nebo jeho tvář ztratí výraz milostného šílení.

V tu chvíli milostný kanibal mocně zahořekuje a za nedostatek vřelosti se dostaví TREST.

Šíleně milující partner prchá, schovává se nebo lká, řve, skučí, kvílí, vyje. „Kořist“ si připadá jako vyvrhel. Vzchopí a vypne se z posledních sil. Na několik dnů je pohroma zažehnána. Ale síly kořisti jsou vyčerpatelné, zatímco primární milostný kanibal je nevyčerpatelný.

„Jestliže mě máš rád, nemůžeš mě vidět plakat.“ Toť jedna z častých vět chvil, kdy kořist ochabuje. Pláčem se vynucuje láska.

Kanibal lká a kořist obíhá s ručníkem v ruce a žadoní, omlouvá se.

„Bez lásky žít nemohu,“ čemuž nutno rozumět: „Dej si pozor, neuvidím-li tolik lásky v tobě, kolik potřebuju, tak si buď najdu jinou kořist, nebo z tebe vydoluju, co se dá, i kdyby tě to mělo stát zdraví, ne-li život.“

Kanibal buší na umdlévající kořist tím, že uniká, aby kořist byla ustaraná. Jeden muž odešel z domova a poslal své ženě panáčka s utrhanýma ručičkama, nožičkama a hlavičkou. Jiný výtečník zanechal dopis následujícího znění: „Miluško, postarej se o naše děti …“

Potom chodil u Vltavy za zoologickou zahradou a záhy odešel ke své matce, obávaje se nachlazení.

Ženy se, jak známe, uzavírají v koupelnách a vzbuzují dojem, že použijí plynu.

Ve všem tom je zakomponován příkaz: TY JSI POVINEN MÍT MĚ RÁD!

Nevydírá se jen prosté otroctví, to jest formální spolužití v klidu a pokoji, v němž kořist může alespoň na několik dnů vydechnout. Vynucují a vydírají se projevy lásky jako bezpodmínečná povinnost.

Nestačí-li trestat kořist kvílením, pláčem a útěky do sebevražedných náznaků, začne se se scénami, skandály a veřejnými maléry.

Kořist se stává kanibalovi drogou. Ve své podstatě kanibal také trpí, protože tak jako droga i kořist potěší na chvíli, ale posléze shodí do hrůzy a zoufalství.

Člověk primárně kanibalsky milující také trpí, ale nemá bariéru, zábrany, nedokáže přestat. Nesnese klid. Milostný kanibal trpí klidem tak, jako normální člověk trpí skandálem.

Kanibalský milenec se obvykle prohlásí za mravně neposkvrněného, protože veřejnost se ještě zcela jasně a nekompromisně nepostavila za skutečně velkou lásku, jež je jedině tichá, skromná a obětavá.

Znovu musím citovat profesora Dobiáše, který tvrdí, že u člověka je těsná hranice mezi utrpením a parazitováním. Trpící člověk snadno zaznamená výhody okázalého trpění a začne účast nikoli pojímat, ale vymáhat.

Milostný kanibal reprezentuje nejtěsnější sblížení stálého utrpení a stálého parazitování. Ono parazitování spočívá v tom, že jedině z titulu svého vysoce intenzívního milostného pocitu si vynucuji podobnou odpověď, bez ohledu na druhého partnera.

Primární milostný kanibal skončí buď v roli žvatlavého rozněžnělého dítěte, nebo v roli invalidy.

Obojí vyžaduje respekt a obojí role přinutí kořist k poslušnosti, protože vůči dítěti a vůči invalidovi obvykle nebýváme hrubí, lhostejní, bezcitní.

Zcela okrajově je zajímavé, že kanibalský milenec či milenka nesnesou, aby se jejich partner bavil jinak nežli skrze ně. Kanibalskou lásku, nebo alespoň její náznaky poznáte velmi dobře podle následujícího příkladu:

Muž si koupí vagónky PICO, začne si s nimi hrát se svým synkem a dává přitom najevo, že ho to baví. Žena v moci kanibalské lásky takovou situaci nesnese. Ještě téhož dne zavrčí: „To jsem neviděla, hrát si jako blbeček s mašinkou.“

Velmi brzy si můžete povšimnout, že kanibalský milenec či milenka vůbec ani nesnesou, když je jejich partner dobře a radostně naladěn. Pro spravedlnost vůči ženám předpokládejme, že vysoce citově nažhaven způsobem kanibalským je muž a že do bytu vstoupí žena pohvizdující si ve stavu vzácné bezstarostnosti. Muž vstane a práskne dveřmi. Ta opovážlivost, ona je veselá bez něho! On v tom neměl prsty, její radost nepřišla skrze jeho velebnost!

