PhDr. Eduard Bakalář, CSc.

Bývá dobrým zvykem předmět pojednání nějak blíže vymezit či definovat, avšak zde to není možné, oficiální definice feminismu neexistuje. Zůstanu tedy u hovorového vymezení: hnutí¹ za zrovnoprávnění žen. Na internetové adrese jsem našel článek popisující asi 33 existujících druhů feminismu – jsou převážně levicově orientované a nezřídka si půjčují terminologii z marxismu.

Nejdříve něco z poznatků tří zasvěcených autorek: americké advokátky Gragliové, americké profesorky etiky Sommersové, britské žurnalistky Phillipsové. Jejich názory jsou prakticky shodné a v textu níže (I až III.) na sebe volně navazují.

I. Úvodem

Pokud bychom se na feminismus ptali v rámci výzkumu veřejného mínění, získali bychom nejčastěji odpovědi dvojího druhu: buď že to jsou výkřiky zahořklých starých panen, anebo že hnutí vykonalo vlastně mnoho ke zrovnoprávnění žen a že je tedy záslužné. Dnes již neplatí ani jedna z těchto představ. Feminismus je jedním z nejvlivnějších hnutí dvacátého století. Platí to zejména v Severní Americe a v severní a západní Evropě, odkud se šíří dále do světa. Obsadilo tři klíčové pozice: media, legislativu a akademickou půdu a podstatným způsobem ovlivňuje veškerou sociální politiku. Avšak ideologie současného feminismu (od 70. let) není založena na slušnosti (fairness), spravedlnosti či sociální solidaritě. Jeho základní hnací silou je nenávist k mužům² , dovedně zamaskovaná.

II. Hlavní ideologická linie současného západního feminismu

„Muži utlačují a vykořisťují ženy, ty se proto musí vyhnout pasti manželství a dosáhnout ekonomické nezávislosti na mužích.“ V této linii se snaží vytvářet legislativní politiku se svými dopady na oblast sociální, ekonomickou a soudní.

V předpokladu o mužském útlaku je obsažen ještě jeden hlubší předpoklad, a to: muži jsou již základy své povahy draví a násilní, ohrožují ženy a děti. Jsou proto nepřáteli nejen žen, ale i celé humanity Jsou proto předmětem oprávněných obav a současně i předmětem oprávněného pohrdání.

III. Cíle moderního feminismu

• Moderní feminismus je výrazně proti tradiční rodině – a proti ženám, které by v ní chtěly žít. Samozřejmě i proti všemu, co i vzdáleně připomíná patriarchát.
• Je výrazně pro co největší nezávislost žen na mužích, žádá tedy plnou zaměstnanost žen na plný úvazek. S dětmi pomůže státní zařízení (jesle, školky, rozšířené úřady sociální péče apod.), případně příbuzní.
• Pomocí medií se produkuje zkreslený obraz o lidské povaze: muži jsou ve své podstatě násilní, ženy blízké andělům. Pokud žena udělá něco nedobrého, pak k tomu byla dotlačena patriarchátem, muži.
• Oslavuje a doporučuje lesbickou lásku.
• Pracuje na tom, dostat muže na periferii společnosti (v rozvodových situacích toho již dosáhl).
• Vysvětluje téměř všechny rozdíly mezi muži a ženami ve společenských rolích působením patriarchátu. Jinými slovy tvrdí, že rozdíly jsou kulturně podmíněné. Skutečné rozdíly jsou údajně jen velmi malé.

Zdálo by se, že původní programy radikálních feministek musí zapadnout po sepsání a vytištění několika brožurek v 70. letech. Ale nezapadly. Skupinky výřečných radikálek, hluboce přesvědčených o hrozných křivdách ze strany mužů, získaly mocné spojence, a to:

1. Média dychtivá informovat o negativních jevech v dramatických formách.
2. Akademickou půdu v tzv. sociálních vědách (sociologie, psychologie, sociální práce), kde levice měla vždy silné zastoupení.
3. Advokacii, přesněji řečeno rozvodový průmysl.

Potud uvedené autorky. Doplňuji ještě čtvrtým bodem, a to:

4. Mužský defekt v kritickém myšlení, způsobený vypnutím kontrolních mechanismů (jinými slovy absolutní důvěrou) v případě, že žena líčí příkoří způsobená jiným mužem.

Dopad radikálního feminismu na vztahy mužů a žen

Bohužel nemám k dispozici výsledky takto zaměřeného výzkumného šetření v našich poměrech. Sdělím však své úsudky o některých směrech budoucího vývoje u nás a uvedu též i dostupnou statistiku. Zaměřím se spíše na vztahy mladších lidí, i když některé změny postihují i generaci středního věku.

U mužů:

1. Domnívám se, že mladí muži – ve srovnání se šedesátými lety – se dnes více obávají vstoupit do manželství. Díky zprávám z médií již vědí, že by mohli hodně sociálně ztratit a případně ani nevidět své děti.
2. Domnívám se, muži nyní mnohem řidčeji dosahují naplnění jedné velmi důležité životní potřeby. Je to tradicí a po generacích předávaná potřeba rodiny, vyjádřená asi takto: najdu si hodnou ženu, budu s ní mít děti, budu je všechny chránit, zaopatřovat – a budou to samozřejmě mé děti. Statistika říká, že počet sňatků klesá, procentuelní počet rozvodů stoupá, natalita klesá. Na partnerském trhu přibývá žen, které již děti mají (rozvedené nebo svobodné matky).
3. Domnívám se, že u mužů se v budoucnu zvýší napětí k partnerce/manželce, pokud se tato bude hodně věnovat své kariéře. Na domácnost a děti jí totiž zbude málo času.

