Natálie Exnerová

–

6.9 Nevhodná komunikace mezi rodiči

Nevhodná komunikace či absence komunikace mezi rodiči vůbec není v každém případě důvodem, proč by střídavá péče neměla být nařízena. Toto konstantní stanovisko zaujal Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí. Nefungující komunikaci mezi rodiči je třeba odlišovat od souhlasu rodiče s nařízením střídavé péče, neboť, jak již bylo zmíněno výše, tento nepředstavuje překážku pro nařízení střídavé péče. „Pouhá absence komunikace mezi rodiči či její zhoršená kvalita nemůže vést k vyloučení střídavé péče, neboť v takovém případě by šlo v podstatě o ústupek vzájemné rivalitě rodičů, která jen sleduje „boj o dítě“ či případně trýznění druhého rodiče prostřednictvím dítěte.“ (100)

V případě nefungující komunikace mezi rodiči je třeba, aby obecný soud v prvé řadě zjišťoval, proč je komunikace mezi rodiči nevhodná nebo proč absentuje. (101) Následně je třeba, aby se obecný soud pokusil komunikaci mezi rodiči zlepšit, a to prostřednictvím přiměřených opatření. (102) Mezi taková opatření patří např. nařízení mediace, nařízení rodinné terapie. (103) Obecný soud může také rodičům dítěte doporučit, aby spolu komunikovali alespoň písemně, a to co se týče záležitostí týkajících se dítěte. (104) Pokud tato opatření nevedou ke kýženému cíli, musí obecný soud odůvodnit, z jakého důvodu, v porovnání s ostatními kritérii pro nařízení střídavé péče, nenařizuje střídavou péči z důvodu nefungující komunikace mezi rodiči. (105) Střídavá péče ale může být i prostředkem k tomu, aby spolu rodiče dítěte komunikovat začali, nebo aby dosavadní komunikaci mezi sebou zlepšili.

Nefungující komunikace mezi rodiči může mít vliv na psychiku dítěte a jeho osobnostní a duševní vývoj, ať již při jeho předávání od jednoho rodiče k druhému, nebo při pobytu u jednoho z rodičů. Z takového důvodu může dojít až k tomu, že obecný soud namísto střídavé péče svěří dítě do výlučné péče tomu rodiči, který sice neměl dítě ve své výlučné péči, ale na rozdíl od druhého rodiče je schopen komunikovat a spolupracovat s druhým rodičem ohledně záležitostí týkajících se dítěte. Zájmem dítěte totiž je, aby bylo v péči obou rodičů, pokud jsou pro to splněny předpoklady, a pokud proto předpoklady splněny nejsou, aby dítě bylo svěřeno do péče toho z rodičů, který tato kritéria splňuje lépe a je přesvědčen, že i druhý rodič je dobrým rodičem. (106) Takový rodič totiž dokáže umožnit, aby se i ten druhý, který nemá dítě ve své výlučné péči, podílel na výchově dítěte. Tím se zvyšuje i zachování pozitivní citové vazby dítěte k rodiči, který dítě ve své výlučné péči nemá.

Podle Ústavního soudu nevhodná či absentující komunikace ztrácí na významu jako překážka střídavé péče, neboť rodiče jsou povinni se dle ustanovení § 877 OZ na podstatných záležitostech dítěte jako je jeho bydliště, vzdělávání, zákroky zasahující podstatně do zdraví dítě apod., stejně dohodnout. (107)

Ve výjimečných případech tak může být nevhodná či vůbec neprobíhající komunikace mezi rodiči důvodem, proč by střídavá péče neměla být nařízena, ale jak již bylo zmíněno výše, nemůže se tak stát, aniž by obecný soud zjišťoval příčinu této nevhodné či absentující komunikace mezi rodiči a tento stav se pokusit napravit a zlepšit. Nezletilé dítě by pak mělo být svěřeno zásadně do péče toho rodiče, který je více nakloněn ke komunikaci s druhým rodičem a který nebude styku mezi dítětem a druhým rodičem bránit.

(100) nález Ústavního soudu ze dne 30. prosince 2014, sp. zn. I. ÚS 1554/14, bod 31.

(101) nález Ústavního soudu ze dne 23. února 2010, sp. zn. III. ÚS 1206/09, bod 23.

(102) nález Ústavního soudu ze dne 30. prosince 2014, sp. zn. I. ÚS 1554/14, bod 31.

(103) Tamtéž.

(104) Tamtéž.

(105) Tamtéž.

(106) nález Ústavního soudu ze dne 18. srpna 2010, sp. zn. I. ÚS 266/10, bod 25.

(107) nález Ústavního soudu ze 25. září 2014, sp. zn. I. ÚS 3216/13, bod 43.

Pokračování za týden