• Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
  • Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
DomůJe-li žena Bohyní, pak je muž Bohem
Předchozí v této kategorii Další v této kategorii

Je-li žena Bohyní, pak je muž Bohem

20. března 2013

Marcela Tobiášová

Jako malá holka jsem byla přesvědčená, že být ženou je výhoda. Procházejíc se s mou maminkou po náměstí, registrovala jsem závistivé pohledy žen a obdivné pohledy mužů. Máma svůj šarm využívala nejenom k tomu, abychom měli banány (ano, ty stále omílané banány) a mandarinky, ale i toaleťák a prací prášek, řezník pro ni míval přichystáno libovější plecko a někdy i hovězí roštěnec.

Pamatuju si, jak jsme šly s tetou po Deštné, máme tam chalupu, bylo mi asi osm a zastavila nás nějaká paní. Jediné, co jsem z rozhovoru zaznamenala, bylo toto:

„Ten František ale měl štěstí, že potkal Růženu. Žádná jiná by ho nezkrotila.“

Vysvětlení – František je můj táta, Růžena moje máma.

Tenkrát jsem tomu moc nerozuměla. Táta mi nikdy nepřišel zkrocený. Naopak – u nás byl táta tátou, s ním se moc nediskutovalo. Byl to on, kdo měl hlavní slovo, býval hodně v práci a nebo lezl někde po horách. Dokázal pěkně „zapařit“ a to ho potom maminka budila až v poledne a měla nachystaný vývar.

Aby nedošlo k mýlce, mamka není žádná domácí puťka. Jen používá ženskou intuici a ví, jak ji využít. Ví, že v životě platí něco za něco (ať chcete nebo ne, je to tak) a taky to, že ustoupit znamená někdy posunout se vpřed. Že se má využívat toho, co je vám dáno, a netrvat na tom, co mít nemůžete.

O to samé se snažím taky.

Vím, že mě jiné matky sežerou, ale mateřská dovolená patřila k mému nejúžasnějšímu období života. Jasně, děti řvou, ale potom taky spí. Pár měsíců neděláte nic jiného, než krmíte, přebalujete, posloucháte, jestli to dítě dýchá. No a co? Jsme k tomu uzpůsobené, je to pro nás přirozené, pro ženu je přirozené mít dítě. Když poslouchám dnešní budoucí nebo čerstvě nové tatínky, jak mluví v množném čísle: „budeme rodit, my jsme si prdli, tuňuňu kdepak máme kolínko?“ nemůžu se ubránit pocitu, že je něco špatně. Dnes jsem četla nabídku kurzů u nás ve městě: Kurz kojení (co to proboha je, budou se učit strkat bradavky do pusy?), Kurz osobního rozvoje, Jak mluvit s vnitřním kritikem, kurz Jak zvládnout zlobivé dítě. Tak si říkám, že kdyby ty maminky místo času na kurzu rozvíjely třeba kuchařské umění, udělaly by líp (Chlap přijde domů, dostane najíst a sekne manželce poklonu, jak je skvělá. Pak si manžel vezme dítě ven a manželka si v klidu přečte knížku a nalakuje nehty.) Netvrdím, že ženský se hodí jenom k plotně. Tvrdím, že ženám vaření sluší.

Vnitřího kritika neuslyšíte, když nebude mít co kritizovat. Dneska se všichni v sobě nimrají a přitom je to tak jasné. Jsme si rovni – ženská i chlap. Matka i otec, k plození jsou potřeba oba. Nejsem něco víc, protože jsem porodila. Jsem ráda opečovávána, jsem fyzicky slabší, dřív unavená. Jsem žena, chci, aby mi muži otevírali dveře a dávali mi přednost, ideálně všude, ve frontě, v čekárně i v zácpě na silnici. Vezmu-li na sebe tričko s výstřihem, chci, aby byl výstřih vidět, a když to nechci, obléknu se do beztvarého svetru. Pokud dítě zlobí, můžu za to já, já matka, která je s ním doma právě kvůli tomu, aby ho vychovávala.

Znám spoustu chlapů, kteří se o děti postarají. Moje nejlepší kamarádka šla do práce po šestinedělí, dceru vozila na hlídání k jednomu manželskému páru, stejně jako syna, který se narodil rok a půl po své sestře. Se svým manželem se o domácnost starali a starají rovným dílem – a taky oba přispívali a přispívají do rodinného rozpočtu. Ona je pořád ženskou, nevyrazí bez podpatků a upravených vlasů, a on je pořád chlap, je chlapem, když vyzvedává děcka z kroužků a je chlap i doma u sporáku, kde chystá úžasné steaky, je chlap, protože si všimne, že jsme dopily víno a doleje nám, je chlap, protože umí nasekat dřevo a opravit auto, a moje kamarádka je žena, která ho za to obdivuje. Jsou totiž věci, které nezvládne a ani se o to nesnaží.

