Doris Kaliničová
Téma děti jsem si vybrala, protože rozvod, rozchod se týká nejvíce právě jich. Chtěla bych se podívat na to, co se děje s nimi, co cítí, jaké nástrahy na ně čekají a hlavně co si odnesou do budoucího života.
Když se dospělého člověka zeptám, co si o tom myslí, odpoví: “Důležitá je domluva rodičů.” To je hlavní zeď, na kterou narážíme. Když se rodiče dohodnou, je vše v naprostém pořádku, ale když se nedohodnou, což je více než pravděpodobné, začíná dětem peklo, které trvá i několik let. A během těch několika let zažijí velmi frustrující situace a jsou zpravidla nuceny vybrat si jen jednoho rodiče.
My dospělí máme často problém s tím, jestli si dnes k obědu dáme kuře nebo kachnu. A po našich dětech zpravidla žádáme, vybrat si mezi těmi nejdůležitějšími lidmi v jejich životě! V tu chvíli nastupuje (většinou) maminka a dělá vše pro to, aby si dítě vybralo ji. Jak se dá zařídit, aby dítě mělo raději ji než tatínka? U dětí to není moc těžké. My rodiče pro děti představujeme bohy, kterým věří a kteří vědí vše. Ono těm drobečkům ani nic jiného nezbývá. Komu jinému než nám by měli věřit? Tato důvěra je velice křehká a snadno zneužitelná.
Matka otce k dítěti nepustí a vymyslí si, že táta je nemá rád, že už je nechce. Au, to muselo být tvrdé! Ale říká to máma a táta se fakt neozývá, asi to tak je. Tohle muselo dítě opravdu hodně bolet. Bude zázrak, nepoznamená-li je to na celý život. Podaří-li se otci děti kontaktovat a šetrně jim vysvětlit fakt, že je miluje, chce být zapojen do výchovy, následuje zmatení a uvědomění. Co teď? Nic z toho, co říkala matka, není pravda! Komu má dítě věřit? Každý říká něco jiného!
Teď, když zná dítě pravdu, jeden z rodičů musí přitvrdit. Pravda je mocný nepřítel. Proti pravdě se musí bojovat tím nejtvrdším způsobem. Nastupuje trestní oznámení za zneužívání dítěte, znásilnění matky, domácí násilí atd. atd. Proti takovému nařčení se zrovna lehce nebojuje. Než se tyto činy potvrdí či vyvrátí, bude dítě bez kontaktu s otcem, žít ve lži. Matka získá dostatek prostoru k přesvědčování dítěte o své ,,pravdě“, kde se s radostí opírá o nepodložený fakt, že otec je vyšetřován policií.
Pokud se zatím matce nepodařilo vytvořit u dítěte SZR (syndrom zavrženého rodiče), dítě se pravděpodobně dozví o nepravdivosti matčiných obvinění. Zase lhala! V této době dítě začíná tušit, že matka intrikuje, ale dítě umí odpouštět a tak samo žádá střídavou péči. Nedá se dělat nic jiného, než dítě citově a psychicky vydírat, možná rovnou vyhrožovat, což s tím úzce souvisí.
Soud a OSPOD se po všech matčiných neúspěšných pokusech snaží pro ni získat potřebný čas na další většinou již úspěšný pokus odstranit otce ze života dítěte. Už uběhla celkem dlouhá doba, dítě tátu dlouho nevidělo a pomalu si začíná zvykat.
Někteří tátové bojují statečně, někteří to “pro dobro dítěte” vzdají, někteří psychicky nevydrží a někteří zoufale píší dětem vzkazy křídou na chodník, aby na ně nezapomněly.
Ale zpět k dětem. Ty nejsou hloupé. Když jednou nebo dvakrát přijdou na to, že matka lhala, přestanou jí věřit. Když se nemohou stýkat s otcem, většinou k důvěře nenajdou vhodného adepta, a tak už nedůvěřují nikomu.
