Jaroslav Pekárek
Po čtrnáctiletém vztahu, kdy synovi Járovi začíná třetí rok a dceři Verče první rok, se má manželka Veronika rozhodla navrátit do svého rodného bydliště nedaleko Trnavy na Slovensku.
Jednoho sobotního rána si sbalila své oblečení a děti a suše mně sdělila, že odjíždí a už se nevrátí. Důvod mi tehdy neřekla. Snažil jsem se její rozhodnutí zvrátit s tím, že jsme rodina, máme v České republice práci, rodinný dům, který nám dal spoustu práce, a taky dobré přátele, kteří jsou vždy připraveni pomoci. Nic z toho ji však nezajímalo. Mé argumenty odmítla a odjela 480 km daleko ke svým rodičům do slovenského maloměsta.
Děti na Slovensku
Můj nesouhlas nikdo neřešil. Pro manželku zůstala jen jedna důležitá věc: začít nový život beze mě. Mé snahy vše řešit jako zodpovědný člověk, a to nejen k našim dvěma nádherným dětičkám, nedopadly dobře. Několikrát jsem se vydal svou manželku navštívit, neboť jsem se nedokázal smířit s představou, že tři nejdůležitější osoby v mém životě bych už nikdy neměl vidět. Nejen že mi nedovolili setkat se s dětmi, můj tchán s tchyní dokonce odmítali pustit z domu i mou manželku. Jediné, čeho jsem dosáhl, bylo napadání a urážky ze strany ženina příbuzenstva a nakonec i nejrůznější vykonstruované důvody k mému kriminalizování.
Veškerá trestní oznámení byla podána jménem mojí ženy a slovenská policie je řešila místy až podivně nad rámec zákona. Nikdo se nezabýval pravdou ani vysvětleními, které jsem na žádost policie podával. Dokonce jsem jednou čelil také fyzickému napadení policisty, který se mi takto snažil zabránit v tom, abych vzal do náruče svého malého syna. Tento nestandardní zákrok policista odůvodnil tak, že nemám právo na kontakt s dítětem, pakliže si toto jeho matka nepřeje.
OSPOD opravdu fungoval… Na mé oznámení o únosu dětí se rozhodli zkusit matce telefonicky zavolat a mně řekli: „To musíte podat rozvod na soud a pokud děti chcete vidět jednou za 14 dní, tak k místně příslušnému soudu předběžné opatření. Děkujeme, nashledanou.“
Nikoho nezajímalo, že mně unesli děti. Tak jsem si myslel, že pomůže Policie ČR, bohužel vše odloženo. Únos a zamezení styku s dětmi ze strany matky není přece nic špatného, vždyť je to jejich matka.
Naprosto žádný úřad ani policie nemohli, nechtěli řešit problém rodičovského únosu. „Vždyť jste chlap, tak vydržte a hlavně jí pošlete alimenty, protože vám je soud dá zpětně,“ slyšel jsem odevšad.
Návratové řízení
Dnes mohu s jistotou říct, že pokud máte přátele a rodinu, v takové situaci to velmi oceníte. Zjištění, že existuje ÚMPOD Brno, kde se zabývají těmito rodičovskými únosy dětí, bylo překvapující. Proč mně žádný dotčený úřad mnou oslovený toto nesdělil?
Návrh na navrácení děti zpět do jejich místa obvyklého pobytu, odkud byly odvezeny druhým rodičem. Úprava zanesena v Haagské úmluvě. Rychlost a přístup tohoto úřadu a chování zaměstnanců mohu hodnotit jako velmi profesionální a také mě velmi překvapilo, že přistupují k matce a otci jako k rodiči se stejnými právy a povinnostmi.
