Ing. Michal Holinka
Je to už víc než rok, co se snažím o soudní potvrzení fakticky realizované střídavé péče o naše dvě děti, Šimona a Viktorku. Přestože z počátku jsme se se ženou na tomto uspořádání domluvili, situace se, jak bývá zvykem, trošku zamotala. Ale od začátku.
Naše malé drama začalo na jaře 2010, kdy mi manželka v podstatě k narozeninám oznámila, že po téměř 15 letech odchází a stěhuje se ke svému novému příteli 250 km od našeho bydliště. Sbalila děti a odjela na pár dní ke své mámě. V tu chvíli se mi zhroutil svět. Byl jsem s dětmi několik let po dobu, co žena budovala kariéru, doma a najednou jsem si měl představit, že je nebudu moci večer ukládat, číst jim pohádky, foukat jim jejich bolístky a užívat si jejich smíchu a dovádění.
Pořád jsme ještě žili ve společném domě a začali si děti střídat na víkendy. I v tu dobu manželka trávila spoustu času na cestách mimo domov. Po dlouhém přesvědčování jsme se dohodli, že já se taky přestěhuji do Prahy a za to že žena podepíše dohodu o střídavé péči o naše děti. Všechno proběhlo podle domluvy, sepsali jsme dohodu a odeslali na soud. Užili si s dětmi každý část smutných prázdnin a přiblížil se nástup do nové školky v Praze.
Souhlasil jsem s prodejem domu, s přestěhováním do určené lokality a věřil jsem tomu, že když občas v něčem ustoupím, dohoda bude fungovat. Ale spletl jsem se. Hned 1. září, jakmile děti nastoupili do školky, žena dohodu o střídavce ze soudu stáhla a podala návrh na svou výlučnou péči. A nastalo škaredé období. Zákazy telefonátů, dohadování se o hloupostech, pokusy o to, ať v ten a ten den „vrátím“ děti, že budou v její péči a já je můžu mít na víkend jednou za 14 dní a další týden ve středu. Radil jsem se se všemi, co mě napadli, s OSPOD, s právníky, s psychology, s kamarády, co teď s tím. Viděl jsem, že děti nás milují oba a nechtěl jsem, aby se náš kontakt zúžil jen na dobu, kdy „dostaneme povolení“, ale aby jim zůstali alespoň oba rodiče, když už byly vytrženy ze svého domova a od kamarádů. Slyšel jsem v té době mnoho různých rad, ať raději ustoupím a ono se to srovná, ať kývnu na tzv. rozšířený styk, ať si pořídím novou rodinu… a samozřejmě, že pokud chci střídavku, musíme se se ženou domluvit, což bylo v době, kdy jsme komunikovali maximálně mailem či velmi ostrými sms, zcela nemožné.
Přiblížilo se soudní jednání, na soudě nám ležely dva návrhy, na střídavou péči a výlučnou péči matky, a já s napětím čekal, jak to dopadne. Dopadlo to asi podle očekávání – nijak. Proběhly výslechy, pak několik dalších soudních stání a po roce od našeho prvního podání k soudu jsme pořád v bodě nula, kdy „jen“ čekáme na další psychologické vyšetření dětí, aby se rozhodlo snad o lepším rodiči nebo těžko říct o čem vlastně, když děti milují oba, stejně jako my je.
V tuto chvíli přešlo několik měsíců a přestože manželka se střídavou péčí stále nesouhlasí a snaží se získat děti do své péče, musím říct, že se komunikace mezi námi postupně zlepšuje. Děti si předáváme v pátek ve školce, jsme schopni se domluvit, že se s dětmi občas vidíme i v týdnu, kdy jsou u toho druhého, jsme schopni se domluvit na prázdninách, na věcech týkajících se zdravotní péče o děti… sice to občas dost skřípe, ale věřím, že přestože nás ještě čekají další posudky a další soudní stání, bude u nás střídavka fungovat i nadále a že nám oběma za to jednou děti poděkují.
