• Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
  • Články
    • Úvahy a komentáře
    • Odborné články
    • Vaše zkušenosti
    • Fungování institucí
    • Zahraniční zkušenosti
    • Zákony, judikáty, vzory
    • Výchova dětí
    • Akce a aktivity
    • Starší nezařazené
  • Právní poradny
  • Diskuse
  • Podpořte nás
  • Kontakt
DomůStarší nezařazenéJe-li žena Bohyní, pak je muž Bohem
Předchozí v této kategorii Další v této kategorii

Je-li žena Bohyní, pak je muž Bohem

20. března 2013

Marcela Tobiášová

Jako malá holka jsem byla přesvědčená, že být ženou je výhoda. Procházejíc se s mou maminkou po náměstí, registrovala jsem závistivé pohledy žen a obdivné pohledy mužů. Máma svůj šarm využívala nejenom k tomu, abychom měli banány (ano, ty stále omílané banány) a mandarinky, ale i toaleťák a prací prášek, řezník pro ni míval přichystáno libovější plecko a někdy i hovězí roštěnec.

Pamatuju si, jak jsme šly s tetou po Deštné, máme tam chalupu, bylo mi asi osm a zastavila nás nějaká paní. Jediné, co jsem z rozhovoru zaznamenala, bylo toto:

„Ten František ale měl štěstí, že potkal Růženu. Žádná jiná by ho nezkrotila.“

Vysvětlení – František je můj táta, Růžena moje máma.

Tenkrát jsem tomu moc nerozuměla. Táta mi nikdy nepřišel zkrocený. Naopak – u nás byl táta tátou, s ním se moc nediskutovalo. Byl to on, kdo měl hlavní slovo, býval hodně v práci a nebo lezl někde po horách. Dokázal pěkně „zapařit“ a to ho potom maminka budila až v poledne a měla nachystaný vývar.

Aby nedošlo k mýlce, mamka není žádná domácí puťka. Jen používá ženskou intuici a ví, jak ji využít. Ví, že v životě platí něco za něco (ať chcete nebo ne, je to tak) a taky to, že ustoupit znamená někdy posunout se vpřed. Že se má využívat toho, co je vám dáno, a netrvat na tom, co mít nemůžete.

O to samé se snažím taky.

Vím, že mě jiné matky sežerou, ale mateřská dovolená patřila k mému nejúžasnějšímu období života. Jasně, děti řvou, ale potom taky spí. Pár měsíců neděláte nic jiného, než krmíte, přebalujete, posloucháte, jestli to dítě dýchá. No a co? Jsme k tomu uzpůsobené, je to pro nás přirozené, pro ženu je přirozené mít dítě. Když poslouchám dnešní budoucí nebo čerstvě nové tatínky, jak mluví v množném čísle: „budeme rodit, my jsme si prdli, tuňuňu kdepak máme kolínko?“ nemůžu se ubránit pocitu, že je něco špatně. Dnes jsem četla nabídku kurzů u nás ve městě: Kurz kojení (co to proboha je, budou se učit strkat bradavky do pusy?), Kurz osobního rozvoje, Jak mluvit s vnitřním kritikem, kurz Jak zvládnout zlobivé dítě. Tak si říkám, že kdyby ty maminky místo času na kurzu rozvíjely třeba kuchařské umění, udělaly by líp (Chlap přijde domů, dostane najíst a sekne manželce poklonu, jak je skvělá. Pak si manžel vezme dítě ven a manželka si v klidu přečte knížku a nalakuje nehty.) Netvrdím, že ženský se hodí jenom k plotně. Tvrdím, že ženám vaření sluší.

Vnitřího kritika neuslyšíte, když nebude mít co kritizovat. Dneska se všichni v sobě nimrají a přitom je to tak jasné. Jsme si rovni – ženská i chlap. Matka i otec, k plození jsou potřeba oba. Nejsem něco víc, protože jsem porodila. Jsem ráda opečovávána, jsem fyzicky slabší, dřív unavená. Jsem žena, chci, aby mi muži otevírali dveře a dávali mi přednost, ideálně všude, ve frontě, v čekárně i v zácpě na silnici. Vezmu-li na sebe tričko s výstřihem, chci, aby byl výstřih vidět, a když to nechci, obléknu se do beztvarého svetru. Pokud dítě zlobí, můžu za to já, já matka, která je s ním doma právě kvůli tomu, aby ho vychovávala.

Znám spoustu chlapů, kteří se o děti postarají. Moje nejlepší kamarádka šla do práce po šestinedělí, dceru vozila na hlídání k jednomu manželskému páru, stejně jako syna, který se narodil rok a půl po své sestře. Se svým manželem se o domácnost starali a starají rovným dílem – a taky oba přispívali a přispívají do rodinného rozpočtu. Ona je pořád ženskou, nevyrazí bez podpatků a upravených vlasů, a on je pořád chlap, je chlapem, když vyzvedává děcka z kroužků a je chlap i doma u sporáku, kde chystá úžasné steaky, je chlap, protože si všimne, že jsme dopily víno a doleje nám, je chlap, protože umí nasekat dřevo a opravit auto, a moje kamarádka je žena, která ho za to obdivuje. Jsou totiž věci, které nezvládne a ani se o to nesnaží.

