Ing. Aleš Hodina
–
Střídavá péče zachovává dětem i po rozpadu rodiny péči obou rodičů. Přesto je stále terčem nejrůznějších útoků a pomluv. Proč? Komu vadí?
1. Velkým nepřítelem střídavé výchovy je rozvodový průmysl, někdy též po právu nazývaný opatrovnická mafie. Jsou to všichni ti, kdo žijí z rozporů mezi rozvádějícími se rodiči, z jejich protahování, stavění táty a mámy proti sobě a hledání „lepšího rodiče“. Namísto jednoduchého přiznání spravedlivého podílu na výchově oběma rodičům. Tím by přece přišli o práci a o moc. Patří sem opatrovnické soudkyně, sociální pracovnice z OSPOD, znalci posuzující rodiče (kteří předtím roky vychovávali své děti bez jakýchkoliv posudků), rozvodové právničky. Připomeňme si nedávné, ale dnes už populární kouzelné podřeknutí opatrovnické soudkyně Kříhové: „To bychom ty soudy nakonec ani nepotřebovali a může se o dětech rozhodovat někde na národním výboru.“
2. Proti střídavce brojí i feministky. Rovnoprávnost obou rodičů jim nevoní – pokud mohou být zvýhodněny ženy. Feminismus dnes bohužel nabývá podobu feminacismu, který vzbuzuje nenávist ne mezi rasami, ale mezi pohlavími. Současným hitem feministických organizací, jako je Rosa nebo proFem, je takzvané domácí násilí. Podle jedné z nich je formou domácího násilí dokonce i nečekaná „kontrolní“ návštěva či telefonát. Nelze se pak divit, že počet obvinění narůstá a zneužívají se i v boji o děti. Vždyť přece tatínka, který si dovoluje chtít své děti vychovávat, je tak snadné ocejchovat jako násilníka: „Často je však právě v těchto případech střídavá péče intenzivně pachateli domácího násilí při rozvodovém řízení vyžadována,“ bojuje proti střídavce feministka Marie Saša Lienau.
3. Hrůzu ze střídavé péče mají nezralé matky. Tak nazýval PhDr. Bakalář ty, které chtějí vytěsnit otce ze života dítěte a potomka si přivlastnit – být „výlučným architektem duše dítěte“. Používají k tomu omezování otcovy výchovy, jeho očerňování, ale i rozmazlování dětí. Taková žena ráda slyší na feministické „osvobození žen od jha manželství“ (což je jen krycí výraz pro rozbití rodiny). Zvlášť pokud jí přinese manželovy peníze a společné děti a o obojím si bude moci rozhodovat sama. Dítě je vždy „mé“, nikdy „naše“, táta nemá co o dítěti rozhodovat a vychovávat ho, ale maximálně se s ním „stýkat“… Jak říká v jedné internetové diskusi žena pod přezdívkou GabrielaG.: „Není tam doma, je na návštěvě v tatínkově nové domácnosti…“
4. Paradoxně i někteří muži odsuzují střídavku. Mohou to být noví partneři rozvedených matek – kvůli kterým rozbily rodinu, nebo kterým srdceryvně vysvětlily, jaký byl jejich bývalý gauner. Někdy by rádi dělali tatínky cizím dětem, které ale svého tátu mají. Pak jsou tu další rodinní příslušníci, u kterých občas funguje něco jako „rodová msta“ za svou rozvedenou holčičku. Vinou rozvodů také roste počet „mamánků“ vychovaných pouze matkou, kteří si myslí, že je to tak správně. Střídavou výchovu nechtějí ani tátové, kteří své děti opustili. Za všechny bych citoval názor internetového diskutéra, vystupujícího pod přezdívkou I.G.Farben (což byla firma vlastnící za války koncentrační tábory v Osvětimi): „Jak to cizími? Biologická matka zůstává a čistě sociální roli otce plní někdo jiný.“
Naštěstí si většina národa – i přes nápor feministek a rozvodového průmyslu – zachovává zdravý rozum. Lidé si uvědomují, že děti potřebují oba rodiče. Jak ukázal jeden z průzkumů (v němž dokonce 81 % respondentů byly ženy), dvě třetiny dotázaných odpovědělo, že by v případě rozchodu s partnerem mělo nebo spíše mělo zájem o střídavou péči o děti. Vědí, že je to po rozvodu nejméně špatné řešení.