Život bez důvěry je už od základu o něco těžší a smutnější. Také tak nějak cítí, že není milováno bezpodmínečně a podmínka matčiny lásky je nevídat se s otcem, a tak se o matčinu lásku bojí. Děti se potom bojí celý život, že je lidé nebudou mít rády, budou-li samy sebou. Budou se snažit plnit podmínky všech. Jejich budoucí žena či muž budou chtít dokázat lásku např. penězi a oni ze strachu půjdou a budou jim ty peníze nosit, nebo cokoliv jiného. Strach ze ztráty lásky tedy může být doslova destruktivní.
Další věc, kterou si do života odnesou, je, že lhaní za účelem manipulace je dobrý způsob k tomu, aby dosáhli toho, co chtějí. Naučí se nebrat ohledy na ostatní (sebestřednosti), což by se jednou mohlo vymstít i rodičům, kteří je to naučili.
A to nejdůležitější. Budou tak vychovávat své děti! Další generace jsou doslova v ohrožení života! Některé děti si doopravdy sáhnou na život. Až šedesát dětí a dospívajících u nás spáchá každý rok sebevraždu, pokusů o ukončení života však může být až stonásobně více. Ve věku do patnácti let dobrovolný odchod ze života zvolí pět až deset českých dětí ročně, ve věku od patnácti do devatenácti let je to čtyřicet až padesát dospívajících. Nedokonaných pokusů o sebevraždu, které se do statistik nedostanou, je mnohonásobně více.
U adolescentů je toto číslo ještě mnohem vyšší, odhaduje se, že pokusů je padesátkrát až stonásobně více! Tzn., že sebevražedný pokus může v adolescentním věku podniknout až pět tisíc dětí (MUDr. Jiří Koutek, Ph.D., primář Dětské psychologické kliniky Fakultní nemocnice Motol v Praze).
Tyto děti často pocházejí z neúplné rodiny, kde se rodiče mezi sebou nemohou shodnout na péči o společného potomka (na společné péči) a mají navzájem konflikty. Také často byly vystaveny týrání a zneužívání. Potýkají se s vážnými psychickými problémy.
Nesmím opomenout děti, které se uchýlí k úniku z této opravdu ošklivé reality pomocí návykových látek (drogy, alkohol).
A vše, co jsem zde napsala, lhaní, manipulace atd., k tomu spějí. Pokud oni takto budou vychovávat své děti, jak to dopadne?
Já ty pokusy o sebevraždu chápu. Jsem dospělá a velmi těžko se mi kouká na to, jak to chodí!
A jak by se v tom žilo vám?!
Je to opravdu to, co chcete?!
16. 9. 2015 at 21:09
Jsem toho svědkem, klukům se od táty nechce. Vůbec nespěchají, jsou už velcí. Malé opoždění a už je výhrůžná SMS, že zavolá policii. Matka děti neurotizuje policií. Kluci jsou z toho vyklepaní. U matky jsou jako ve vězení. Táta by se rád o své kluky postaral. Tohle není nejlepší zájem dítěte. Jak je možné, že tohle soudy dovolí.
16. 9. 2015 at 22:07
Jiří Fiala mě kdysi říkal, že soudy ztratili srdce a děti jsou pro ně jen spisová značka. Je jim to jedno, oni otupěli a ty děti, co pláčou nevidí.
