Mgr. Marcela Tůmová

„Myslíš-li na rok dopředu, pak zasej obilí!
Myslíš-li na desetiletí, zasaď strom!
Myslíš-li na století, vychovej člověka!“

Orientální moudrost

Milé maminky a taťkové, stále se zamýšlíme nad tím, kdo bude mít na naši ratolest lepší vliv a u koho bude v případě rozchodu tomu rychle rostoucímu človíčkovi lépe. Zapomeňme teď na malou chvilku na nás a podívejme se právě na ně, na děti, pro které ač myslíme, že právě děláme to nejlepší, někdy je nejvíce opomíjíme.

Vzhledem k tomu, že rodina je místem, kde se dítě poprvé rozkoukává, dostává se mu prvních informací a stává se právoplatným členem společnosti, vznikají právě zde v naší „moderní“ společnosti jedny z největších krizových situací dětí.

Jak tedy naše ratolesti vyjadřují své vlastní touhy, bolesti, ale i radosti, které obzvláště ty „malé“ nemohou a neumí pojmenovat slovy? Umí je vyjádřit výborně a naprosto přirozeně: malbou, tvarem, barvou…., atd. Základní lidskou potřebu – vyjádřit své pocity takto děti skvěle naplňují. Mnohokrát to byla právě kresba, která dítěti pomohla snášet mnohé útrapy, jako například války, týrání, bolesti, atd. Války ovšem přetrvávají i dnes v naší „moderní společnosti“, děti musí již od útlého věku snášet podobné situace: nenávistné rozchody rodičů, dlouhodobé spory o to, kdo bude mít dítě ve své péči, domácí násilí, pohlavní zneužívání, psychické týrání a zanedbávání, přesuny do jiného prostředí, musejí snášet drastické lékařské procedury a zhoubné nemoci, nemluvě o banalitách jako je přestěhování, školní šikana, internetová šikana, dospívání, atd. Bolest a zmatek, které v nich tyto situace vyvolávají, většinou nedokážou vůbec pochopit, natož je jakkoliv popsat. Ze strachu, že vyzradí rodinná tajemství, nebo budou potrestány, musí děti často mlčet.¹ Ale vždy budou kreslit. Kreslí čímkoliv, prstem do písku, křídou na chodník, pastelkou a kreslí cokoliv, co je pro ně důležité: rodinu, lidi, domy, rostliny, zvířata. Kreslí to, co je pro ně pravdou, jsou naprosto spontánní.

Proto, milí rodičové, na vás apeluji: pozorujte, co vaše ratolesti kreslí nebo právě vyrábějí, podívejte se, co tím asi vyjadřují, jaká přání mohou mít. Barevné pastelky, jasné barvy a veselé obrázky hovoří o dítěti spokojeném a šťastném, naproti tomu barvy tmavé, vyceněné zuby, stínování, dlouhé paže, průhlednost, atd. značí opak.

Pro první identifikaci a zjištění, jak dítě vnímá svou rodinu blízkou, tj. maminku, tatínka, sourozence a rodinu rozšířenou, tj. babičky a dědečky a ostatní členy rodiny, popřípadě i různá rodinná zvířata, je zadáním pro děti, aby namalovaly svou rodinu, tak jak ji vidí, vnímají a cítí. To, jak jsou rodiče umístěni v obrázku, tj. zda jsou u dítěte blízko, daleko, jejich velikost, náklon, barvy, atd., vše ukazuje a klíčuje dětskou potřebu vyjádřit svůj pocit, jak skutečně ono samo rodinu vnímá a vidí.

Dalším postupem, jak zjistit, zda dítě vnímá rodinu celistvě, s láskou a v pořádku, či zda je vidno disharmonické prostředí, je požádat děti, aby nakreslily rodinu začarovanou. Kreslení by měl předcházet příběh: „Děti, představte si, že do vaší rodiny přišel černokněžník a zaklel každého člena vaší rodiny v nějaké zvíře. Nakreslete na svůj papír, v jaká zvířata vaše nejbližší černokněžník zaklel.“ Někdy je až s podivem, jaká přirovnání děti svým rodičům, bratrům, sestrám a prarodičům věnují. Zátěžové komponenty a nesoulad s jednotlivými členy rodiny a situacemi je na takových obrázcích velmi dobře rozeznatelný.

Milé maminky a tatínkové, buďte tedy prosím bdělí a bedlivě výtvory svých dítek pozorujte. Mohou vám rychle odpovědět na nezodpovězené otázky.

1 PETERSON, L., W., HARDIN, M., E. Děti v tísni – Příručka pro dětský screening. Praha : Triton, 2002, s. 15. ISBN 80-7254-237-0.