U žen:

1. Domnívám se, že u žen se může zvyšovat očekávání špatného konce vztahu, očekávání, že se projeví u partnera nějaký povahový defekt či patologie. Ženské časopisy tím své čtenářky zahlcují, v amerických a britských filmech se ukazuje totéž.
2. Domnívám se, že u některých žen může dojít ke zvýšené zatrpklosti vůči mužům tím, že – jak tvrdí ideologie feminismu – důležitá mocenská místa, samozřejmě dobře placená, si muži nechávají pro sebe a ženy tam nepustí. Skutečnost je poněkud jiná.

Pro obě pohlaví:

1. Vliv feminismu snižuje pocit závazku při vstupu do manželství. Jeho ideologie žádá tzv. no-fault rozvod³ .
2. Snížil se tzv. civilizační vliv žen na muže, zejména mladé. Se snížením cudnosti žen mohou mít muži sex poměrně snadno, aniž by se zavazovali hledět si zaměstnání a pravidelného příjmu, hledět si otcovských povinností apod.
3. Historie je svědkem, že v politice se poměrně často užívalo černobílé dělení (znovu již zmíněný Orwell ale i naše relativně nedávná politická minulost). Feminismus má všechny muže za špatné, všechny ženy za velmi dobré. Je to poselství trvale plynoucí z medií, akademických míst a z legislativy. Pokud žena páchá trestnou činnost, dohnal ji k tomu muž, patriarchát. Tato politika je destruktivní, podstatně zhorší vztahy mezi muži a ženami (jedno pohlaví je korumpováno, druhé je hanobeno a je u něho průběžně vyvoláván pocit nespravedlnosti). Pokud to dělají rodiče sourozencům, zhorší jejich vztah celoživotně.
4. Feminismem prosazovaná androgynie není patrně dobrý základ pro trvalý partnerský/manželský vztah (expanzivní ženy, zženštilí muži).

Děti:

• Domnívám se, že vlivem feminismu budeme mít problematičtější děti. Více rozvodů, více svobodných matek a jejich přechodných partnerů. Dále větší tlak na ženy, aby byly úplně nezávislé (práce na plný úvazek, budování profesní kariéry, na trhu práce zvítězit nad muži) znamená i méně času pro děti od té osoby, jejíž péči a lásku děti nejvíce potřebují (což je forma citové deprivace). Snížení vlivu harmonické rodiny a jejich počtu, pokřivené vnímání mužské a ženské role v ní, narůstání obav ze sexuality. Vzrůst zásahu státu a ideologie do rodin, do výchovy.

Statistika ČR:

Poznámky:

1 Připomínám na tomto místě, že společenská hnutí a revoluce začínají s těmi nejlepšími úmysly (rovnost, spravedlnost, svoboda, konec vykořisťování ap.). Začne-li hnutí fungovat a šířit se, proderou se do jeho vedení osobnosti mocensky orientované a obsah a směr hnutí se podstatně změní. Původní hesla a proklamace zůstávají nebo se pozměňují jen pomalu. Vzpomeňme na Orwellovu Farmu zvířat.

2 Ve své publikaci „Feminism and Freedom“ Levin provedl hloubkovou analýzu jevu, proč vlastně radikální feministky jsou permanentně nespokojené a proč je prostupuje nenávist ke všemu mužskému. Dospěl k otcovské postavě, která v případě těchto žen tak či onak selhala. Buď byla nepřítomna, nebo přítomna, ale s nějakým defektem: nezajímající se, odmítající, nadměrně trestající či jinak zraňující. Taková frustrace se pevně vštípila do citového života děvčátek a dívek a v procesu generalizace se v dospělosti přeměnila v nenávist ke všem mužům.

3 Při tomto druhu rozvodů soud nevysloví odsudek ani za nejhrubší porušení závazků, plynoucích z uzavření manželství. Při neodpovědném jednání, porušení závazků, smluv apod. v jiných oblastech – např. obchodních – tak soud pravidelně činí.

Literatura:

Bakalář, E.: Průvodce otcovstvím. Praha, Grada 2001 (M.j. i o mužské důvěřivosti vůči ženským stížnostem)
Epstein R. A.: Forbidden Grounds. The Case Against Employment Discrimination Laws. Cambridge, Mass. Harvard University Press, 1995 (Dopad feministické legislativy na společnost)
Chřibková, M. (ed.): Nové čtení světa. Praha, One Woman Press 1999 (převážně pozitivně o feminizmu)
Gragliová, F.C.: Domestic Tranquility. A Brief Against Feminism. Dallas, Spence Publishing Company 1998
Levin, M.: Feminism and Freedom. New Brunswick, Transactions Publishers, 1994
Phillipsová, M.: The Sex – Change Society. Feminised Britain and the Neutered Male. Londýn, The Social Market Foundation 1999
Moir, A. & B. Proč muži nežehlí. Praha, Grada 2000 (O biologických a hormonálních rozdílech mezi muži a ženami)
Sommersová, Ch. H.: Who Stole Feminism? How Women Have Betrayed Women. New York, Simon & Schuster 1994
Sommersová, Ch. H. : The War Against Boys. How Misguided Feminism Is Harming Our Young Men 2000
The Society for the Critique of Feminism Přes internetový vyhledávač GOOGLE.COM

Předneseno na IX. Konferenci o sexualitě a lidských vztazích. Uherské Hradiště 16.-18. května 2001.