Bohužel po 6 měsících, kdy matka už měla nový život a učila naše, tedy pardon, „její” děti novým věcem. „Narodily jste se na Slovensku a jste Slováci, mluvit musíte slovensky a ‘táta’ je zakázané slovo!!“ Nechtěla komunikovat ani s ÚMPOD Brno, z tohoto důvodu jsem na základě předaných informací podal ke Krajskému soudu v Bratislavě návrh na návrat dětí zpět do České republiky.
Soud ve velmi krátké lhůtě zahájil řízení, ve kterém nařídil návrat dětí do jejich obvyklého bydliště a zpět do jurisdikce ČR. Samozřejmě bez jakýchkoliv následků pro matku, která je unesla. Ale přece tento soud není pro to, aby trestal. A kdo by na to vůbec pomyslel – vždyť po 8 měsících uvidí své děti, které miluje.
Do návratu dětí nikdo, a speciálně ani OSPOD, neudělal naprosto nic. Nezajímalo ho, v jakých podmínkách žijí ani kde. Spojit se s ÚPSVAR SK a sdělovat si informace a začít komunikaci s matkou, proč přece? Vždyť mají přece hlídat, aby děti měly vše, co potřebují, a kontrolovat jejich „blaho“.
Česká realita
Po návratu pro pracovnici bylo jasné, že děti svěří matce a otec je uvidí jednou za 14 dní na den. Proboha proč, vždyť jsem jejich otec. Chování této pracovnice bylo tak nedůstojné, že se nebála křičet na mě v kanceláři, co si dovoluji, že chci vidět děti každý den, vždyť to nejde a stačí mně hodina za týden. Nikomu bych nepřál sedět v kanceláři OSPOD Slaný s manželkou, která na vás křičí a když přestane, začne křičet sociální pracovnice. Doporučuji takové rozhovory nahrávat a hlavně jim to sdělit. Změna v chování je patrná a navíc může nahrávka případně posloužit jako důkaz o nestandardním chování těchto lidí.
Také chování soudkyně mě překvapilo – otec bez právníka přece nebude taková překážka. Její hlavní zájem byl vyřadit mě z péče o děti a nastavit výši výživného: „Z čeho má matka přece žít?“ a „Vždyť se stará o vaše děti!“ Ale já přece pořád říkám, že chci se starat o své děti, tak proč nemohu? Přece děti jsou malé a „prý se dle vyjádření matky nejste schopen se o děti starat.“ Odmítnutí důkazů, které jsou v můj prospěch. Z tohoto a ještě několika důvodů, jako např. podjatost, bude naše další slyšení probíhat u soudu v Praze.
Je až velmi podivné, že někteří otcové se o své děti starat nechtějí a potkávají lidi, kteří je z autoritativní pozice nutí, a otcové, kteří mají víc než zájem, nebo dokonce to považují za povinnost plynoucí ze společného rozhodnutí zplodit své potomky, tak je jim bráněno všemi možnými prostředky.
Věta, kterou si opravdu nemůžu odpustit: Pokud bych své děti unesl a bránil ve styku s matkou a dokonce ničil jejich zdravý vývoj, nestaral se o jejich zdravotní stav, lhal policii a úřadům, tak s určitostí tento článek nepíšu, protože ve vazební věznici zřejmě nemají wi-fi.
20. 3. 2017 at 8:35
Co k tomu dodat? Velmi typicky prubeh. Jedine co muze zabrat je podani PO zakaz vycestovani nezletileho z republiky do pravomocneho rozsudku upravy pece. Unoskyne pak porusuje odjezdem z CR explicitne zakon. Hodne otcu ale toto nechape, veri ze jde o nedorozumneni, veri na smir. Proste jim nedochazi, ze matka to mysli vazne….
20. 3. 2017 at 8:55
Nějak mám problém tomu věřit. Zejména tomu, že otec zjistil až pozdě existenci UMPOD. Pokud zadá “únos dítěte” do vyhledávače, UMPOD najde. Mám z toho pocit, že to na začátku dost podcenil a nekonal.
