JáRodič.cz
–
„Mami, tati, já se bojím,“ tak tuto větu asi někdy od svých dětí zaslechne každý rodič. Strach je přirozenou součástí života. V některých případech může být dokonce i užitečný, protože varuje před nebezpečím. Obzvláště děti se zcela přirozeně bojí častěji, protože ještě mnoho věcí či situací neznají či dosud neprožili a nemají tolik životních zkušeností. V dnešním příspěvku jsme pro vás připravili několik rad a tipů, jak pomoci dítěti strach a obavy překonat. Příjemné čtení.
Děti a strach
Někdy se rodičům zdá, že se děti obávají naprosto bezvýznamných či nesmyslných situací či věcí. Když se nad tím ale člověk zamyslí, to, co dospělému připadá jako banální záležitost, může být pro dítě nesmírně důležité, zásadní. I většina dospělých má občas stísněný pocit či dokonce strach – ze tmy, z opuštěné ulice, ze zubaře, ale třeba i ze ztráty zaměstnání a podobně. Je třeba tedy nebrat obavy či strach dětí na lehkou váhu, nezlehčovat celou situaci a hlavně nezesměšňovat. Spíše je důležité svého potomka vyslechnout, zjistit, čeho se bojí, co mu dělá starosti.
Jak pomoci překonat dítěti strach
- Vyslechněte ho. Snažte se zjistit, čeho či proč se bojí
- Povídejte si s dítětem na toto téma. Počítejte ale s tím, že logické argumenty strach ne vždy odstraní. V žádném případě věc nezlehčujte či nezesměšňujte.
- Dítě ve vás musí cítit oporu a bezpečí.
- Dítě by mělo vědět, co se kolem něho děje, a to i negativní věci. Lepší je, pokud se informaci dozví od vás než od kamarádů a okolí. Vždy je samozřejmě důležité přizpůsobit své sdělení věku potomka. Udělejte si čas i na zodpovězení jeho otázek – je to velmi důležité.
- Pokuste se strachu a obavám společně postavit – bojí-li se dítě tmy, zkuste být spolu ve tmě, hrát si, povídat si a podobně. Má-li strach z bubáků, vymyslete zaklínadlo, pořiďte medvídka na ochranu,… Dítě však za každou cenu nenuťte do něčeho, co je pro něj nepřijatelné. Nakonec může přeci spát s malým světýlkem či pootevřenými dveřmi. Postupem času to můžete zkusit zase znovu. Je třeba však vědět, že strachu, respektive jeho překonání se také není dobré vyhýbat. Do budoucna by to dítěti přineslo zbytečné potíže.
- Nacvičujte s dítětem situace, kterých se bojí. Jděte dítěti příkladem.
- Děti ocení často rutinu (obzvláště ty menší), respektive pravidelný denní režim – ví, co je očekává, nemusí se vyrovnávat se změnami. Mají pocit jistoty a bezpečí. Má-li dojít ke změně, včas potomka informujte a proberte to s ním.
- Děti nestrašte – ani pohádkovými bytostmi, ani tím, že bude-li zlobit, tak ho opustíte, ani školkou a podobně
- Myslete na to, že pro své potomky jste největším vzorem a příkladem.
- Dítě by mělo vědět, že strach je normální, že se nemusí stydět. Bojí se všichni. Důležité je se naučit strach překonávat.
- Zkuste dítě něčím motivovat – důležitá je samozřejmě také pochvala a ocenění
- Je-li to nutné, navštivte odborníka (stejně tak v případě, že se chování dítěte najednou změní)
Čeho se děti bojí
Úplně nejmenší děti se bojí odloučení od blízké bytosti, mají strach z cizích osob, z neznámých předmětů, z hlasitého zvuku atd. Postupně se může objevit strach ze tmy, ze zvířat, také ale z pohádkových bytostí. Nakonec i obyčejný nočník může pro mrňouse představovat důvod k obavám.
Se zvyšujícím se věkem některé druhy strachu mizí, ale objevují se nové – strach ze školy, z nového prostředí, ze smrti, ale třeba i z bolesti, krve, injekce, úrazu. Častý je i strach z doktora a z vyšetření.
Strach se během dětství a dospívání mění. I dospělí se ale bojí. A čeho? Už to asi nejsou bubáci ve skříni, ale je to například strach z neúspěchu, z chyb a selhání, z vystupování na veřejnosti, z odmítnutí a mnohé další.
Příběh ze života
V dnešním příspěvku jsme pro vás připravili krátký příběh či možná spíše zážitek ze života. Nenajdete v něm žádné ponaučení a možná vám – jako dospělým – bude připadat i směšný. Ale vžijte se do role malé holčičky, která ho prožívala. A zde jsou její vzpomínky:
„Jako malou mě uspával starší bratr. A protože chtěl, aby se co nejdříve mohl věnovat svým zálibám, přečetl mi pohádku a pak mi řekl, že za oknem je černá ruka. Že mám zhasnout, lehnout si do postýlky a nevylézat, jinak ta černá ruka přijde – respektive vleze otevřeným oknem. Samozřejmě jsem se bála a z postele snad nikdy nevylezla. Také jsem se pořádně zachumlala, aby mi z peřiny nevykukovaly ani nohy, ani ruce. Už si nepamatuji, kdy jsem se přestala černé ruky bát. Pamatuji si na ni ale dodnes a dodnes také nerada spím tak, aby mi z pod peřiny koukaly ruce či nohy. Nakonec, co kdyby zase přišla, že?“
Závěr
Vzpomenete si, čeho jste se jako děti nejvíce báli? Jak jste svůj strach nakonec překonali? Pomohli vám rodiče či sourozenci, nebo vše nakonec odeznělo s přibývajícím věkem? Bojí se něčeho vaše děti? Jakým způsobem jejich obavy a strach řešíte? Napište nám vaše tipy a rady. Určitě je ocení i ostatní.
Převzato z webu JáRodič.cz
Okomentovat