Stridavka.cz

–

Za dveřmi jsou prezidentské volby a přestože se naše problematika dotýká značné části občanů, postoje prezidentských kandidátů k ní nejsou často zřejmé. Přitom jejich postoje právě k ochraně rodinných vazeb považujeme z našeho pohledu za velmi důležité. Všem jsme proto položili následujících 6 otázek a od většiny z nich jsme obdrželi alespoň nějaké odpovědi, které vám předkládáme.

Žádný z kandidátů nebyl námi nijak zvýhodněn či znevýhodněn. K jednotlivým otázkám od nás žádný z nich neobdržel jakékoliv další informace.

Otázky a odpovědi

1. Co vše by podle vás měl stát udělat pro to, aby dětem zůstávala péče obou jejich vlastních rodičů v co nejširší míře i po případném rozvodu nebo rozchodu?

1 – Mirek Topolánek: neodpověděl na žádnou z otázek
2 – Michal Horáček: Takto paušálně to podle mého nelze posuzovat. Každý případ rozvodu či rozchodu je specifický. V každém případě bych byl pro to, aby stát při posuzování těchto případů vždy vycházel z toho, co je nejlepší pro dítě. Ne pro jeho rodiče, stát nebo dětský domov.
3 – Pavel Fischer: Stát by měl především rodiny podporovat, chránit je a rodinám pomáhat. To mimo jiné předpokládá také vytvořit odpovídající podmínky pro matky s dětmi z hlediska jejich platových ohodnocení, u nichž je, jak známo, v České republice výrazný rozdíl oproti mužům. Stát musí jít sám příkladem: veřejné instituce proto musí nabízet matkám možnost zkrácených úvazků nebo práce z domova. Nakonec stojí za to připomenout chronický nedostatek míst v předškolních zařízeních a v prvních třídách základních škol. Stát by měl zajistit potřebné kapacity.
4 – Jiří Hynek: Nepovažuji toto za dotazy, které by byly v kompetenci prezidentského kandidáta. Sebelepší legislativa nemůže upravit něco, jako rodinné vztahy ve všech detailech a aspektech. Primární je, že spolu musí rodiče slušně komunikovat a nebrat si děti jako rukojmí.
5 – Petr Hannig: Stát by měl zaručit, aby k dítěti měli po rozvodu většinou přístup oba rodiče. Často se stává, že manžel tvrdě pracuje, aby uživil rodinu, podniká, aby zajistil dětem slušné vzdělání a rozvoj, a tudíž tak zvaně nemá čas se věnovat manželce v takové míře, jak by si to přála. Dochází tedy někdy k nevěrám manželek. Čím více manžel vydělává, tím více má milenec chuť se na jeho výdělku přiživovat. Stát by měl zjišťovat, co vedlo k rozvodu, a pokud to byla nevěra, tak přísně trvat na střídavé péči. Něco jiného je, když manžel propadl alkoholismu, gamblerství, konzumaci drog. V tomto případě ponechat dítě v péči matky. Totéž v opačném případě. Když manželka propadla alkoholismu, gamblerství, konzumaci drog, ponechat dítě v péči otce.
6 – Vratislav Kulhánek: Každý případ je unikátní a dle mého soudu nelze najít univerzální dobrou odpověď.
7 – Miloš Zeman: neodpověděl na žádnou z otázek
8 – Marek Hilšer: neodpověděl na žádnou z otázek
9 – Jiří Drahoš: Stát a soudy v ČR se snaží vždy podle mých informací rozhodnout tak, aby byl upřednostněn prospěch dítěte. Právní nástroje v českém soudním systému jsou, je ale pravda, že ne vždy je soudy dostatečně využívají. Určitě u nás chybí speciálně školeni soudci. “Opatrovnické věci” by měli také v mnohem větší míře dělat muži. Inspirací by pro české soudnictví mohl být tzv. Cochemský model, který vede rodiče, k tomu, aby se za účasti odborníků dohodli v rozvodovém řízení vždy ku prospěchu dítěte.

