PhDr. Daniela Kramulová

–

Také považujete za samozřejmé, že mateřský cit, neprobudí-li se plnou silou už v průběhu těhotenství, se narodí rovnou s miminkem, zatímco otec si vztah k dítěti vytváří až časem, postupně?

V mnoha rodinách se dokonce pořád traduje, že je normální, pokud muže začnou potomci zajímat až ve chvíli, kdy dokážou běhat a mluvit. Jenže výzkumy dokazují, že muže na roli otce příroda vybavila stejně přirozeně jako ženy.

V roce 2001 se v našich zákonech místo termínu mateřská dovolená poprvé objevila dovolená rodičovská – o kojence a batole tak může plnoprávně pečovat i jeho tatínek. Zatím se dají takoví celodenně pečující tatínkové počítat na prstech a stále považujeme za normální, aby s děťátkem zůstávala doma matka, protože je k tomu „od přírody“ lépe vybavena.

Vzpomínám si, že před dvěma desítkami let, když jsem jako nastávající matka pročítala odborné rady, narazila na doporučení typu: „Vyvarujte se toho, abyste manželovi hned po příchodu z práce vrazila do náručí řvoucí pokakané nemluvně“.

Nejen zkušenosti posledních let, ale i vědecké výzkumy naznačují, že i muž je od prvních dní schopen láskyplného vztahu ke svému dítěti.

Nastávající otcové běžně doprovázejí své partnerky na lékařská vyšetření, a než si odnesou na památku snímek z ultrazvuku, nechají si od lékaře velmi podrobně vysvětlit, co na něm vlastně mají vidět. „Těhotenskou“ literaturu dnešní muži minimálně prolistují a téměř automaticky počítají s přítomností u porodu. Už to jsou faktory, které muže významně naladí na otcovství.

Hormony v akci

Antropologové popsali u některých domorodých kmenů jev, pro nějž vybrali označení kuváda. Pochází z francouzštiny a znamená cosi jako „sedět na vejcích“. Nejde ovšem o vejce, ale o muže těhotných žen, kteří spoluprožívají s partnerskou těhotenské nevolnosti, mívají zvláštní chutě, ve chvíli porodu cítí bolesti…

Odborníci dlouho považovali kuvádu spíše za součást jakéhosi rituálu, nebo jí připisovali pouze psychické příčiny, například že citlivý, milující muž trpí (případně cítí provinění), že milované ženě způsobil těhotenstvím a porodem bolest. Počátkem 21. století ale kolektiv odborníků pod vedením kanadské psycholožky Anne Storeyové prokázal, že i u nastávajících otců dochází k hormonálním změnám.

Zjistili totiž, že ve skupině nastávajících otců došlo k poklesu hladiny mužského hormonu testosteronu v průměru o 30 procent než v kontrolní skupině bezdětných mužů. Zhruba u poloviny nastávajících otců klesala hladina testosteronu už v průběhu těhotenství, u druhé poloviny došlo k poklesu v souvislosti s porodem. Odborníci si to vysvětlují tak, že u novopečených tatínků dochází k utlumení agresivního chování, a vznikají tak lepší předpoklady pro vytváření otcovské vazby k dítěti a k péči o ně.

Muži vnímají vůni miminka

U žen v těhotenství nejprve stoupne hladina ženských hormonů, v mozku se začnou vytvářet i další hormony, oxytocin a prolaktin. První z nich podle lékařky Magdaleny Paulové zvolna mění chování ženy a s přibývajícími měsíci gravidity směruje její pozornost k přípravě na příchod dítěte. Oxytocin hraje důležitou roli při porodu, působí stahy dělohy, tlumí porodní bolesti a naladí matku na vnímání potřeb novorozeněte. Prolaktin nejen spouští tvorbu mateřského mléka, ale určitými opiovými účinky přispívá ke snadnějšímu překlenutí porodních bolestí.

Přítomnost muže u porodu, a zejména první hodina po něm, podle doktorky Paulové oba partnery, respektive celou rodinu, stmeluje. V menší míře se i u muže vytváří oxytocin a feromony (známé především jako kožní signály sexuální přitažlivosti), které muži umožňují vnímat vůni dítěte a na tomto základě si k němu vytvářet vztah. Zmíněný kanadský výzkumný tým Anne Storeyové zaznamenal u nastávajících otců několik týdnů před porodem zvýšení hladiny hormonu prolaktinu – čím více prolaktinu prý muž měl, tím častěji se u něj objevovaly některé z příznaků kuvády. Téměř u sedmdesáti procent nastávajících otců naměřili i ženský hormon estradiol, jehož mají muži v běžných podmínkách prakticky neměřitelně nízké množství.

Táta se rychle učí

Zatím ještě není úplně jasné, z jakého důvodu k hormonálním změnám u mužů dochází. Vzhledem k tomu, že výzkumy na tomto poli začaly probíhat až v posledních letech, těžko zjistíme, jestli k podobným hormonálním změnám u partnerů těhotných žen docházelo vždycky, nebo souvisejí s určitým životním stylem. „Když nastoupím s Doubravkou do autobusu, všichni se začnou hned usmívat,“ líčí mi kamarádka Pavla, maminka roztomilé roční holčičky. Snad všechna mláďata vzbuzují v lidech, bez ohledu na pohlaví, věk či vzdělání, pozitivní emoce. Nejen ženy, ale i muži a děti naprosto intuitivně mění intonaci hlasu, když mluví na miminko, naklánějí se k němu – aniž by si v tu chvíli byli vědomi toho, že děťátko je dobře vidí teprve ze vzdálenosti zhruba 30 cm. Zdá se tedy, že intuitivní chování vůči kojencům není dáno jen ženám. Četné příklady mužů, kteří byli nuceni bez předchozí přípravy a zkušeností pečovat o miminko (například kvůli ženině nemoci nebo úmrtí), ukazují, že i otec je schopen se naučit úkonům kolem krmení, přebalování, koupání a že je schopný podobně citlivě jako matka vystihnout potřeby dítěte, registrovat jeho noční pláč atd.

Chci dítě do péče, zvládnu to

V běžné situaci, zejména pokud muž chodí do zaměstnání a na rodičovské dovolené je žena, se u něj patrně schopnost probudit se a vyskočit v noci z postele, když dítě zapláče, nerozvine. A patrně to ani není to nejpodstatnější – důležité je, aby měl možnost každodenního kontaktu se svým potomkem, aby se uměl zapojit do péče o své dítě. A dnešní tatínci to zpravidla chtějí – i tak vypadá emancipace. A může mít i nečekané vedlejší efekty. Dětská poradenská psycholožka Ivana Halíková potvrzuje, že v případě rozpadu manželství s malými dětmi otcové mnohem častěji než dříve žádají o svěření dítěte do střídavé péče. Ještě před několika lety si podle doktorky Halíkové tátové na samostatnou péči o předškolní děti netroufli. Dnes, díky nabytým zkušenostem a otcovskému sebevědomí, vědí, že ji zvládnou.

Převzato z Rodina.cz