Návod na dlouholeté spokojené manželství vidím u svých rodičů. Táta se mnou neprobíral menstruaci a máma vždycky, když jsem něco chtěla, říkala: „Musíme se zeptat táty.“ Táta je dodnes chlap a máma ženská, mám na to i důkaz – video z bráchovy svatby. Je po půlnoci, hosté tak všelijak poposedávají a postávají u parketu a uprostřed tančí – oni dva. Táta mámu vede a ona mu důvěřuje, ví, že jí nedovolí spadnout nebo zavrávorat, a tak to má být. Muž a žena, ona a on, dokonalé spojení.

Převzato z MARCELATOBIASOVA.BLOG.IDNES.CZ

Share this...
Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on VK
VK
Email this to someone
email

Sdílejte!

Související články

10 mýtů o manželství

Úhrada nákladů zmařené cesty pro dítě

Sourozenci mají právo vyrůstat spolu

Mají mít homosexuální páry možnost adoptovat dítě?

2 komentáře “Je-li žena Bohyní, pak je muž Bohem”

  1. Odpovědět
    jjj
    20. 3. 2013 at 8:37

    Jo, když se to povede, najít správného partnera na celý život, je to fakt super.

    Akorát to celému státnímu rozvodovému průmyslu nic nepřinese -a že těch miliard ročně spotřebuje! To by feminacistky musely být padlé na hlavu, dávat za vzor takovéhle “Růženy”!!!

  2. Odpovědět
    Tomáš Holek
    20. 3. 2013 at 17:50

    moc, moc krásně napsáno. žena má být žena a chlap má být chlap. pak to funguje.
    jestli my, co jsme “obětí” rozvodového průmyslu, jsme nebyli správní chlapi, ale naši ženu jsme nahrazovali třeba právě v péči o děti a domácnost o ona nás proto opusila, protože našla skutečného chlapa.
    Platí, že žena má problém opustit pijana, nevěrníka nebo i násilníka – právě proto, že tito se často chovají jako chlapi. A žena nemá problém opustit domácího kutila a pečovatele, kterému nejvíc záleží na starosti o rodinu. A pak pláče na střidavce.cz jak mu chybí děti. Skutečnému chlapovi děti nechybí a žena se ho doprošuje, aby se k ní vrátil.
    Pánové, ale mi moje děti moc chybí, stejně jako vám a často uroním slzu, když si na ně vzpomenu. Nejsem skutečný chlap. A právě proto, ale moje ex-žena žije s jiným chlapem …

Okomentovat Zrušit odpověď na komentář

Oblíbené
Nejnovější
  • Pánové, sedejte si do dámských kupé

    13. září 2018

    Rozvodovost u nás a ve světě

    5. února 2013

    Podvodné jednání soudkyň

    2. července 2013

    Jak poslanci zametli se společnou péčí

    9. listopadu 2016
  • Jak na dětskou nespavost

    15. února 2019

    Kvůli sociálce ji vláčeli po soudech, viník žádný ...

    14. února 2019

    Čekchem aneb Cochemský model po česku – III. ...

    13. února 2019

    Žblebt roku 2018: Jana Procházková

    12. února 2019

KOMENTÁŘE

  • Bruno: Kvůli sociálce ji vláčeli po soudech, viník žádný
  • Bruno: Muž za pedofilii 9 let vězení, žena za kuplířství podmínka na 3 roky
  • Lokaj: Muž za pedofilii 9 let vězení, žena za kuplířství podmínka na 3 roky
  • Střídavka: Jak nepřijít o dítě?
  • T. Kudela: Jak nepřijít o dítě?

Vyhledávání

Nejnovější

  • Jak na dětskou nespavost 15. 2. 2019
  • Kvůli sociálce ji vláčeli po soudech, viník žádný 14. 2. 2019
  • Čekchem aneb Cochemský model po česku – III. část 13. 2. 2019
  • Žblebt roku 2018: Jana Procházková 12. 2. 2019
  • Muž za pedofilii 9 let vězení, žena za kuplířství podmínka na 3 roky 11. 2. 2019

Rubriky

  • Úvahy a komentáře (103)
  • Odborné články (101)
  • Vaše zkušenosti (107)
  • Fungování institucí (60)
  • Zahraniční zkušenosti (53)
  • Zákony, judikáty, vzory (57)
  • Výchova dětí (107)
  • Akce a aktivity (58)
  • Starší nezařazené (1 494)
  • Ostatní (1)

Anketa

BlueBoard.cz
Copyright © 2018 Aleš Hodina info@stridavka.cz
  • Výživné
  • Tátové
  • Ospod
  • Soudci
  • Cochemská praxe
  • Dětská revoluce
  • Domácí násilí
  • Jeden domov