2. Jaké jsou podle vás největší chyby, které dělají opatrovnické soudy a sociálky při rozhodování o péči o děti?

1 – Mirek Topolánek: neodpověděl na žádnou z otázek
2 – Michal Horáček: Naštěstí jsem s touto problematikou prakticky nepřišel do kontaktu, takže opravdu nevím, jestli jsou nějaké chyby, které se pravidelně objevují.
3 – Pavel Fischer: Někdy rozhodují šablonovitě a nejdou pod povrch dění v té či oné rodině, což vede k nepřiměřeným verdiktům, které mohou například znevýhodňovat otce.
4 – Jiří Hynek: neodpověděl
5 – Petr Hannig: Upřednostňují ženy bez ohledu na okolnosti, které vedly k rozvodu. Viz odpověď k bodu č. 1
6 – Vratislav Kulhánek: Každý jednotlivý případ navíc zásadně ovlivňuje lidský faktor, a to na obou stranách. Někdy to může být necitlivý přístup ze strany zástupců státu, jindy jednoho z rodičů, někdy se situace stane komplikovanou až neřešitelnou zásluhou všech zúčastněných.
7 – Miloš Zeman: neodpověděl na žádnou z otázek
8 – Marek Hilšer: neodpověděl na žádnou z otázek
9 – Jiří Drahoš: Opatrovnické soudy a orgány sociálně právní ochrany dětí se vždy snaží rozhodnout ku prospěchu dítěte, jak jsem už zmínil. Ne vždy jsou k tomu ale vhodné podmínky. Řešením by mohlo být zavést do určité doby věku dítěte povinnou péči jen jednoho z rodičů. Tak jak je tomu v jiných státech. Paušálně je totiž velmi těžké jednotlivé případy rozhodovat. Je potřeba mít vždy individuální přístup ke každé rodině, dítěti.

3. Co podle vás má stát v případě rozvodu nebo rozchodu rodičů vymáhat po rodiči přednostně – aby se osobně staral o dítě a zajišťoval při tom jeho potřeby, nebo aby na tyto potřeby skládal peníze k rukám druhého rodiče?

1 – Mirek Topolánek: neodpověděl na žádnou z otázek
2 – Michal Horáček: To je podobné jako u první otázky. Umím si představit případy, kdy je naprosto nežádoucí, aby se rodič s dítětem vůbec vídal. Pak jsou alimenty na místě. Ale samozřejmě situace může být i naprosto opačná.
3 – Pavel Fischer: Pokud dáváte na výběr z těchto dvou možnost, za lepší považuji tu první. Osobní vztah s rodičem je pro dítě velmi důležitý.
4 – Jiří Hynek: neodpověděl
5 – Petr Hannig: Stát má přednostně zajišťovat, aby se rodič staral o dítě a zajišťoval při tom jeho potřeby.
6 – Vratislav Kulhánek: neodpověděl
7 – Miloš Zeman: neodpověděl na žádnou z otázek
8 – Marek Hilšer: neodpověděl na žádnou z otázek
9 – Jiří Drahoš: V celé řadě evropských zemí funguje koncepce placení dávek – tzv. výživné. V ČR je navíc trestní povinnost v případě neplacení výživného. Otázkou je, zda je to funkční model a zda některé rodiče / neplatiče nedostává do tzv. dluhové pasti.

4. Měla by podle vás existovat povinnost, aby dítě mělo v rodném listě zapsané oba své vlastní rodiče (tedy např. aby byl povinně označen i otec nebo aby místo jednoho z rodičů nebyl zapsán homosexuální partner či partnerka)?

1 – Mirek Topolánek: neodpověděl na žádnou z otázek
2 – Michal Horáček: Takovou povinnost bych nestanovoval. Co když dítě nebude chtít mít se svým rodičem nic společného, a přesto ten člověk bude uveden na oficiální listině? Jaký pocit z toho to dítě asi může mít?
3 – Pavel Fischer: Oba své vlastní rodiče, protože jde o identitu dítěte. Je v zájmu dítěte, aby znalo své původní rodiče.
4 – Jiří Hynek: neodpověděl
5 – Petr Hannig: Jsem pro povinnost zapsat do rodného listu oba vlastní rodiče, tedy aby byl povinně označen i otec.
6 – Vratislav Kulhánek: neodpověděl
7 – Miloš Zeman: neodpověděl na žádnou z otázek
8 – Marek Hilšer: neodpověděl na žádnou z otázek
9 – Jiří Drahoš: V rodném listě by měl být zapsán rodič podle ustálených pravidel pro určení rodičovství, případně dle pravidel pro osvojení dítěte, a to bez ohledu na jeho sexuální orientaci. Dítě má pak dle mezinárodních pravidel a zákonů právo znát své rodiče.

