Ivana Schneiderová
–
Nechtěla jsem, ale po takovém článku a i šotu na TV NOVA musím reagovat. Bylo mi záhadou, proč na jednání se najednou objevili novináři, dokonce i kamera. Minule tam nebyli a moderátor mi přitom tvrdil, že tento případ pozorují od Zlína. Kdyby pozorovali, byli by i v červnu a slyšeli svědectví, které mluvilo ve prospěch otce, dokonce od 3 žen. Dětské lékařky, ředitelky MŠ a sociální pracovnice, které chválily otce, který o děti měl zájem a staral se. Dětem nosil na setkání svačiny i dárky. Syn mu visel na krku a ani nechtěl zpět k matce. Dcerka po rozkoukání také šla k otci a potom si hráli. A to by měly být traumatizované děti? Tato svědectví vůbec nebyla brána v potaz. Obhajoba shledala další skutky, aby byl osvobozen. Soudce při rozsudku bral pouze výpověď ženy, a asi hodinu „obhajoval“ svůj rozsudek, proč takto rozhodl.
Je to snad případ udělaný na zakázku „domácího násilí“, podívejte, jak zatočíme s těmi to muži? Demonstrace síly. V dnešních dnech, kdy se řeší Istanbulská úmluva, zcela tendenční, zakázková manipulace se společností. Tento táta je ve vazbě již rok, neoprávněně. Nyní je tak kriminalizovaný, kdo mu zaplatí poškozenou pověst, kdo mu vrátí trauma z této vazby, kdo mu vrátí rok života, kdo mu vrátí poškozený vztah s dětmi, kdo mu vrátí společenskou prestiž?
Po zbytek života bude na něm špína, kterou „mohl udělat“. Byl takový tyran, když mu děti visely na krku? Když toto viděla sociální pracovnice, která byla u tohoto setkání? A potvrdila i výpovědí u soudu?
Byl odsouzen nepravomocně na 5,5 roku a odškodnění za psychické trauma na dětech, které nikdy nezpůsobil: syn 100 000 a dcera 80 000.
Toto je Istanbulská úmluva již nyní v praxi, abychom si snad zvykali, co přijde?
Převzato z webu Tradiční česká rodina
19. 11. 2018 at 7:02
Jak praví pan prezident, novináři jsou hyeny a je to vidět nejen na těchto případech. Společnost je po mediálních feminacistických masážích, nastavujících paušální model ženské oběti a mužského lotra, lačná po dalších příbězích a novináři tento maloměšťácký vkus ukájejí. Ostatně, máme v české pokleslé feminacistické žurnalistice jeden populární vzor – Josefa Klímu a na Střídavce se o něm napsalo už dost. V ČR mohou oběti těchto zločinů proti lidskosti, na nichž se podílí mstivé ženy a státní aparát, spoléhat jen na vyšší spravedlnost. Otci z příběhu přeju, aby jeho zvídavé děti jednou pravdu pochopily a skutečnými zločinci pohrdly na zbytek života.