• Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
  • Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
DomůDálnice k násilí
Předchozí v této kategorii Další v této kategorii

Dálnice k násilí

5. dubna 2017

PhDr. Jana Šilhavá

Obecně se připouští, že děti občas potřebují „na zadek“ jako důkaz rodičovské autority. Naši předkové říkávali: „Škoda každé rány, která padla vedle,“ ale měli pravdu? Je možné tresty a tvrdostí vykřesat v dětech dobro?

Být rodičem není vůbec lehké. Pod tíhou zodpovědnosti – povinnosti děti vychovávat – se domníváme, že smíme, dokonce musíme trestat, a že je to dobré. Opak je pravdou. Rány nejsou dobrým prostředkem pro nastavování limitů. Tělesné tresty i vysvětlené, kontrolované a realizované s nejlepšími úmysly jsou škodlivé, nepřinášejí nápravu, spíš naopak. Výprask i pohlavky sice krátkodobě umlčují spor i dítě. Za mlčením se ale může rozvíjet ponížení, úzkost, vztek, pocit nespravedlnosti, necitelnost, pohrdavé a arogantní chování. Nemůžeme se pak divit, že děti reagují se strachem nebo vzdorovitě. Namísto polepšení budou zákazy porušovat tajně a promyšleně. Děti se učí násilí jako běžnému jazyku.

Proč trestáme

Motivy našeho jednání jsou často nevědomé a nesouvisejí s chybami a nevhodným chováním dětí. Převzali jsme štafetu od svých rodičů, učitelů a vychovatelů, pro které být autoritou znamenalo přísnost, předpisy, zákazy a tresty za přestupky. Trestáme, protože chceme jiným ukázat, jak „dobré vychování“ mají naše děti. Někdy nám nahání strach zrcadlo, které nám děti nastavují, věrným napodobováním našich chyb. Pokud o svých chybách nevíme a nepřijali jsme je s laskavou shovívavostí, bojujeme hlavně sami se sebou. Trestání bývá také častým ventilem nahromaděného hněvu a nespokojenosti s vlastním životem i s okolím. Trestáním bezmocnějších, než jsme sami, si dokazujeme svou moc. Ať už je důvod jakýkoli, většinou nám nakonec není dobře a stydíme se. Chtěli bychom pro děti všechno dobré a krásné a přitom se bezradně díváme, jak se místo lásky, kterou bychom chtěli předávat, uchylujeme ke vzteku, hněvu, zuřivosti nebo chladné tvrdosti. Pro názornost uvedeme příklad:

Dobrá žačka nechává otci podepsat písemnou zkoušku. Otec vidí, že byla ohodnocena trojkou. Vztekle jí vyhrožuje, nadává jí: „Jestli si myslíš, že ti to jen tak projde! Moc dobře si všímám, že nic neděláš!“ Dívka reaguje stejným tónem: „Taky že nebudu nic dělat!“ Otec jí místo odpovědi dá pohlavek. Samozřejmě, že si to potom bude vyčítat. Stejná scéna proběhne ještě několikrát. Dcera pak začne být ve škole neukázněná, drzá k učitelům a přestane se učit úplně. V duchu si bude klást otázku: „K čemu je to dobré?“ Nevhodné chování dítěte vyvolalo emoce rodiče, ten reagoval výpraskem, který dítě „zranil“.

Situace proběhne lépe, když si jako rodiče uvědomíme emoce, které v nás chování dítěte vyvolalo. Rodič by v takovém případě mohl zareagovat: „Když vidím, že jsi měla trojku, dost mě to zneklidňuje, protože vím, že tvoje budoucnost závisí na práci ve škole.“ Rodič také může svému dítěti naslouchat: „Jak se teď cítíš ve škole?“ Když dítě respektujeme, ukazujeme mu, že úcta k druhým lidem je normální chování.

Když už trestáme

  • nikdy v návalu vzteku
  • tak, abychom dítě neponížili
  • vžijme se do toho, proč k situaci došlo a jestli to viníka trápí
  • nejlepším trestem je příležitost k nápravě něčím pozitivním
  • nechme dítě, aby si trest navrhlo samo
  • trest musí být úměrný škodě
  • trest by měl souviset se špatným činem
  • trest musí být krátkodobý, jinak se ztratí souvislost s chováním, které je jeho příčinou

