Jitka Gotterová
Je zvyšující se počet matek, které ubližují svým dětem, příčinou stupňujícího se násilí ve společnosti, nebo je naopak stupňující se násilí ve společnosti příčinou vysokého počtu matek (případně otců či obou rodičů), kteří ubližují svým dětem?
Zamyslet se nad tímto tématem mne přiměl včerejší zážitek v čekárně gynekologické ordinace:
Do čekárny vstoupily dvě ženy, matka s dcerou, matka s úsměvem mile pozdravila a posadila se na lavičku vedle. Dcera, zhruba dvacetiletá, ji následovala. Nikdo jiný v čekárně nebyl (naštěstí pro dceru).
„Sundej si tu bundu!“ pravila matka velmi panovačným hlasem. Dcera odpověděla, že jí není vedro. „No jistě, tři už tady zmrzli,“ pravila matka a pokukovala po mně, zda jsem její rádoby vtipnou poznámku zaregistrovala, a pravila: „Vyndej si kartičku!“ Dcera se na mě útrpně podívala a nadále sledovala špičky svých bot.
„A jak si to teda představuješ, za co chceš koupit kočárek a postýlku a výbavičku?“
„Já nevim,“ špitla dcera.
„Nevíš? Tak jak si to chceš nechat? Z čeho budeš živa? Myslíš, že s tím dítětem budeš bydlet u mě? Tak na to zapomeň.“
„Mami, prosím,“ pravila dcera rudá v obličeji.
„No tak mi to vysvětli, jak si to představuješ! Jestli si to necháš, tak si rovnou sbal kufry a pojedeš do Ústí k babičce. Já tě doma s dítětem nechci. Dyk já ten třípokojovej byt pro nás kupovala jen kvůli tobě, abys měla svůj pokoj, ale jestli si to necháš, tak ho prodám a koupim si malej jen pro sebe. No tak, z čeho chceš to dítě živit, za co teda koupíš ten kočárek?“
„Mami, prosím, nech toho,“ žadonila dcera. Matce bylo patrně úplně jedno, jak moc svoji dceru ponižuje už jen tím, že takovou citlivou záležitost řeší před cizím člověkem.
„Žádný nech toho, tak co, necháš si to? Jestli jo, tak si rovnou sbal kufry! A víš co, já zavolám rovnou babičce, že se k ní stěhuješ,“ dodala matka, vytáhla z kabelky telefon a simulujíc, že vytáčí telefonní číslo, naléhala na dceru: „Tak co, jak ses rozhodla, jo nebo ne? Rozhodni se hned! Do špitálu nastoupíš ráno a večer jsi doma, tak co?“
Pak přišly na řadu další výčitky typu, že jí minulý týden dala pětistovku, a že když si to nechá, bude ji chtít vrátit, když ne, může si ji nechat a koupit si za ní třeba nové rifle.
Bylo mi té holky tak líto, že jsem chtěla vykřiknout té ženské (slovo matka se snad ani použít nedá) do obličeje: „Tak já jí ten kočárek a postýlku koupím.“
V tu chvíli jsem byla pozvána do ordinace, vlezla jsem tam se slzama v očích a vysvětlila lékaři příčinu svého rozrušení. Vytáhla jsem svoji vizitku s tím, aby ji té dívce dal, že jsem ochotna jí ten kočárek koupit.
„To je strašný,“ pravil doktor a pokračoval: „Když to máte těžké, nevíte s kým to má a někdy to pro tu holku může být lepší….“
Uvědomila jsem si, že kočárek by té holce problém opravdu nevyřešil, protože to, co jí chybělo nejvíc, byla láska a ochota její matky podpořit rozhodnutí své dcery, pomoci jí v situaci, do níž se dostala, a dát jí najevo, že je tu pro ni, ať se děje cokoli, dát jí najevo, že její dítě bude milováno, i když přijde na svět v ne zrovna vhodnou dobu a za ne zrovna příznivých okolností. Možná tu skutečně byl důvod, proč by ta mladá žena své dítě mít neměla, ale zcela určitě tu byl důvod, proč se raději odstěhovat k babičce do Ústí (nebo kamkoli jinam), než žít s takovou matkou.
