Karolina Stonjeková
–
Pohádky nejsou jen takové kratochvilné vyprávění pro děti, aby se jim večer lépe usínalo. V pohádkách často najdeme i morální poselství a příklady toho, jak by společnost měla – či naopak neměla – fungovat nebo jak bychom se k sobě (ne)měli navzájem chovat. Nezřídka ovšem najdeme v pohádkách i varování, která by se nám mohla v dospělosti zatraceně hodit (kdybychom je ovšem brali vážně).
Až budete dnes večer přemýšlet, kterou pohádku máte dětem dopřát tentokrát, dala by se možná vhledem k aktuální situaci doporučit ta o Jeskyňkách, Smolíčkovi Pacholíčkovi a jelenovi se zlatými parohy.
Pěkný příklad toho, jak se nám tato pohádka dostala do naší horké reality, je zákon, který má v těchto dnech projednávat Poslanecká sněmovna a který by stavěl homosexuální svazek naroveň manželství. Možná vám na první dobrou není tak úplně jasná spojitost mezi „manželstvím“ pro osoby stejného pohlaví a pohádkou… To je asi dáno tím, že je lidská paměť nedokonalý nástroj, takže má člověk tendenci zapomínat. Proto se vraťme o nějakých 12 let zpátky do roku 2006 a připomeňme, jaké diskuse tehdy provázely přijímání zákona o tzv. registrovaném partnerství.
Tehdy homosexuální lobbisté i podporovatelé zákona tvrdošíjně opakovali dva hlavní argumenty.
Zaprvé: „Registrované partnerství není manželství a nám o žádné manželství ani nejde! Jde nám o toleranci a o to, aby homosexuálové mohli po svých partnerech například dědit nebo aby mohli dostávat informace od lékaře v nemocnici.“
Zadruhé: „Nejde nám o žádné adopce dětí ani o postavení homosexuálních párů naroveň s klasickou rodinou. Jde nám jen o toleranci a o to, aby homosexuálové mohli dědit a dostávat informace v nemocnici.“ Nic víc (a že to tehdy nic víc opravdu nebylo, lze i po těch 12 letech celkem snadno dohledat)…
No vida! Stačilo jen pár let na to, aby homosexuální lobby (pozor, nikoli sami homosexuálové!!!) otočila o 180 stupňů a požadavky vyšroubovala na maximum. Toleranci vzal čert – my chceme respekt! Dědění a informace v nemocnicích zaručené registrovaným partnerstvím? Ne! Teď chceme zrovnoprávnění s manželstvím! To vše navíc v zákoně, který si lobbisté sami napsali na míru a politikům ho pak jen položili na stůl, ať ho za ně předloží (což najednou jako zázrakem nikomu nevadí).
Nepřipomíná vám to něco? Nepřipomíná vám to náhodou právě ty jeskyňky z pohádky? Ty, které slibovaly: Jen dva prstíčky tam strčíme a jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme?
Ať už bude osud zákona v Poslanecké sněmovně jakýkoli, jisté je jedno. Hlasování neznamená, že jeskyňky si už prstíčky dostatečně ohřály a nechají Smolíčka na pokoji. Znamená naopak další pootevřené dveře a další ruce vehementně se deroucí dovnitř. Možná ne hned, ale za pár let jistě. Aktuálním hlasováním tudíž nic nekončí! Naopak začíná prostor pro další stupňování požadavků, tak jako se to stalo po roce 2006.
A pro nás ostatní (kteří jsme nepodlehli touze levicových progresivistů předělat svět na politicky korektní ráj, kde má kdokoli nárok na cokoli) to znamená jediné: začít hledat jelena se zlatými parohy. Protože už má chlapec fakt nejvyšší čas!
Převzato ze stránek iprima.cz
Okomentovat