Omluvou se neshodíme

Uspět s výchovou bez výprasku znamená stát se „oporou“, silným opěrným kůlem stojícím vedle dítěte, které právě roste. Aby nedošlo k nedorozumění, nejedná se o přechod od výchovy s tělesnými tresty k laxnímu postoji, kdy složíme ruce do klína a stanou se z nás rezignovaní rodiče. Existují i jiné způsoby jak vymezovat dětem hranice. Naučit děti komunikovat slovy a gesty, aby se nevyjadřovaly pěstmi a nohama, je velmi důležitou součástí výchovy. Naši autoritu nijak nenaruší, když připustíme, že jsme také udělali chybu. Už školní dítě má porozumění pro to, že i rodiče „jsou jenom lidé“. Omluvné slůvko dětem ukáže, jak se může něco dát zase do pořádku. Vždyť i my od dětí očekáváme, aby se omluvily. Pravá autorita se zakládá na důvěře. Když chceme mít důvěru svých dětí, musíme vychovat nejdříve sebe. Nevěřte tomu, že je možné tresty a tvrdostí vykřesat v dětech dobro. Výchova je příklad a láska – nic víc.

Podle Béatrice Trélaüm: Překonávání konfliktů v rodině, Portál, 2005.

Převzato z webu MANŽELSTVÍ.CZ

...
Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
Linkedin
Share on whatsapp
Whatsapp
Share on vk
Vk
Share on email
Email
Share on print
Print

Sdílejte!

Související články

10 mýtů o manželství

Úhrada nákladů zmařené cesty pro dítě

Sourozenci mají právo vyrůstat spolu

Průtahy v řízení u soudů

Jedna reakce na “Dálnice k násilí”

  1. Odpovědět
    Otec
    5. 4. 2017 at 8:16

    Fyzické tresty jsou dle mě vhodné pouze ve velmi útlém věku dítěte jako zážitková zkušenost. Jakmile dítě je schopné komunikovat, cca od 2 let, je fyzické trestání až na výjimky zbytečně a mělo by nastat pouze v situaci velmi závažné ohrožující zdraví a život dítěte – opět jako zážitková zkušenost. V článku je uvedeno, že nejlepším trestem je příležitost k nápravě něčím pozitivním – to není trest, to je správný postup bez potrestání. Dítě by mělo vždy dostat šanci své vadné jednání napravit (třeba i částečně), aniž by bylo jakkoliv potrestáno nebo ta náprava označena jako trest. Tohle je základ. Pokud roční dítě rozlije čaj, rodič zpravidla reaguje tak, že zařve, dítěti vlepí pohlavek, běží pro hadr a utře to. Správná reakce je, že se dítěti dá do ruky hadr a dítě si to utře (i když nedokonale) samo.

Okomentovat Zrušit odpověď na komentář

Oblíbené
Nejnovější
  • Nenecháme se zastrašit

    21. dubna 2022

    Pánové, sedejte si do dámských kupé

    13. září 2018

    Nové formy rodičovství: střídavá péče a hledání je ...

    10. ledna 2023

    Aktuální otázka

    24. února 2022
  • 8 tipů, jak docílit zdravých zubů u dětí

    3. února 2023

    Žblebt roku 2022: Martin Ludvík

    2. února 2023

    Proč by nesporné rozvody neměly řešit soudy

    1. února 2023

    Tohle musí Ursula Leyenová vědět

    31. ledna 2023

Kalendář příspěvků

Únor 2023
Po Út St Čt Pá So Ne
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728  
« Led    

Vyhledávání

Nejnovější komentáře

  • Daniel Sedlák: Tohle musí Ursula Leyenová vědět
  • Tomáš Jadlovský: Tohle musí Ursula Leyenová vědět
  • Daniel Sedlák: Tohle musí Ursula Leyenová vědět
  • tulen2: Tohle musí Ursula Leyenová vědět
  • Střídavka: Proč by nesporné rozvody neměly řešit soudy

Anketa Střídavky

Máte děti? Kdo o ně pečuje?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Rubriky na webu

  • Úvahy a komentáře (361)
  • Odborné články (327)
  • Vaše zkušenosti (206)
  • Fungování institucí (172)
  • Zahraniční zkušenosti (124)
  • Zákony, judikáty, vzory (144)
  • Výchova dětí (302)
  • Akce a aktivity (161)
  • Starší nezařazené (1 382)
  • Ostatní (17)
Copyright © 2018 Aleš Hodina info@stridavka.cz
  • Výživné
  • Tátové
  • Ospod
  • Soudci
  • Cochemská praxe
  • Dětská revoluce
  • Domácí násilí
  • Krajský soud v Plzni
  • Hodina změny
  • Prodej obrazu