Jaroslav Růžek

I poslední varianta vládního návrhu části „Rodinné právo“ nového Občanského zákoníku předložená Poslanecké sněmovně opět zklamala očekávání veřejnosti, včetně odborné. Znění této další verze se totiž oproti těm předchozím liší velmi málo (hlavně přečíslováním ustanovení), přičemž i nadále jsou ostentativně igorovány zásadní připomínky veřejnosti i nálezy Ústavního soudu (zejména ohledně střídavé péče a určování otcovství).

Obecně lze konstatovat, že by tento návrh znamenal zhoršení právní úpravy rodinných vztahů oproti dosud platnému Zákonu o rodině. Došlo totiž k vynechání řady pozitivních ustanovení Zákona o rodině (viz komentář k paragrafovanému znění) a zároveň byla zařazena nová ustanovení směřující k dalšímu vyostření vzájemných vztahů v rodině. Za všechny jmenujme ustanovení o přihlédnutí k názoru dítěte, které předtím bylo léta vystaveno „vymývání“ mozku jedním rodičem až do stadia vypěstovaného syndromu zavrženého rodiče, nebo vágní a protiústavní ustanovení o domácím násilí či o tzv. rodinném závodě, zpochybňující ústavní právo na ochranu soukromého vlastnictví.

Lze konstatovat, že tato část nového Občanského zákoníku je silně ovlivněna některými zcestnými myšlenkami a dále by zakonzervovala nevymahatelnost rodinného práva v České republice. VLÁDNÍ NÁVRH je proto potřeba doplnit, respektive změnit zejména v těchto bodech:

• Definice pojmu „zájem dítěte“, která přitom není až tak obtížná (stačí vyjít např. z Mezinárodní úmluvy o právech dítěte), ale je rozhodně nezbytná vzhledem k tomu, že je zájem dítěte vykládán často různě až protichůdně.
• „Střídavá péče“ jako zákonem stanovená výchozí forma péče o dítě, což ostatně logicky vyplývá z definice zájmu dítěte. Základním zájmem dítěte totiž je jeho právo na oba rodiče (myšleno biologické rodiče), a to i v tom případě, že by se to jednomu rodiči nelíbilo. Proto ani aplikace střídavé péče nemůže být v žádném případě vázána na souhlas tohoto rodiče. Samozřejmě uzákonění střídavé péče nelze chápat dogmaticky jako jediné možné řešení. Vždy je možno zvolit jiné řešení, které ovšem musí být založeno dohodou rodičů nikoli nařízením soudu. V této souvislosti odkazuji na úspěšné fungování tzv. Cochemského modelu v Německu.
• Určování otcovství, respektive rodičovství vědeckými metodami (např. testy DNA), tzv. právní domněnky jsou v současném moderním světě plném nových poznatků skutečně nadále již neudržitelným přežitkem.
• Výpočet výživného je třeba v zákoně zásadním způsobem zpřesnit tak, jako je tomu v zahraničí (např. v Německu tzv. Düsseldorfské nebo rakouské tabulky či pravidla platná ve Skandinávii aj.); tento výpočet by měli provádět odborníci, tj. finační úřady.

Na druhé straně některá ustanovení do rodinného práva evidentně nepatří a je proto zapotřebí je vypustit, např.:

• Ustanovení o rodinném závodě dále rozmělňuje právní jistoty dané ústavou ohledně ochrany soukromého vlastníctví.
• Definice švagrovství byla do zákona zahrnuta tendenčně právě v souvislostí s výše uvedeným ustanovením o rodinném závodě a je nepotřebná; naopak velmi užitečnou by byla definice rodiny, která ale chybí.
• Nepatří sem též ustanovení kriminalizující a dále vyhrocující již tak napjaté vztahy mezi rodiči během rozvodu, zejména ustanovení o domácím násilí, které je upraveno jinými zákony a je veřejným tajemstvím, že se jedná o tzv. rozvodový folkor, neboť drtivá většina údání tohoto typu je zcela smyšlená a účelově slouží pouze k boji rodičů o děti. Cílem rodinného práva by však mělo být právě tento „boj“ eliminovat a vést rodiče ke spolupráci, aby byli dítěti zachováni oba rodiče, jakož i širší rodinné zázemí ze strany obou rodičů. Navíc je takto obcházen trestní soudní řád a ústavou zaručená práva, jako např. právo na spravedlivý a veřejný proces, právo na obhajobu a princip presumpce neviny.

Výše uvedené náměty byly také zpracovány do PARAGRAFOVANÉHO ZNĚNÍ ve struktuře odpovídající poslední vládní verzi Občanského zákoníku s řadou dalších, v tomto komentáři nezmíněných připomínek.

Share this...

Facebook

Twitter

VK

email