Je jim to jedno, ale třeba krajské soudy už začínají fungovat, tak jak mají. Okresní stále funguji podle představ nerodíš nemáš šanci. Nějak jim nedochází že děti vlastně mají city i k otci. Je věcí času a jednou se jim rozsvítí. 🙂
17. 9. 2015 at 7:56
Moji rodiče se nerozvedli, ale v těchto podmínkách jsem žila..manipulace lži, ovlivňování..každému z nás je nejblíž maminka. Jako dospělá jsem prozřela a nesu si dodnes, že mi chyběl nejdůležitější člověk v životě, maminka! S ženou, která mě porodila a zařídila mi celé dospívání ve stresu, se nestýkám již řadu let. Jsem poznamenaná..z domu jsem utekla měsíc po mých 18narozeninách s prvních chlapem, kterého jsem potkala..samozřejmě jsem rozvedená! Dceru vychovávám, aby měla svého tátu ráda, je teď v pubertě a poznává sama jaký táta je..ale stále je to její táta a pořád bude. Nikdy bych ji neublížila tím, že bych jí ho sebrala lhaním a intrikama. Na to ji mám moc ráda. A z jiného soudku, nynější přítel již 4roky “bojuje” o své děti, které chtěly sami střídavku. Bylo to až u ústavního soudu, který to vrátil zpět soudkyni, která střídavku hned zezačátku zamítla a teď to jen protahuje..Střídavka na domluvu (matka-otec)u jednoho dítěte trvala 3měsíce, pak ho matka (se střídavkou zásadně nesouhlasí) zpracovala a přestalo jezdit a stýkat se s otcem úplně. U druhého trvá střídavka rok a již se začínají též projevovat tlaky z matčiny strany..ale paní soudkyně a OSPOD nic nedělá. Jak mám vysvětlit své malé dcerce (jejich sestřičce), že je už nebude vídat? Je mi z toho na nic, protože jsem zažila, co je to, když “máma” ubližuje. Člověk, kterému každý z nás bezmezně věří. S důvěrou to mám také těžké..je to fakt hrozně těžké někomu opravdu věřit, když vám ten nejbližší stále jen lhal. Když jsem četla váš článek, tekly mi slzy, protože jsem to prožila a vím, že tohle zažívají děti v ČR. Soudy tu nefungují, nedodržují zákony!!!..líčení jsou táhlé, proč to jinde funguje a u nás ne? Švédsko, Belgie..je to sprostota největšího kalibru když ženská tvrdí, že dítě je její!!!! Bez chlapa by ho neměla.. Děti nejsou majetek!Můžeme být rádi, za dar,který máme,který jsme dostali – dát jim život, pomoci jim poznat svět, vést ho od mala k samostatnosti a co nejlépe ho připra
17. 9. 2015 at 7:59
konec mého příspěvku končí: Připravit ho na život!
17. 9. 2015 at 12:37
proti průtahům je třeba podat stížnost předsedovi daného soudu
nebo ještě přísnější návrh na určení lhůty (rozhoduje nadřízený soud)
oboje musí vyřídit cca do měsíce
17. 9. 2015 at 14:51
Otázka … Je to opravdu to, co chcete?! … měla být položena matkám. Otcové v drtivé většině neberou dětem matky, mohou a chtějí se podělit, nejsou to svině.
Odpověď: ano chceme, co bychom neudělaly pro pár špinavých peněz na alimentech, o ty nám jde především.
Řešení: odzvonit parazitkám zákonem o výživném, jasně definujícím, že podílet na výživě se musí oba rodiče.
17. 9. 2015 at 15:58
To stykač: Naprosto s Vám souhlasím. Naše matinka s podprůměrným příjmem, která se odstěhovala ke svému milenci nemusela a nemusí přispívat na výživné ani korunu. Oba tak parazitují na otci a žijí si na vysoké noze. Diktát matky, stálé vyhrožování policií. Kluci ve stresu. Jenom je ničí.
17. 9. 2015 at 16:04
Matka, co mlátí svoje synya řve na ně. Samý zákaz. Kluci jsou roztěkaní. Je na nic vidět nejistota, je vidět, že jsou ve stresu. Kluci se bojí setkat s tátou, s babičkou, aby nevolala policii. Nechápu ani znalkyni. Nic neodhalila.
18. 9. 2015 at 7:55
Znalkyni nechápu v tom, že agresivitu matky neodhalila. Nebo ji nechtěla odhalit. Co to s chlapci udělá!!?
18. 9. 2015 at 10:20
… nechtěla ji odhalit. Kdo určil znalkyni? Soud? … zde se skrývá odpověď proč. Soudy+OSPOD+znalci = zločinné spolčení, v jiných státech se tomu říká mafie, u nás rozvodový průmysl. Hyeny nejvyššího kalibru parazitující na dětech. Stejně jako zmíněné matky (přirozeně ne všechny).