S největší pravděpodobností dosáhne matka svého – dcera „to“ dá pryč a budou spolu nadále spokojeně žít v třípokojovém bytě, který matka pořídila kvůli ní, dcera po zbytek života s výčitkou – v tom lepším případě, v horším případě s nemožností mít děti, ale bude mít nové rifle za pětistovku, kterou nebude muset své matce vrátit.
Na světě je mnoho dětí týraných svými rodiči. U mnohých přetrvává týrání (především psychického rázu) i v dospělém věku. Ti, kteří se nedokážou od svých rodičů tak zvaně včas odpoutat a snáší manipulaci, vydírání, vyhrožování, zastrašování, a mnoho dalších forem psychického týrání po mnoho let, se, zcela logicky, stávají, nějakým způsobem, narušenými jedinci.
Bible praví: „Cti otce svého i matku svou, abys dlouho byl živ a dobře ti bylo na zemi.“
Mnoho lidí však, jen proto, že ctí své rodiče a do nekonečna jim odpouští, prožívá na zemi peklo.
Když jsem se prvně vdávala a měla jsem v úmyslu následovat svého muže a odstěhovat se do jeho služebního bytu vzdáleného cca 100 km, začala mne moje matka vydírat, že jí lékař řekl, že je na tom zdravotně tak špatně, že do roka skončí na vozíčku a že odstěhuji-li se, pánbůh mne dozajista potrestá jako nevděčnou dceru. Zůstali jsme. Až později jsem u lékaře zjistila, že mi matka lhala. Několik let jsme s mužem čelili jejím intrikám, vyhrožování a vydírání. Mému dvouletému synovi, kterého vzbudila z odpoledního spánku, protože trvala na tom, že si chce se svým vnukem hrát právě teď, a který byl přirozeně protivný, řekla, že je debilní. Mně moji matku připomíná několik jizev na těle, ale především na duši. Již mnoho let jsem se s ní neviděla, a teprve od té doby je mi dobře na zemi. Zůstaly jen noční můry. Nikdy nedělám nic jako moje matka.
Jedna moje kolegyně reagovala od dětství na matčinu péči tím, že se opakovaně řezala nožem a pokoušela o sebevraždy. Stal se z ní negativní člověk, který vydírá a manipuluje své blízké a okolí.
Mnoho sériových vrahů vraždilo ženy jako reakci na dlouholetou manipulaci či týrání svojí matkou.
Týrání některým z rodičů může člověka narušit natolik, že obrátí po mnoho let nahromaděnou agresi proti sobě či druhým. Stejným důvodem k agresi může být šikana ve škole, práci, dlouhodobý neúspěch či pocit beznaděje.
Jak se říká, všechno souvisí se vším. Už tady je třeba zamýšlet se nad příčinami zla ve společnosti.
Co já vím, třeba mi taky jednou rupne v kouli a vybiju si své nahromaděné křivdy třeba tím, že zrubu nějakého revizora za to, že po mně chtěl jízdenku, nebo dám příště matce, co bude přemlouvat svoji dceru k interrupci, rovnou pěstí. A nebo ještě hůř. Člověk nikdy neví, kdy to na něj přijde, byť má zrovna duši plnou slunce.
Převzato z GOTTEROVA.BLOG.IDNES.CZ
3. 8. 2011 at 17:53
pěkný článek, všichni jsme nějak poznamenáni výchovou…a co předáváme dál???
a většinou vše stoupá a graduje
není hodný pouze ten nebo ta a zlý pouze ten nebo ta…co mě vytáčí je to obemílané domácí násilí…facky vadí, psychické týrání nikoliv??? Chlapa vyhnat z bytu umíme skvěle, psychickou manipulátorku ale budeme podporovat? Neschvaluji žádné násilí, pouze nástroje k jejímu potírání se mohou a velmi zneužívají, což je kolikráte chyba…. 
