Manzelstvi.cz

–

Podle doc. Plaňavy se ve vzájemné komunikaci partnerů projevuje jejich vztah. Není divu, že 95 % párů, které přicházejí do manželské poradny, má s komunikací problém. Dobrou zprávou je, že vztahy mezi sebou můžeme zlepšit, změníme-li způsob komunikace.

Dobrá komunikace je klíčem k tomu, po čem všichni toužíme: milovat a být milován. Chceme se dělit o svůj život s někým, kdo nás má rád, kdo si nás váží, chápe nás a pomáhá nám cítit se bezpečně při svěřování našich nejhlubších pocitů a potřeb. Cesta k takové důvěrnosti vede od povrchní komunikace až po tu nejsmysluplnější.

Můžeme rozlišit pět úrovní komunikace:

• Na první úrovni používáme klišé: „Jaký byl den?“ „Dobrý.“ „Vždyť to znáš!“ „Tak co je nového?“ V manželství nemusí být jen otřepanou frází, ale stává se, že zní stejně povrchně jako z úst člověka, kterého skoro neznáte. Někteří manželé tráví na této „bezpečné“ rovině velké množství času, protože se bojí konfliktu.
• Na druhé úrovni komunikace předkládáme fakta, pouhé informace. „Dneska bude asi pěkně pršet, co říkáš?“ „Dej si pozor na tu nově rozkopanou silnici.“ Stejně jako v první úrovni je i tohle relativně plytká komunikace a stále poměrně bezpečná. Tak většina manželských hádek nezačíná.
• Na třetí úrovni formulujeme své názory. Tady už nám komunikace připadá trochu víc nebezpečná a může se objevit konflikt. „Jak by mohl někdo volit takového člověka? Vždyť nemá žádné zkušenosti.“ Cítíme-li se v manželství nejistí, máme tendenci z této úrovně vycouvat.
• Čtvrtá úroveň nastane, když říkáme, co cítíme. „Opravdu se mě dotklo, co mi včera večer řekl otec po telefonu.“ Takto se otevřít může být velice riskantní. Hlubší úrovně lásky dávané i přijímané můžeme dosáhnout jedině tehdy, když se vystavíme nebezpečí, že naše pocity budou nepochopeny a třeba i zesměšněny. Jednou z nejzdravějších otázek, jakou můžeme položit, je: „Jak se teď cítíš?“
• Pátá úroveň znamená, že odhalujeme svoje potřeby. „Já teď potřebuji, abys mě pár minut držel za ruku.“ To můžete říci například poté, co se doslechnete o vážné nemoci své přítelkyně.

Naším manželským cílem by mělo být, snadněji a častěji proniknout do čtvrté a páté úrovně komunikace. V nich budeme zakoušet větší uspokojení. Klíčem k hluboké verbální intimitě je pocit bezpečí při svěřování našich pocitů a potřeb a jistota, že před partnerem mají naše potřeby a pocity hodnotu. Sebekontrola a vlídnost při naslouchání bez citových výbuchů a nepochopení udržuje komunikační kanály otevřené.

Když vyjadřujeme svoje pocity a potřeby, může snadno dojít k nedorozumění, ke špatnému pochopení smyslu slov. Tomu se dá předejít tím, že když něco řekneme, čekáme, že nám to ten druhý zopakuje přesně tak, jak jsme to řekli. Pokud se to dotyčnému podaří, řekne přesně to, co jsme sdělili my jemu, aniž by přitom nějak překroutil význam takového sdělení, odpovíme: „Ano, vidím, že mě chápeš.“ Není-li to v pořádku, řekneme: „Ne, to jsem neřekl.“ A své konstatování opakujeme, dokud to ten druhý nezopakuje správně. Je to pro nás zpětná vazba, víme, že jsme se vyjádřili srozumitelně. Dát si práci a zopakovat, co si myslíme, že jsme slyšeli, nebo co si myslíme, že byl skutečný smysl těch slov, zamezí mnoha zbytečným nepřátelským epizodám. Pochopíme jeden druhého jasněji a budeme se ve svém vztahu cítit mnohem lépe.

Převzato z webu Manzelstvi.cz