Komu pomůže střídavka?
1. Ze střídavé výchovy samozřejmě nejvíc profitují děti. Odborné studie potvrzují, že děti ve společné nebo střídavé péči jsou významně lépe adaptovány ve všech ukazatelích (tělesné a duševní zdraví, rodinné vztahy, behaviorální a emoční adaptace, sebeúcta) než děti v péči jen jednoho rodiče. Chlapci a dívky žijící s matkou a otčímem dopadly ve většině ukazatelů vůbec nejhůře… Střídavka působí i preventivně proti snahám rozbít rodinu a získat tak dítě jen pro sebe. Brání také vzniku syndromu zavrženého rodiče u dětí a ztrátě jejich kontaktu se širším příbuzenstvem, jako jsou babičky a dědečkové. I děti samy chtějí mít oba rodiče. Tak jako Klára, žákyně pardubické základní školy: „Já sama si neumím představit, že by mě vychovával pouze jeden z rodičů.“
2. Střídavá péče je přínosná i pro rozumné maminky. O náročnou péči o děti se mohou podělit s tatínky, získávají tím více času na práci i oddych, mohou se věnovat i seberealizaci a rozvoji vlastní osobnosti. Co by za to leckterá rozvedená žena po pár letech péče o děti dala! Střídavka také oslabuje obavy ze ztráty dítěte na obou stranách a pomáhá tak zklidnit situaci po rozchodu. V neposlední řadě maminky mohou i vydělat. Výživné, které by dostaly při výlučné péči, bývá většinou nižší, než polovina nákladů na dítě, jež musí při střídavce hradit tatínek. Zkušenosti maminek, které už mají děti ve střídavé výchově, jsou vesměs pozitivní. Paní pod přezdívkou Eva36 v internetové diskusi píše: „Střídavou péči praktikujeme s bývalým mužem již skoro 18 měsíců. … Zatím musím říct, že vidím zejména výhody.“
3. Střídavku chtějí i rozumní tatínkové. Ne proto, aby trápili svou bývalou, jak říkají feministky. Dělat to přes péči o děti, to by bylo moc drahé a náročné „trápení“ (a ve skutečnosti pro ženu spíš úleva). Tito tátové chtějí své děti vychovávat, protože je milují, záleží jim na nich a rádi by je do života ledascos naučili. V otcovství vidí jednu ze svých životních rolí, podobně jako ženy v mateřství. Takových tatínků by si společnost měla vážit a podporovat je. Pak by možná bylo i méně těch, kteří si dovolí od svých dětí utéci. Výhody střídavky – dělba času mezi péči o děti a ostatní činnosti – přitom platí pro muže stejně jako pro ženy. Pan Cihlář žádal a docílil pro sebe a svého syna střídavou péči. Proč? „Vím, jak i týden bez dítěte samotného rodiče bolí, ale uvědomme si, jak dítě bolí život bez rodiče.“
2. 2. 2011 at 17:26
Tykáme si? Úroveň zde asi nenajdu, že? Co také čekat od lidí typu Fialy a spol. :-))))))) Pokud má někdo zájem, můžeme se sejít a popovídat si o zkušenostech se střídavou péčí osobně nebo se uvidíme 5.2. ? Třeba si pak potykáme…
2. 2. 2011 at 22:29
Pro pana hodného otčíma. Vážený pane, to co popisujete, že vám na policii říkají, že ten tatínek je psychopat a že by ho ovezli do lesa a tam ho seřezali ??? Nevěřím vlastním očím a netuším a snad ani nechci vědět, kde žijete. Je sice pravdou, že i u státních složek pracují lidé různí a lze tedy jen doufat, že nový policejní prezident zjedná pořádek a takováto slova od policistů nikdy neuslyšíme. Policista chrání zákon. To je jeho povinnost a za to ho platíme, nikoliv za vožení do „lesa“ a vynášení psychologických posudků nebo úsudků. Věřte, že o tom něco vím
3. 2. 2011 at 14:45
Takhle to chodí bohužel v Praze.
