Vlasta Hurtová
Můj vztah s otcem? Chtělo by se říct: je to složité… Ale ne, není. Čas postupně smývá vše nepodstatné, ty staré bolístky a křivdy ještě z dob bouřlivé puberty. Prošli jsme si všemi obvyklými fázemi – od „miluju ho, je nejlepší “ přes „mám ho ráda, ale…“ až po „proč zrovna já musím mít takového otce?“ Nyní, po více než třiceti letech, už dávno není pro mě mužem číslo jedna, i když stále má (za manželem a dvěma syny) pěknou bramborovou medaili. Zůstává tu respekt, úcta a už dlouho nevyznaná láska.
Ptát se dětí při rozvodu, ke komu z rodičů by chtěly jít, mi připadá podobně lidské, jako dát odsouzenému na smrt možnost výběru mezi kulkou a oprátkou. Jsem vděčná našim, že to spolu vydrželi, přestože ani to jejich nebe nebylo a není bez mráčků. Kdybych se přece jen jako malá musela rozhodnout, bez delšího uvažování bych šla k mamince. To je jisté. Jenže bych určitě o nekonečně mnoho přišla.
Vždyť z koho by si každoročně nad mým dortem utahovali, že omdlíval a zmatkoval, když se stal neplánovaně svědkem mého narození? Kdo by mi povídal pohádky ve dvě hodiny v noci? Kdo by mě nosil na ramenou? Kdo by mě naučil plavat, jezdit na kole, na lyžích? Kdo by na mě křičel přes tenisovou síť? Kdo by mě vyvedl aprílem? Kdo by mě brával všude s sebou? Kdo by mě doprovázel k zápisu, k matuře, k přijímačkám? Kdo by vozil mamku do nemocnice a kupoval nám párky k večeři? Kdo by mě vyháněl z koupelny? Kdo by udržoval všechny ty mé nápadníky v bezpečné vzdálenosti? A hlavně na koho by se těšila naše dítka?
Můj otec mi asi nikdy neřekl a ani neřekne „mám tě rád, jsem na tebe pyšný“. Není to takový ten svěřovací a mazlící tatínek, jako mají některé kamarádky. Moc spolu nekomunikujeme, prohodíme sem tam jen pár nepodstatných vět. V některých názorech se asi nikdy neshodneme. Náš vztah tu však stále je, jen se nezakládá na slovech a vyznáních. Dřív mě to často mrzelo, ale dnes vím, že zbytečně. On svou lásku nevyznává. On ji žije. Vidím, s jakou laskavou péčí si užívá svých vnoučat.
A nepochybuji už o jeho citech. Ani o svých. Tak všechno nejlepší ke Dni otců, tati!
20. 6. 2011 at 13:28
Chyba je na začátku. Když je možnost zadních vrátek a do vztahu se jde rovnou s tím, že „když to nepujde rozvedeme se….“ málokdo má snahu pak něco zachraňovat a problémy řešit. Dříve se vztahy brali jako něco co má být na celý život a oba si sakra rozmysleli, zda do toho praští nebo ne a už vůbec, zda si spolu pořídí dítě.
20. 6. 2011 at 13:29
Moje šestiletá vnučka,při rozvodu rodičů byla soudkyní a pracovnicí OSPODU tázáná s kým chce být.Její odpověď byla s oběma rodiči.Dopadlo to jako vždy,oba sourozence dostala nezodpovědná matka,která ani nečekala na poslední vyjádření rozsudku a odcestovala přes odpor dcery 400 km od původního bydliště.O děti syn bojuje,ale je to velmi těžké.
20. 6. 2011 at 15:48
Na otázky vznesené v textu výše („…Kdo by mi povídal pohádky ve dvě hodiny v noci? Kdo by mě nosil na ramenou? Kdo by mě naučil plavat, jezdit na kole, na lyžích? Kdo ….?“) můžu napsat jedinou odpověď, která je vlastně odpovědí, kterou jsem od své ex obdržel na dotaz o střídavku také. Kdo bude dělat dětem mužský vzor? Přece jejich strejda – „náhradní tatínek“ – takto přesně to napsala. A už se to začíná na dětech projevovat. Normální rodina je „mamka, strejda, já a ségra…“Bohužel.