5. Budete se bránit snahám gayů a leseb získat možnost osvojit si dítě jejich partnera či partnerky? Chcete, aby se tak předešlo „výrobě“ dětí na zakázku, které budou od počátku připraveny o druhého vlastního rodiče (jehož hned nahradí homosexuální partner či partnerka), nebo máte jiné důvody?

1 – Mirek Topolánek: neodpověděl na žádnou z otázek
2 – Michal Horáček: Opakovaně říkám, že adopcím dětí homosexuálními páry bych nebránil. Dítě ze všeho nejvíce potřebuje lásku, a tu mu mohou dát i rodiče stejného pohlaví.
3 – Pavel Fischer: Samotná formulace otázky „výroba dětí na zakázku“ mi přijde urážlivá. To, že nám něco umožňuje laboratoř, ještě neznamená, že bychom to měli dávat do zákonů. Problémy rodiny nevyřešíme tím, že prosadíme do základních textů státu všechno, co nám umožňuje pokrok medicíny. Rodina a dítě měly vždy v právním systému zvýšenou ochranu, a tak by to mělo zůstat i dnes. A rodina je pro mě otec, matka, dítě.
4 – Jiří Hynek: neodpověděl
5 – Petr Hannig: Viz odpověď v bodu č. 4
6 – Vratislav Kulhánek: K otázkám práv homosexuálních párů jsem se již mnohokrát vyjádřil. Proto jen zopakuji, že nevidím problém v adopci dítěte párem, pokud je jeden z nich biologickým rodičem.
7 – Miloš Zeman: neodpověděl na žádnou z otázek
8 – Marek Hilšer: neodpověděl na žádnou z otázek
9 – Jiří Drahoš: Ponechal by současnou verzi zákona. V případě soužití registrovaných partnerů může jeden z nich dítě osvojit, což pokládám za dostatečné.

6. Jak by se podle vás mělo bránit tomu, aby falešným účelovým nařčením – z domácího násilí, ze zneužívání dítěte apod. – nebyl rodič dlouhodobě odstaven od svého dítěte?

1 – Mirek Topolánek: neodpověděl na žádnou z otázek
2 – Michal Horáček: Vyjmenováváte vážné trestné činy. Pokud se jich někdo dopouští, patří do vězení. Pokud z nich někdo někoho křivě obviní, je to také trestný čin. Jak tomu předcházet, nevím. Ponechal bych to na orgánech činných v trestním řízení.
3 – Pavel Fischer: Uvědomuji si, jak obrovskou odpovědnost na sebe přijímají všichni, kdo rozhodují o otázkách dětí, rodin nebo o rozvodech. A každý případ zneužití, na něž se ptáte, musí být výzvou pro to, aby se všechny informace pečlivě ověřovaly.
4 – Jiří Hynek: neodpověděl
5 – Petr Hannig: Je velice těžké zabránit účelovým nařčením z domácího násilí či zneužívání dítěte. Soudy by měly velice přísně postihovat falešná nařčení tvrdými tresty, aby bylo psychologicky zaručeno, že taková nařčení nebudou podávána. Rodič, na kterého takovéto falešné udání bylo směrováno, by neměl být automaticky shledáván vinným, ale mělo by se i z předchozích vztahů či dosavadního zjišťovat, zda by byl činu, z kterého je obviněn, schopen. Dokud by takto obviněný rodič nebyl shledán vinným, neměla by být činěna žádná předběžná opatření, která by znemožňovala styk dítěte s takto mnohdy falešně obviněným rodičem. Odstavení falešně obviněného rodiče umožňuje tomu, kdo podal falešné obvinění, zpracovávat dítě k ovlivňování soudu. Navíc takové falešné obvinění ze zneužívání dítěte, navíc vlastním otcem, může falešně obviněného rodiče dohnat až k sebevraždě. Neunese odsudek okolí a dostaví se u i když nevinného komplex viny – tak dobře psychologicky popsaný Franzem Kafkou v díle Proces.
6 – Vratislav Kulhánek: neodpověděl
7 – Miloš Zeman: neodpověděl na žádnou z otázek
8 – Marek Hilšer: neodpověděl na žádnou z otázek
9 – Jiří Drahoš: Zde si myslím, že policie i soudy fungují dostatečně rychle a efektivně. V České republice existuje i tzv. asistovaný styk pod dohledem odborníků – pro rodiče nařčeného z domácího násilí či zneužívání. Stát by v orgánech péče o dítě měl ale zřídit kontaktní místa, v kterých by k asistovaném styku rodiče a dítěte mohlo docházet – v ČR stále není tento způsob instituován. Zajišťují je proto nejrůznější neziskové organizace a spolky.

