Mgr. Marcela Tůmová
„Myslíš-li na rok dopředu, pak zasej obilí!
Myslíš-li na desetiletí, zasaď strom!
Myslíš-li na století, vychovej člověka!“
Orientální moudrost
Milé maminky a taťkové, stále se zamýšlíme nad tím, kdo bude mít na naši ratolest lepší vliv a u koho bude v případě rozchodu tomu rychle rostoucímu človíčkovi lépe. Zapomeňme teď na malou chvilku na nás a podívejme se právě na ně, na děti, pro které ač myslíme, že právě děláme to nejlepší, někdy je nejvíce opomíjíme.
Vzhledem k tomu, že rodina je místem, kde se dítě poprvé rozkoukává, dostává se mu prvních informací a stává se právoplatným členem společnosti, vznikají právě zde v naší „moderní“ společnosti jedny z největších krizových situací dětí.
Jak tedy naše ratolesti vyjadřují své vlastní touhy, bolesti, ale i radosti, které obzvláště ty „malé“ nemohou a neumí pojmenovat slovy? Umí je vyjádřit výborně a naprosto přirozeně: malbou, tvarem, barvou…., atd. Základní lidskou potřebu – vyjádřit své pocity takto děti skvěle naplňují. Mnohokrát to byla právě kresba, která dítěti pomohla snášet mnohé útrapy, jako například války, týrání, bolesti, atd. Války ovšem přetrvávají i dnes v naší „moderní společnosti“, děti musí již od útlého věku snášet podobné situace: nenávistné rozchody rodičů, dlouhodobé spory o to, kdo bude mít dítě ve své péči, domácí násilí, pohlavní zneužívání, psychické týrání a zanedbávání, přesuny do jiného prostředí, musejí snášet drastické lékařské procedury a zhoubné nemoci, nemluvě o banalitách jako je přestěhování, školní šikana, internetová šikana, dospívání, atd. Bolest a zmatek, které v nich tyto situace vyvolávají, většinou nedokážou vůbec pochopit, natož je jakkoliv popsat. Ze strachu, že vyzradí rodinná tajemství, nebo budou potrestány, musí děti často mlčet.1 Ale vždy budou kreslit. Kreslí čímkoliv, prstem do písku, křídou na chodník, pastelkou a kreslí cokoliv, co je pro ně důležité: rodinu, lidi, domy, rostliny, zvířata. Kreslí to, co je pro ně pravdou, jsou naprosto spontánní.
Proto, milí rodičové, na vás apeluji: pozorujte, co vaše ratolesti kreslí nebo právě vyrábějí, podívejte se, co tím asi vyjadřují, jaká přání mohou mít. Barevné pastelky, jasné barvy a veselé obrázky hovoří o dítěti spokojeném a šťastném, naproti tomu barvy tmavé, vyceněné zuby, stínování, dlouhé paže, průhlednost, atd. značí opak.
Pro první identifikaci a zjištění, jak dítě vnímá svou rodinu blízkou, tj. maminku, tatínka, sourozence a rodinu rozšířenou, tj. babičky a dědečky a ostatní členy rodiny, popřípadě i různá rodinná zvířata, je zadáním pro děti, aby namalovaly svou rodinu, tak jak ji vidí, vnímají a cítí. To, jak jsou rodiče umístěni v obrázku, tj. zda jsou u dítěte blízko, daleko, jejich velikost, náklon, barvy, atd., vše ukazuje a klíčuje dětskou potřebu vyjádřit svůj pocit, jak skutečně ono samo rodinu vnímá a vidí.
Dalším postupem, jak zjistit, zda dítě vnímá rodinu celistvě, s láskou a v pořádku, či zda je vidno disharmonické prostředí, je požádat děti, aby nakreslily rodinu začarovanou. Kreslení by měl předcházet příběh: „Děti, představte si, že do vaší rodiny přišel černokněžník a zaklel každého člena vaší rodiny v nějaké zvíře. Nakreslete na svůj papír, v jaká zvířata vaše nejbližší černokněžník zaklel.“ Někdy je až s podivem, jaká přirovnání děti svým rodičům, bratrům, sestrám a prarodičům věnují. Zátěžové komponenty a nesoulad s jednotlivými členy rodiny a situacemi je na takových obrázcích velmi dobře rozeznatelný.
Milé maminky a tatínkové, buďte tedy prosím bdělí a bedlivě výtvory svých dítek pozorujte. Mohou vám rychle odpovědět na nezodpovězené otázky.
1 PETERSON, L., W., HARDIN, M., E. Děti v tísni – Příručka pro dětský screening. Praha : Triton, 2002, s. 15. ISBN 80-7254-237-0.
Okomentovat