Jan Florian
Zdá se mně, že cestou je upřednostnění střídavky tak, aby automaticky nastupovala po rozvodu manželů ze zákona (pokud se nedohodnou na pokračování společné péče), s tím, že soud určí jen technické otázky (dobu a frekvenci střídání), bez zasahování do dosavadního soukromí rodiny (právě v tom vidím finanční úspory státu). Teprve, když se to neosvědčí, může s časovým odstupem na základě žaloby některého z rodičů, popř. jen zcela výjimečně státu, začít dosud standardní kolotoč komplexního posouzení (včetně psychologických posudků, výslechů dětí atp.), na jehož konci je buď potvrzení střídavky, nebo svěření do péče jen jednoho z rodičů a úprava styku s druhým rodičem.
Dítě nebude v tomto období pokusným králíkem, což budou jistě nepřátelé střídavky říkat. Naopak, pokusným králíkem se stává tehdy, když je mu namísto dosavadních obou rodičů nastrčena péče jen jednoho z nich.
Stát by měl zasahovat rozhodně méně než dosud – i to je třeba definovat, aby se do soukromí zbytečně stát a jeho OSPOD nepletl. Takové řešení je namístě i proto, že stát situaci tak vysokého počtu rozvodů nezvládá (na tom se asi kromě těch, kteří jsou zapojeni do „rozvodového průmyslu“, shodnou všichni) a změna kvantitativní přerůstá do změny kvality (zákon dialektiky). Stát (soudy) totiž při tak vysokém počtu rozvodů ani nemůže kvalitně rozhodovat. I přes rozšiřování mediačních postupů (viz poslední návrhy vlády), které sice mohou napomoci, ale ve většině spíše budou dalším zdrojem příjmů advokátů a dalších odborníků a jen rozptýlí zodpovědnost soudců. To potvrzuje praxe, nehledě na to, že podle konzervativního náhledu se nemá stát do rodiny a výchovy dětí co plést.
Neřešitelnost vysokého počtu rozvodů v potřebné kvalitě je možná důvod, proč v severských zemích byla střídavka uznána. Volný sex, technicky orientovaná sexuální výchova a možná i z toho plynoucí vzestup rozvodů či vůbec nesezdaných párů tam byly dříve než u nás, takže jim jiné řešení racionálně nezbývalo. Měli bychom najít odborníky z těchto zemí, aby tuto domněnku potvrdili nebo vyvrátili, což pak můžeme sdělit poslancům.
Toto uvažování může na druhé straně pomoci vysvětlit opatrné reakce KDU-ČSL a možná i církevních představitelů, kteří se za střídavku nijak neangažují. To může být způsobeno jednak tím, že většina křesťanů a lidí, kterým rodina funguje, s tímto problémem nemá osobní zkušenost, a proto se bojí reagovat – viz vysoký počet senátorů, kteří se zdrželi hlasování o poslaneckém návrhu novely zákona o rodině. Ale i tím, že střídavku pociťují v souvislosti s rozpadem rodiny negativně, aniž si uvědomují, že jde jen o řešení důsledku, které dokonce v pozitivním směru může přispět k prevenci rozpadů rodin (každý, kdo se chce rozvést, si musí uvědomit, bude-li to zákonem stanoveno, že výchovu dětí nemůže upřít druhému partnerovi).
Musíme také vysvětlit, že zájmy dětí a zájmy rodičů nejsou v protikladu, jak se bohužel snaží vysvětlovat tzv. „feministky“ (to slovo bych neužíval, jde většinou o zhrzené ženy-matky). Přece snaha otce vychovávat dítě, které je jeho pokračováním, snaha o vytvoření citových vazeb a vzorů (na to víkendové výlety a odpolední návštěvy cukráren nestačí), tak, aby nejen uspělo v životě, ale aby se o něj ve stáří postaralo, je stejně legitimní, jako když o to usiluje matka. A opačně – práva a povinnosti („cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi“) má i dítě.
Autor je členem předsednictva Spolku pro obnovu venkova ČR
8. 8. 2011 at 11:41
Pěkný článek. Díky.
8. 8. 2011 at 12:00
autor do senátu…
8. 8. 2011 at 16:38
Takových autorů je tu povícero, leč jiní jim a o nich rozhodují!
8. 8. 2011 at 19:28
Přeposlat všem ,kteří o nás rozhodují a hlasují a chtějí měnit život našich dětí.
8. 8. 2011 at 22:29
U těch křesťanů je to opravdu zvláštní, jako by 2.přikázání znělo „cti matku svou a otec at jí platí“. Mohlo by to být způsobeno možná Mariánským kultem
9. 8. 2011 at 8:53
ad realitka – naprostý souhlas – zvláštní u těch křesťanů je, jak nechají pošlapávat všechny hodnoty….je to pokrytectví, žádné křesťanství – sorry ale jinak se to už nedá více vystihnout!