Kanibalská láska nadělá v manželství nedozírné škody. Děti jsou trvale zděšené a ve věku blízkém dospělosti rády prchají z domova. Je přesmutné, že za provinilce bývá nejednou prohlášena kořist a nikoli kanibal sám.

Když kořist poslouchá, je prohlášena za povolného blbečka, který nedokáže mít svou osobnost. Když kořist vzdoruje, sahá kanibal po prášcích či po plynu…

Kanibalská láska vyvolá v druhém partnerovi:

1. Úprk středem. Jeden manžel vyvlekl svou kanibalsky milující manželku na Davidovy boudy v Krkonoších, tam ji opil a pak sjel do Špindlerova mlýna, nasedl na autobus do Prahy, odtud na vlak do Přerova a skončil v Kroměříži.

2. Rovněž kanibalskou lásku (viz dále: druhotnou čili sekundární).

3. Vývoj zajímavé ustrašené osobnosti, střídající rezignaci s výbuchy zlosti a zhroucením.

4. Marné pokusy o únik, posléze zdeptání a konečně únik za pomoci jiné lásky, žel velmi často rovněž kanibalské.

Poslední bod nás nesmí překvapit a vysvětluje to časté: „Jednu opustil a našel si druhou, která není o nic lepší.“

Obvyklý postup je následující: Mladík narazí na hysterickou ženu dusící ho kanibalským milováním. Potácí se dva tři roky v předpeklí a nemaje dost síly prásknout dveřmi, podlehne dívce, která jej popadne s nemenší zuřivostí, neboť klidná dívka žádného mladíka z náručí milostně kanibalské manželky nevytrhne.

Sekundární čili druhotná kanibalská láska

Je, jak již řečeno, vyprovokována i u normálních, nedisponovaných jedinců kanibalskou láskou partnera, který hned od počátku vyprovokoval takzvaný kalamitní vztah. Provokace žárlivosti, střežení lásky druhého vytvoří zvláštní situaci, kdy oba partneři jsou si zároveň kanibaly i kořistmi.

Jedinec, který nemá kanibalskou lásku ve svém založení (není hysterický, žárlivecký), obyčejně po několika měsících ochabne.

Tak někdy ochabnou i dva normální lidé, kteří uvíznou v kalamitním vztahu, po několika letech zjistí, že nepředstavitelně blbnou, a zanechají boje.

Klasickou druhotnou kanibalskou láskou je případ debaklové situace, to jest případ, kdy jeden z partnerů se dostane do podstatně vyšší citové závislosti, čím více miluje, tím druhý chladne, až nastane zmrazení na jedné straně a šílení na straně druhé. Tak třeba žena chrání rodinu a ač jinak není nějak výrazně disponována ke kanibalské lásce, propadne jí, protože strach z rozvodu je u ní tak mocný, že se neovládne.

Všichni žárlivci milují především kanibalsky. K druhotné kanibalské lásce jsou někdy přinuceni dva lidé, kteří v sobě nalezli dokonalé objekty sexuálního uspokojení. Strach, že by na erotické roli milovaného či milované mohl kosit i někdo jiný, vybičuje především jedince nezkušené do střetu kanibalských lásek, což bývá zvláště pro sousedynezapomenutelné divadlo.

V tomto ohledu je podivně poznamenáno páté desetiletí života člověka, tedy věk od čtyřiceti do padesáti let, kdy jak muž, tak žena (muž asi více) propadne chiméře, že dosud nic neužili, a začnou užívat především tím, že shoří v žáru kanibalské lásky, shazujíce se v očích mladé generace.

Kanibalská láska je láskou poruchovou, chorobně intenzívní, a je vždy příznakem buď poruchové osobnosti, nebo poruchového vztahu.

Opakuji její hlavní příznaky:

• nesnese se „milostné neutrálno“, klid, pohoda;
• druhý partner je kořistí a je k projevům lásky nucen;
• posléze je druhý partner vydírán (útěkem, pláčem, sebevraždou);
• objevují se sklony k infantilnosti (dětinštění) nebo sklony k invalidismu;
• druhý partner se nesmí bavit jinak než prostřednictvím kanibalsky milujícího partnera. Jen jeho prostřednictvím smí být šťasten.

Ukázka z knihy Klíč k výběru partnera pro manželství