Vyhodnocení

Odpovědi kandidátů jsme si následně vyhodnotili z hlediska jejich postoje k ochraně přirozených rodinných vazeb.

1. Nevolitelní

a) Za nevolitelné považujeme ty kandidáty, kteří se vůbec neobtěžovali, byť stručně, na otázky odpovědět, a to ani po urgenci. Dali tím poměrně jasně najevo, jaký význam tomuto tématu přikládají.

• Miloš Zeman měl navíc možnost politiku státu v tomto směru ovlivňovat jako stávající prezident. Nic takového neučinil, naopak podpořil ústavy pro odebírání dětí (Klokánky).
• Marek Hilšer je „pokrokář“ obecně známý nikoliv podporou rodin, ale adopcí cizích dětí homosexuálními páry.
• O Mirkovi Topolánkovi sice víme, že se v jiné anketě vyslovil proti homosexuálním adopcím a podpořil rodinu jako mámu, tátu a děti. Přesto nemůžeme jeho volbu doporučit, jestliže se zcela vyhnul našim otázkám týkajícím se situací po rozvodu nebo rozchodu rodičů.

b) Za nevolitelné dále považujeme ty kandidáty, kteří nám sice odpověděli, ale přitom se našimi otázkami prakticky vůbec nezabývali.

• Od Vratislava Kulhánka jsme se kromě obecných frází (o unikátnosti každého případu a podobných) dozvěděli jen tolik, že podporuje, aby místo vlastního rodiče nastoupil do jeho role homosexuální partner druhého rodiče.
• Jiří Hynek nám sdělil pouze to, že rezignuje na roli státu a dokonce i na svou možnou budoucí roli prezidenta v této oblasti.

c) Za nevolitelné ovšem považujeme i ty kandidáty, kteří sice celkem poctivě odpověděli na všechny otázky, ale tak, že se ukázalo jejich zásadní nepochopení či neznalost dané problematiky. Chápeme, že každý člověk nemůže znát vše. Ale pro důležité oblasti by prezidentští kandidáti aspoň měli mít své lidi, se kterými se o nich – nyní či po případném zvolení – mohou poradit.

• Michal Horáček u jedné otázky aspoň na rovinu přiznal svou neznalost v této problematice. Jinak odpověděl obecnými frázemi nebo dokonce tak, že jeho řešení jde přímo proti ochraně přirozených rodinných vazeb.
• Z odpovědí Jiřího Drahoše je velmi cítit přehnaná důvěra ve fungování našeho opatrovnického soudnictví a ve stávající pravidla určování rodičovství. Odpovědi na třetí otázku se zcela vyhnul. A přestože zmiňuje i možnosti pozitivního posunu (Cochemský model), nad některými jeho jinými návrhy zůstává až rozum stát. Je to především povinná péče jen jednoho z rodičů či prosazování pouze asistovaného styku s dětmi u rodiče čelícímu nařčení.

2. Volitelní

Za volitelné považujeme ty kandidáty, kteří ve většině otázek projevili smysl pro podporu přirozených rodinných vazeb.

Pavel Fischer správně uvedl častou zaujatost soudů při rozhodování o péči o děti, potřebu velmi obezřetně přistupovat k nařčením rodičů i to, že pro děti je mnohem důležitější osobní péče než peníze. Vytkli bychom mu jen poněkud nejasnou odpověď na čtvrtou otázku, ale především to, že u první otázky se místo řešení porozvodové situace zaměřil na odlišnou oblast (materiální podporu rodin s dětmi).

Petr Hannig projevil zjevně nejlepší pochopení ze všech kandidátů pro většinu otázek a je proto naším favoritem. Jeho odpovědi vnášejí do problematiky i některé dosud přehlížené aspekty (například komplex viny u falešně obviněného rodiče). Možná, že se v jeho názorech částečně projevila i naše dřívější spolupráce. Je to o to cennější vzhledem k tomu, že tato spolupráce již v prezidentských volbách nepokračuje.