3. 8. 2011 at 20:25
Teno článek bych nedovedla lépe napsat,prostě jako bych ho psala já sama.Tato pokřivená výchova se táhne celým mým životem.
4. 8. 2011 at 9:14
ad XXX – je mi líto, že jste ve svém životě musela podstoupit pokřivenou výchovu a to právě z důvodů, že valná většina české společnosti pokřivenou výchovu má bohužel za sebou ….
… těžko se s tím rozumný člověk, který ve své dospělosti procitne musí srovnávat, pokud se mu to povede v sobě změnit, je to pouze ku prospěchu jeho samotného….
24. 10. 2015 at 17:26
Poznam toto velmi dobre, tiez mam taku matku. Odvzdy muselo byt vsetko po jej, vsetko.riadila, dirigovala, kto.ma.co spravit
24. 10. 2015 at 17:30
Obliect si, rozpravat ss,kedy sa usmiat a ci vôbec byt stastny… Nikdy nebola s nicim spokojna a uz toboz nie.so mnou… Myslela som si,ze v dospelosti sa to zlepsi,ale.akurat to len.vygradovalo do hnusnych nadavok, vysmechov, ponizovania… Nezelam nikomu taky zivot… Pred.druhymi sa tvari ako anjel, prio.ta,ktora je ta ukrivdena,ale doma v sukromi je hrozna…teraz si uz ani vonki nedava servitku pred usta… Ona riadi dokonca i svoje „kamaratky“,kedbich neohovara jednu pred druhou,tak s nimi jedna akl.so soplavymi detmi… Nechapem,ale ubija ma to…
30. 1. 2016 at 9:37
ja mam tiez taku svinu mater,co len deptala cely zivot,vydierala mna,aj sestru,kazdych pat minut trepe nieco ine,rano ma naladu pomahat a vecer bude po celej europe vykrikovat ako sa ona stara o svojho vnuka,ktoreho varovala jednu hodinu!!!! nastastie som sa odstahovala s je mi super,nezabudnem dodat,ze mi zabila mimi 4 mesiaci teho,cely cas ma deptala,ze kto ti bude pomahat,ze co si si to vymyslela a podobne reci,je to obycajna vrahyna,co vie deptat,emocionalne psychicky vydierat a nenavidi vsetkych ludi naookolo,vratane mojho otca ktoreho uz 40 rokov uraza,uz sa nicomu nedivim,pretoze aj jej matka bola chora na hlabu ako je ona!!!! a verim,ze karma je svina!!!
20. 9. 2016 at 18:31
Já taky mám matku, která mě psychicky týrá – vyhrožuje mi, že mě nechá zavřít do blázince či do pasťáku, vymyšlí si na mě absurdní a nechutné lži, že jí třeba kradu peníze, že jí biju, což není vůbec pravda… Když jsem byla malá, tak mě často bila pro nic za nic a rvala mi hlavu pod ledovou vodu – taky pro nic za nic. Říkavála mi „spratku“ a „fracku“, a že jsem se neměla nikdy narodit… navíc bere hodně prášků, takže se chová jak magor, často mi dělavála ostudu a vůbec ničeho nelituje… Už se nemůžu dočkat, až od ní vypadnu… Ale bohužel si kvůli ní nezaložím rodinu – bojím se, že budu špatná jako je ona…
22. 4. 2017 at 1:01
uplne chapem zensku, ktora splodila tento sprosty clanok, laska ide do prdele hned ako otvarate penazenku, a ked vam vase dieta prinesie domov dalsie dieta, tak vam garantujem, ze vam to podlomi nohy na tolko, ze mate samy co robit, aby ste sa neobesila, lebo prezit ako samozivitelka da zabrat, a ked to mate za sebou, tak cakate, ze uz konecne bude fajn, nie dalsie skurvene roky, kedy musite zivit opat niekoho, a pomoc sa vam nedostava opat dalsich dvadsat rokov, to je na samovrazdu
24. 7. 2017 at 23:08
Suzi, tak to nefunguje. Nemusíte sa báť!