20. 3. 2017 at 12:17
Policista:”nemáte právo na kontakt s dítětem, pakliže si toto jeho matka nepřeje.” – za něco takového by měl ten prevít jít sedět natvrdo.
20. 3. 2017 at 12:33
Jaroslave, rozumím vám, že jste udiven postojem lidí na příslušných státních institucích k tak hnusnému a váženému zločinu jako je unos dětí. Je nepochopitelné, že takový zločin je matkám tolerován jen proto, že jsou matky. Před časem jsem to prožíval podobně. A dělal jsem podobné chyby. Nechápal jsem co se to děje, proč se to děje a jak je to vůbec možné. Zásadní chyba byla nechat ženu odejít s dětmi. Postoj otců by v těchto případech měl být: “Chceš jít? Tak jsi. Ale bez mých dětí!” a jakýmikoli prostředky ji zabránit unést děti z domova. Druhá chyba pak je dávat únoskyni dětí alimenty a jakékoli peníze. Bohužel diskriminace otců u soudů, genderová podjatost vůči otcům, odmítaní důkazů otce, vydávání lží matky za pravdu je běžná praktika našich soudů. Držím vám palce a BOJUJTE ZA SVÉ DĚTI TVRDĚ, NEKOMPROMISNĚ A VYTVRVALE. Proti vám stojí obrovské zlo a bezpráví. Ale zlu se nesmí ustupovat ani o krok.
20. 3. 2017 at 23:04
pozn. zabranit ji odejit s detmi? snad vis co bude nasledovat … obvineni z domaciho nasili. Ty feminacisticke svine to maji vymyslene do detailu a jsou o nekolik kroku napred v tom, jak likvidovat otce a tradicni rodinu.
21. 3. 2017 at 0:01
jj, pokud unese matka do pryč, posvětí se to, matka má právo svobodné volby bydliště, přece byste otče nechtěl porušovat ústavní práva matky. Když otec vrátí dítě domů, okamžitě předběžko na předání matce s odůvodněním, že otec narušil stabilitu výchovného prostředí….
Nejlepší bylo, když v jednom případě otec podal předběžko, aby zakázali matce s dítětem zmizet, doložil sbalenými kufry, fakturou stěhovací služby, soud řekl, že to není důkaz, že skutečně zmizí. Zmizela, otec podal návrh na zákaz změnit bydliště dítěti, zamítnuto, že se to nedá vykonat, když už bydliště změnila. Pohoda.
21. 3. 2017 at 8:29
mel jsem to stejne v drobnych niancich…znovu tu rikam jedine reseni je vyreseni vyzivneho tak, aby na nem nemohly parazitovat smejdky a zmrdi tozvodoveho prumyslu. pak bude klid
22. 3. 2017 at 12:54
platí-li zákon, že o rozhodných náležitostech dětí rozhodují oba rodiče – pak naprosto nechápu, proč únos a odstěhování dětí z domova bez vědomí druhého rodiče, není tvrdě stíhán, a není paušálně řešen předběžným opatřením v podobě obnovení (předchozího) pokojného stavu.
6. 4. 2017 at 9:43
Pane Pekárku, prosím, mohl byste nás kontaktovat? Psal jsem Vám e-mail s prosbou o možnost dodání některých informací. Děkuji. http://www.unie-otcu.cz .
Pan Vladimír Novák z Třebčína není členem Unie otců, jak lživě tvrdí na jiných webových stránkách.
10. 4. 2017 at 14:36
Máte pravdu, chyby jsem dělal, ale nejsem profík v právu a až tato situace mě utvrdila že nesmím ustoupit ani o krok. Proplatit soudní výdaje…neměl jsem na to žaludek. Snažil jsem se dohodnout dost dlouho…ale když jsem přijel za dětmi na SR a napadl mě policista, a já viděl svoje děti v okně a syn mně řekl dobrý den a matka se jen usmívala…Bylo to těžké.