Ladislav Ďurkovič
Každý rok se na slovenských soudech rozhoduje o osudech více než 13.000 dětí po rozchodu rodičů. Praxe je taková, že po rozvodu či rozchodu se stává z dítěte automaticky polosirota.
Jeden z rodičů, většinou otec, je automaticky omezený ve výkonu rodičovských práv. I když nic špatného neudělal a například si matka našla novou známost, jeho předtím každodenní kontakt s dítětem je omezený. Přinejlepším na obligátní dva sudé víkendy do měsíce.
Pokud jsou rodiče spolu, nikdo si budoucí rodiče neprověřuje. Děti může mít kdokoliv. Pokud se však rozvedete nebo rozejdete, na to, aby vaše děti nepřišly o jednoho z rodičů, musíte projít vyšetřováním, jak byste spáchali nějaký zločin. Své rodičovství musí otec po rozchodu „dokazovat“, podrobovat se „šetření poměrů“ a „způsobilosti“, jako kdyby měl znovuzískávat řidičák po způsobení nehody. Neušetří se ani děti, i ty jsou trýzněné nesmyslnými psychologickými posudky. Celé to trvá měsíce a někdy i roky a mnohdy je během tohoto období otcům bráněno setkávat se s dětmi pod záminkou vymyšlených nemocí či jinými obstrukcemi. I ten minimální soudem stanovený styk je prakticky nevymožitelný. Děti jsou navíc mnohdy manipulované s cílem „vymazat jim otce z hlavy“.
V zákoně o rodině se přitom jasně píše (§ 24 odst. 4): „Soud dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na výchovu a péči ze strany obou rodičů a aby bylo respektováno právo dítěte na udržování pravidelného, rovnocenného a rovnoprávného osobního styku s oběma rodiči.“
Přesto státní orgány, které o dětech rozhodují – soudy a odbory sociálně-právní ochrany dětí – po rozchodu bez problémů odstraní ze života dětí jednoho z rodičů, ve více než 90 % případů otce. Shovívavě z něj udělají „sudovíkendového strýčka“ na návštěvu a nestydí se „určit styk“ i na tři hodiny jednou za dva týdny – přestože zákon mluví o rovnoprávnosti rodičů. To je zjevně nezajímá. Stejně jako neurčitý pojem „zájem dítěte“, kterým se ohánějí v každém rozsudku a dokáží za něj schovat cokoliv.
Státní orgány svými rozhodnutími znerovnoprávňují rodiče a důsledkem jejich intervence není zmírnění porozvodového stresu a napětí, ale naopak jeho eskalace a hlavně zvyšování negativních dopadů rozchodu na dítě. Podporují škodlivé jednání rodiče, který vnímá dítě jako svůj majetek, a nerovnoprávným postavení rodičů umožňují používat dítě jako prostředek pomsty, vydírání, udělat z něj rukojmí sporu, nebo oběť manipulace. Postkomunistický opatrovnický systém vyrábí beze změny již desetiletí z dětí citové mrzáky.
Nalijme si ale čistého vína i směrem k otcům – mnohé děti nemají to štěstí na oba milující rodiče. Jeden z rodičů, většinou otec, se na ně často po rozchodu vykašle. Těžko ale zjistit, kdy to opravdu nechtěl a kdy byl vytěsněn. Totiž i v tom případě, kdy se otec má zájem podílet na životě dítěte, má stejné a možná i lepší podmínky pro péči, je jen v minimu případů výsledkem střídavá péče. Péče obou rodičů, kterou by měl stát chránit, je dnes jako výhra v loterii. Pokud „střídavce“ jeden z rodičů (většinou matka) brání, není nijak postižena, přestože je to proti základním zájmům dítěte. Naopak státní orgány použijí blokování přístupu k dětem a neochotu jednoho z rodičů dohodnout se jako záminku k posouzení, že „střídavou péči nedoporučují“.
Abychom nebyli jednostranní – existují i výjimky – mnoho skvělých opatrovnických soudkyň a soudců však kvůli špatně nastavené legislativě nemá možnost a ani podmínky uplatňovat nové modely rozhodování o osudech dětí. Ambiciózní a obětavé sociální kurátorky, které chtějí pomáhat dětem, nedostávají podporu z vyšších míst a Ústředí práce, sociálních věcí a rodiny.
Stát investuje energii a peníze do pomoci dětem bez rodičů, ale v tomto případě z nich dělá svou přímou intervencí polosiroty. Jistě jsou potřebné kroky proti korupci, je třeba řešit závažné problémy v naší zemi. Ale v tomto případě jde „jen“ o děti? Agenda porozchodové péče o děti je bohužel na chvostu zájmu politiků, přičemž jen za posledních 10 let státní orgány rozhodovaly o osudu více než 180.000 dětí! Z nich přes 96 % bylo svěřených jen jednomu rodiči. Děti přitom mají právo na oba rodiče!
Přeložil Ing. Aleš Hodina
27. 4. 2011 at 11:53
stát = politici – už jste viděli politika, který by mluvil pravdu? Prosím uveďte jeho jméno ať ho můžeme vyvěsit na tabuli CTI, zatím je prázdná. Stát = politici – nám voličům neumějí nic jiného než lhát, vše dělají v rozporu se svými slovy
a my jim to jako hloupé ovce stále baštíme, nikoho neženeme k odpovědnosti, pouze sedíme a stěžujeme si u piva nebo háčkování
dobře nám tak, těším se na dobu, až česká arogance skončí a ASIE přebere i nad námi svoji vládu a konečně nám ukáže co si všichni zasloužíme – do malé asijské prdele těžko vlezou všichni čeští potentáti, protože se tam nevlezou
bude málo místa! A silnější přežije, z čechů se stanou novodobí otroci, protože nic jiného si náš národ nezaslouží
tohoto se dožijí naše děti, kteří budou navíc tak psychicky pokroucení a poničení, že jim to ani defakto nedojde a budou pouze hloupoučky POKLONKOVAT! Takto si zřejmě české ženy-matky představují životy a osudy svých dětí, protože jinak si jejich počínání nedovedu vysvětlit 
mějte se dámy fajn, a čest vaší úžasné výchově!
27. 4. 2011 at 21:07
Jelikož jsem odjela do zahraničí a otec dítěte nesouhlasil s odchodem, tak jsem dítě nechala v péči otce. Ale teď, když jsem se vrátila, nemá ani soud snahu o střídavou péči, i když otec nemá dostatek času na výchovu sám a nechává to na svojí, v podstatě nedospělé, přítelkyni!! A to prosím bydlíme necelých 10 km od sebe! Dítě si neustále stěžuje na svoji novou „maminku“…..
Tak co si o tom myslíte????
Pomůže mi někdo?
27. 4. 2011 at 23:50
Pokud dítě není spokojené s péčí otce a přesvědčíte ho, aby chtělo střídavku či vaši péči, tak máte u soudu podle mne velkou šanci tohoto rozsudku dosáhnout …
28. 4. 2011 at 10:03
řešila jste to prostřednictvím OSPODu již nějak?