14. 3. 2011 at 14:02
Jsem otec a moje bývalá žena se mi mstí přes dceru. Usiluji o střídavou péči a pořád narážím na zakořeňený zvyk, že otc má jen platit a matka vychovávat. Žiju na malém městě a je to hrůza. Bejvalká je strašná potvora a zákony ji podporují, teda to jak si ten zákon vykládá kdejaká soudkyně.
26. 3. 2011 at 12:03
Michel – to s čím se musíš vyrovnávat Ty znám osobně moc dobře, pouze nejde o holčičku ale o chlapce…jinak úplně stejně jako přes kopírák…
30. 3. 2011 at 11:07
Střídavá péče, v mém případě spíše společná péče protože nominální a pravidelné návštěvy pro pracovní vytíženost (montážní práce, termíny a podobně) není možné dodržovat, je možná opravdu jen pokud jsou oba rodiče duchapřítomní a uvědomělí. Podle mého názoru tento server vznikl na základě toho, že jeden z rodičů (zde je to převážně žena) není přístupna diskuzi, a než by něco „zvorala“, tak radši na nic nepřistoupí a bagatelizuje veškeré snahy o smír. Potom má tato stránka smysl, v opačném případě je přeci lepší se domluvit a vynechat soudní spor, než za každou cenu prosazovat jedno či více společenských dogmat, ať jsou jakkoliv ověřená a podložená studií. Co dítě to situace, dejme tomu že se dva rozejdou a nesnáší se, potom je potřeba komunikace, pokud ta není možná, nastoupí věciznalý soud a rozhodne o právu. To už by ale mělo být přeci pro rodiče obrovským strašákem, když za ně má rozhodovat nějaký orgán moci, a ne východisko. Ono podřeknutí p. soudkyně Kříhové vychází ze skutečnosti. My ty soudy opravdu nepotřebujeme, jen chceme aby nás někdo vyslyšel a hájil, když na to sami nemáme. Otcové a matky… arogancí nikdo nic dobrého neprosadil.
22. 6. 2011 at 12:46
ahoj všem, budu zde psát za sebe jako za člověka, ketrý po rozvodu svých rodičů zůstal u matky a také jako za současnou matku vlastního dítěte. Když se naši rozvedli, bylo mi 7, tehdy ještě před rokem89, jsem byla svěřena do péče matky. Nikdy mi ve styku s otcem nebránila, vídala jsem ho kdy jsem chtěla nebo chtěl on. Představa, že budu týden či 14 dní u jednoho a pak u druhého je pro mě i teď zpětně dost nepředstavitelná:-( vždycky když jsem přijela z návštěvy u něj, jsem byla rozhozená a „musela“ se zase nastavit do kolejí v domácnosti mámy. Proto si nedovedu představit, že bych měla dva pokoje, v každém pokoji své věci 2x, popř. to pořád přenášela jako koťata a to nemluvím o rozdílném chodů jednotl.domacností???? asi je to také o povaze dítěte a vztazích v obou domácnostech, ale dle mého je to pro dítě dost nestálé prostředí. Pokud tedy oba rodiče po rozvodu spolu komunikují v přátelské atmosféře a vzájemně si nebrání ve styku s dítětem, pak ve střídavé péči nevidím nic pozitivního. Pokud si nerozumí, a přes dítě si řeší účty, uražená ega atd. pak si myslím, že nepomůže dítěti nic…jen čekat, až si ty hlavy dubové uvědomí, že tudy cesta nevede a že ten kdo tím nejvíc trpí a nemůže za to , je jejich dítě!!!!
22. 6. 2011 at 13:44
Terezo, do které skupiny shora patříte? To, že si to zrovna vy „nedokážete představit“, neznamená, že to tak není dobře.
22. 6. 2011 at 13:46
Terezo, ještě maličkost: I to, že o pobytu dítěte u svého rodiče píšete jako o návštěvě, svědčí o mnohém…
4. 9. 2011 at 5:20
Zkuste si posvitit na soudkyne Vilma ONDROVA …