20. 6. 2011 at 16:45
Jarmilko – tomu co provedla matka se u nás odborně říká „zájem dítěte“ kdybyste náhodou nevěděla, co tento termín u nás znamená, jistě se s ním často setkáváte, jak v mluvě u našich politiků tak soudců v této věci. Jinak se nedivím, že se to holčičce nezamlouvalo, jistě jí to matka demokraticky a jasně vysvětlila a ona z toho nemá trauma dodnes, takto by vám zřejmě odpověděl pan politik Filip
20. 6. 2011 at 16:49
Honzo – také to znám, dokonce to mám uložené v SMS, matka píše – najdu synovi nového tátu….připravím tě o vše, nezbyde ti nic, jenom trenky a oči pro pláč, žádná tě chtít nebude….tuto pohádku převedenou díky českým úřadům do reality neznáte??? Kdo nezná brzo pozná
20. 6. 2011 at 16:53
Honzo – a strejda je vůl, že se k něčemu takovému propůjčil, on to odnese jednou se to celé otočí proti němu…můžeš se aspoň s dětmi stýkat….jeden takovej hodnej strejda tu na netu také je P.
20. 6. 2011 at 19:36
No, asi jo. Mám taky tip, jak to skončí. Naštěstí tenhle strejda už matku dětí nebije, ten první, především kvůli kterému odešla i s dětmi od jejich táty, ji zbil, dokonce před mou mladší dcerou. Tenhle mi přijde podobný mně. Ale teď je v holt kurzu… Ze zjištných důvodů.
21. 6. 2011 at 8:45
no jo chlape co s tím naděláš, děti jsou občas jako pejsci, když jim dáš kostičku tak panáčkují i tobě…bohužel toto je vlastnost, která je z druhé strany zneužívána proti druhému rodiči = udělat v hlavince takový zmatek, aby pak přemýšlela jak chci já = vše je to o sobectví, nikoli o zájmu dítěte = dítě musí dělat to co chci já – neboj ona přijde puberta a tam se jak matka tak strejda předvedou – to je totiž stav, který ti dva v 90% nemají šanci zvládnout jen tak, ale toto si ty slejpky, které takto konají neuvědomují a tím si podkopávají pod sebou samy zem – matky s rozumem vyžadují od začátku rozchodu střídavou péči a výchovu obou rodičů, protože dobře ví, že oba jsou v životě jejich dětí nezastupitelní, matka zvládne utlé dětství lépe, otec pak více pomáhá při životních problémech = toto ty vybrané české slepice nikdy nepochopí, pouze buď rád, že ti je veřejně ukázáno s jakou blbkou jsi žil
21. 6. 2011 at 11:54
No, možná to tak bude, ale ty roky, které jsme mohli prožít spolu s dětmi nám už nikdy nic nenahradí… Ono si myslím, že to možná nebude ani do puberty trvat, ale ona si myslím, že nemá vůbec promyšleno, co do budoucna vše okolo dětí ještě bude. Nejlepší byly ty výmysly udávaný jako důvody, proč musí odejít, a teď je situace možná ještě horší, a to je vlastně OK, protože tak to chce ona. Chlap to nepochopí!
21. 6. 2011 at 13:34
ano to máte pravdu, bohužel ty roky už nám nikdo nevrátí, nevrátí je ani tomu dítěti, ale každý je máme před sebou i vaše dítě, třeba zanedlouho se mohou zmohanásobit na rozdíl od těch o které jste přišli, pokud budete svému dítěti stále nablízku, ono ve vás nebude mít toho přísného rodiče co má doma, ale bude ve vás mít kamaráda, bude mu k vám mnohem blíž než k vlastní matce, i dítě bude dostávat rozum, pokud ho matka nezavře mezi 4 stěny, dítě chodí do společnosti ostatních dětí, s těmi si kolkráte rozumí i lépe než s rodiči, ti ho do jisté míry také utváří….to vše jsou tak obrovské spojené nádoby….a čas ukáže, vaše vítězství osobní bude v tom, že nerezignujete a kdo si počká, ten se i dočká, pamatujte na to – psal jsem to z důvodu, že není třeba ve všem vidět skepsi….některé matky o výchově nemají ani páru, kolikráte to denně můžete vidět na ulicích, pak si neví rady a dle toho vše vypadá, už jenom fakt že dítěti druhého rodiče vymazává, značí o totální nedospělsti a nevyspělosti k výchově – já být soudce tak díky těmto faktům odebírám děti těmto matká z důvodu nevhodnosti pro výchovu – mohou být rády, že nejsem soudcem!