Mgr. Terezie Pemová, prof. PhDr. Radek Ptáček, PhD., MBA

–

Děti tohoto věku se učí velmi rychlým tempem. Hlavním vývojovým úkolem tohoto období je naučit se milovat a důvěřovat blízkým osobám, které o ně pečují. Kojenci navazují vztahy s rodiči, případně dalšími pečujícími osobami prostřednictvím stálých láskyplných reakcí, jako jsou chování, krmení, uklidňování, něžné mluvení, hra, uspávání a uspokojování všech dalších fyzických a psychických potřeb. Již v tomto věku jsou děti schopné reagovat na různé rodičovské (pečovatelské) přístupy, aniž je to poškozuje.

Dříve se odborníci domnívali, že děti si během prvního věku života tvoří výjimečný a exkluzivní vztah pouze k jednomu primárnímu pečovateli (zejména matce). Psychologové a pediatři varovali rodiče, že narušení této vazby by mohlo způsobit celoživotní problémy v oblasti budování důvěrných vztahů a zvládání zátěžových situací. S ohledem na tato fakta bylo odmítáno nechávat dítě přenocovat jinde než u primárního pečovatele, aniž se bral ohled na individuální situace (např. nakolik se do doby rozpadu partnerského vztahu oba rodiči podíleli na přímém zajištění péče o dítě). Nyní víme, že i děti v raném období jsou schopné vytvářet a prožívat vícenásobné a simultánní vztahy. Pokud se oba rodiče pravidelně zapojují do všech aspektů poskytování péče, pak si dítě vytvoří stejně kvalitní vztah k oběma rodičům. V těchto situacích se přehodnocují dříve zažité postupy a považuje se za důležité, aby úprava rodičovské odpovědnosti k dítěti reflektovala zachování možnosti pečovat o dítě oběma rodiči. I v rodinách, kde se do péče o kojence zapojují oba rodiče, může docházet k tomu, že dítě „preferuje“ více jednoho z primárních pečovatelů. Toto by mělo zohledňovat základní uspořádání péče (zejména dobu odloučení od primárního pečovatele), aniž by však omezovalo příležitost pro budování vztahu k druhému rodiči. Zmizí-li dítěti jakákoliv z jeho blíz kých osob ze života, bude prožívat ztrátu. Péče po rozpadu rodičovského vztahu by měla tuto ztrátu minimalizovat.

Dojde-li k rozpadu rodičovského vztahu ještě před narozením dítěte či krátce po porodu, mělo by uspořádání péče umožňovat navázání vztahu mezi dítětem a oběma rodiči. Byť v těchto situacích děti nejčastěji zů stávají s matkou, měl by mít otec možnost aktivně se zapojit do fyzické péče o dítě a začít tímto způsobem navazovat vztah. Kontakt s otcem je i v raném období vývoje klíčový.

Kojenci potřebují mít pravidelný kontakt s oběma rodiči na základě předvídatelného plánu, který respektuje individuální denní režim dítěte. Kojenci mají velmi omezenou schopnost pamatovat si chybějícího rodiče, to ale neznamená, že pro chybějícího rodiče netruchlí. Nicméně již v tomto období se tvoří něco, co můžeme nazývat emočními vzpomínkami na události, které pro ně byly děsivé, jako jsou například hádky rodičů, emocionální nedostupnost rodičů, nepředvídatelné chování rodiče atp. Chování kojence může být často příčinou neadekvátní reakce rodiče.

Již velmi brzy začínají kojenci rozpoznávat rodiče a další blízké osoby, které o ně pečují (např. sourozence, prarodiče atp.), a v následujících obdobích mohou reagovat pláčem, nepohodou, neklidem v přítomnosti cizích nebo méně známých osob. Kojenci důvěřují osobám, které o ně pravidelně pečují, i proto, že tyto osoby rozumějí signálům, kterými děti komunikují, mají-li hlad, jsou-li unavené, něco je bolí nebo cítí z jiných důvodů nepohodu či nepohodlí. V případě, že o kojence pečují osoby, které ho dobře neznají, dítě na to reaguje velmi rychle. Z počátku projevy nepohody a neklidu, později se mohou projevovat i obtížemi se spánkem, jídlem nebo zvýšenou dráždivostí a plačtivostí.

Pro děti kojeneckého věku je velmi důležité, aby všechny pečující osoby dodržovaly stejný cyklus spánku, krmení a bdění kojence. Plány péče zahrnující oba rodiče by měly být upraveny tak, aby předcházely narušení běžného režimu dítěte. Rodičovský plán musí vykazovat vysokou míru flexibility, protože denní režim dítěte se v průběhu jeho vývoje mění. Jsou-li děti v tomto věku kojeny, musí rodičovský plán zohledňovat tuto skutečnost.

Ukázka z publikace Sdílené rodičovství (2020)