Návod na dlouholeté spokojené manželství vidím u svých rodičů. Táta se mnou neprobíral menstruaci a máma vždycky, když jsem něco chtěla, říkala: „Musíme se zeptat táty.“ Táta je dodnes chlap a máma ženská, mám na to i důkaz – video z bráchovy svatby. Je po půlnoci, hosté tak všelijak poposedávají a postávají u parketu a uprostřed tančí – oni dva. Táta mámu vede a ona mu důvěřuje, ví, že jí nedovolí spadnout nebo zavrávorat, a tak to má být. Muž a žena, ona a on, dokonalé spojení.

Převzato z MARCELATOBIASOVA.BLOG.IDNES.CZ

...
Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
Linkedin
Share on whatsapp
Whatsapp
Share on vk
Vk
Share on email
Email
Share on print
Print

Sdílejte!

Související články

10 mýtů o manželství

Úhrada nákladů zmařené cesty pro dítě

Sourozenci mají právo vyrůstat spolu

Průtahy v řízení u soudů

2 Responses to “Je-li žena Bohyní, pak je muž Bohem”

  1. Odpovědět
    jjj
    20. 3. 2013 at 8:37

    Jo, když se to povede, najít správného partnera na celý život, je to fakt super.

    Akorát to celému státnímu rozvodovému průmyslu nic nepřinese -a že těch miliard ročně spotřebuje! To by feminacistky musely být padlé na hlavu, dávat za vzor takovéhle “Růženy”!!!

  2. Odpovědět
    Tomáš Holek
    20. 3. 2013 at 17:50

    moc, moc krásně napsáno. žena má být žena a chlap má být chlap. pak to funguje.
    jestli my, co jsme “obětí” rozvodového průmyslu, jsme nebyli správní chlapi, ale naši ženu jsme nahrazovali třeba právě v péči o děti a domácnost o ona nás proto opusila, protože našla skutečného chlapa.
    Platí, že žena má problém opustit pijana, nevěrníka nebo i násilníka – právě proto, že tito se často chovají jako chlapi. A žena nemá problém opustit domácího kutila a pečovatele, kterému nejvíc záleží na starosti o rodinu. A pak pláče na střidavce.cz jak mu chybí děti. Skutečnému chlapovi děti nechybí a žena se ho doprošuje, aby se k ní vrátil.
    Pánové, ale mi moje děti moc chybí, stejně jako vám a často uroním slzu, když si na ně vzpomenu. Nejsem skutečný chlap. A právě proto, ale moje ex-žena žije s jiným chlapem …

Okomentovat Zrušit odpověď na komentář

Oblíbené
Nejnovější
  • Nenecháme se zastrašit

    21. dubna 2022

    Tohle musí Ursula Leyenová vědět

    31. ledna 2023

    Ochráníme naše děti před degradací a degenerací ...

    23. února 2023

    Spor o péči. Dceru odtrhli policisté od matky přím ...

    16. května 2023
  • Co dělat, když dítě nespí

    22. září 2023

    Ministerstva, Evropská komise a UNICEF spolupracuj ...

    21. září 2023

    Můžeme vycházet jenom z toho, co člověk má, jaké m ...

    20. září 2023

    Oprav dům po babičce aneb Zatoulaná prorodinná pol ...

    19. září 2023

Kalendář příspěvků

Září 2023
Po Út St Čt Pá So Ne
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930  
« Srp    

Vyhledávání

Nejnovější komentáře

  • Lubomír Balvín: Jak nepřijít o dítě?
  • Lubomír Balvín: Jaké články chcete?
  • ForU: Jak nepřijít o dítě?
  • tulen: Jak nepřijít o dítě?
  • Tomas S.: Jak nepřijít o dítě?

Anketa Střídavky

Máte děti? Kdo o ně pečuje?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Rubriky na webu

  • Úvahy a komentáře (399)
  • Odborné články (342)
  • Vaše zkušenosti (220)
  • Fungování institucí (188)
  • Zahraniční zkušenosti (143)
  • Zákony, judikáty, vzory (160)
  • Výchova dětí (334)
  • Akce a aktivity (175)
  • Starší nezařazené (1 375)
  • Ostatní (19)
Copyright © 2018 Aleš Hodina info@stridavka.cz
  • Výživné
  • Tátové
  • Ospod
  • Soudci
  • Cochemská praxe
  • Dětská revoluce
  • Domácí násilí
  • Krajský soud v Plzni
  • Hodina změny
  • Prodej obrazu