Teď si užíváme spoustu výletů, chystáme plány na prázdniny, vymýšlíme společně spoustu hloupostí, které nás baví, prostě užíváme si každou chvíli, kterou jsme spolu. Vidím, že na konci „našeho“ týdne se těší na mamku a když si je v pátek zase já vyzvednu ve školce a ony mi skočí okolo krku, vím, že se těší i na náš společný týden, a vím, že dělám správnou věc.
Snad i soudy, OSPOD a psychologové jednou pochopí, že není třeba vybírat a hledat tzv. lepšího rodiče. Že děti mají vždycky dva rodiče, které milují, kteří hrají v jejich životech obrovskou roli a je nenapravitelnou chybou, že v „zájmu dítěte“ jednoho z těchto rodičů z jejich života vytlačí. A co se nás dospělých týká, měli bychom si uvědomit, že to, že nám nevyšel vztah nebo manželství, není chybou dětí, ale chybou naší, a že děti nejsou ty, které by za naše chyby měly být potrestány.
Protože co je hlavní? Že děti jsou v pohodě, spokojené, usměvavé. Že si užijí spoustu legrace s mámou i s tátou, že jim zůstanou oba nejdůležitější lidé v jejich životě. A když mají nakreslit rodinu, nenakreslí jen jednoho z rodičů, ale oba. Věřte, že děti vám za to jednou poděkují.
8. 7. 2011 at 13:22
Vážený pane inženýre,
cítím s Vámi a přeji vytrvalost.Jsme v podobné situaci.Střídavku svých dvou dcer ( 7 a 10 let ) si užívám již rok.Okresní soud v Teplicích přes nesouhlas mé ženy rozhodnul v můj prospěch. Rozsudek, ale kvůli odvolání ženy nenabyl právní moci a já již rok čekám na odvolací soud.V obavách …jak jinak.
8. 7. 2011 at 13:56
Klidně čekejte, protože čas hraje pro vás, střídavka běží, a děti budou starší a budou za vás bojovat. To že to ex rozjede znovu vám bude hrozit do 18ti let dětí. Držim palce.
11. 7. 2011 at 13:10
to je zvláštní jak český chlap musí souhlasit se vším (vše zničit, prodat atd.), aby mu česká matka dovolila se vídat s dětmi….není to k zamyšlení, kterým směrem se asi tak ubírá česká společnost?
11. 7. 2011 at 17:54
Přeji Vám všem střídavkářům hodně štěstí s dětmi. Měli jste zřejmě více štěstí na soudce. Nám štěstí tolik nepřálo, soudkyně pouze pronesla, že nebyly splněny podmínky pro střídavku, a tím to zhaslo. Jaké podmínky? To již neuvedla. Jen, že se matka s dětmi stěhují (již potřetí za 3 roky) jinam, dál, dál ode mne, a každodenní dojíždění s dětmi do školy a zpět by nebyl pro děti to nej… Jo holt ony si to umějí zařídit!
17. 7. 2011 at 22:49
Honzo odvolejte se zkoušejte to znovu a znovu. Jistě vás mají děti rády a vy je. Určitě to za to stojí. Budu držet palce
15. 9. 2011 at 20:51
Bohužel se rozvádíme,manžel si našel jinou ,mladší a rozbil náš svět,ale už několik let byl bez zájmu o děti a polední tři roky byl zájem nulový.Není divu,začil žít v zahraničí po hotelch ,diskotéky,bary,restaurace,night cluby,peníze nám nedávala,neúčastnil se rodinných akcí-léta jsem se 3 holkama sama..poslední měsíce napadání,fizické násilý,omezování domovní svobody,i jeha přítelkyně mě napadla..děti se bojí..co bychom daly mi holky za taťku,co chce uložit denně děti do postýlky,číst pohádku,hrát si,společné akce..bohužel život je nespravedlivý…xPavlaK@seznam.cz