Natálie Exnerová
–
4 Kritéria pro svěření dítěte do péče
Při výběru formy péče o nezletilé dítě je třeba, aby se soud řídil určitými kritérii, která jsou stejná pro všechny formy péče o nezletilé dítě. To znamená, že tato kritéria musí být naplněna, ať už se jedná o péči výlučnou, střídavou či společnou. Tato kritéria vychází jednak z OZ, který explicitně v ustanovení § 906 odst. 1 a ustanovení § 907 odst. 1 stanoví jako základní kritérium zájem dítěte, který je pak dále tvořen dalšími hledisky, druhak i z ústavní roviny práva rodičů na péči o dítě a jeho výchovu, a z druhé strany pak právo dítěte na rodičovskou výchovu a péči (38). Z uvedeného plyne, že „upírat dítěti právo být vychováván také druhým rodičem a současně druhému rodiči upírat právo vychovávat své dítě je závažným porušením ústavně zaručených práv a žádný z rodičů nemá přednostní právo na péči o dítě.“ (39) Dle ustanovení § 906 odst. 1 věty 1 „soud vezme v úvahu nejen vztah dítěte ke každému z rodičů, ale také jeho vztah k sourozencům, popřípadě i k prarodičům.“ (40) V dalších odstavcích ustanovení § 907 OZ je dále obecně stanoveno, kterými hledisky se soud musí obecně při rozhodování o svěření dítěte do péče řídit, tak, aby rozhodnutí odpovídalo nejlepšímu zájmu dítěte. „Při rozhodování o svěření do péče soud rozhoduje tak, aby rozhodnutí odpovídalo zájmu dítěte. Soud přitom bere ohled na osobnost dítěte, zejména na jeho vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým možnostem a životním poměrům rodičů, jakož i na citovou orientaci a zázemí dítěte, na výchovné schopnosti každého z rodičů, na stávající a očekávanou stálost výchovného prostředí, v němž má dítě napříště žít, na citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům, popřípadě dalším příbuzným i nepříbuzným osobám. Soud vezme vždy v úvahu, který z rodičů dosud o dítě řádně pečoval a řádně dbal o jeho citovou, rozumovou a mravní výchovu, jakož i to, u kterého z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje.“ (41) Z uvedeného vyplývá, že v opatrovnických řízeních při posuzování otázky, zda je pro nezletilé dítě nejlepší péče výlučná, střídává či společná, je nutné se řídit nejlepším zájmem dítěte, který není českým právním řádem nikterak definován. Nutné je podotknout, že zásada nejlepšího zájmu dítěte je základním hlediskem vždy, když se rozhoduje o záležitostech týkajících se dítěte. OZ však definici toho, co lze rozumět pod pojmem zájem dítěte, ani to, jak se konkrétně zájem dítěte při rozhodování o střídavé péči projevuje, neobsahuje. Tuto definici obsahují zejména mezinárodněprávní dokumenty, kterými je Česká republika vázána, a judikatura Ústavního soudu. Jedná se zejména o Úmluvu o právech dítěte, na kterou je často odkazováno v judikatuře Ústavního soudu a dle které „zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, správními nebo zákonodárnými orgány.“ (42) Obsah článku 3 Úmluvy o právech dítěte následně definoval ve svém komentáři Výbor OSN pro práva dítěte, podle kterého je nejlepší zájem dítěte komplexní a dynamický koncept, který je tvořen následujícími třemi základními složkami:
1. základní právo dítěte, aby byl jeho nejlepší zájem posouzen a aby k němu bylo přihlédnuto;
2. základní interpretační princip, kdy, pokud je možné ustanovení právního předpisu; interpretovat více možnými způsoby, přihlíží se k tomu, který nejlépe naplňuje nejlepší zájem dítěte;
3. nejlepší zájem dítěte jako procesní pravidlo. (43)
Nejlepší zájem dítěte je dále součástí ostatních práv, které obsahuje Úmluva o právech dítěte. Zásada nejlepšího zájmu dítěte by měla být vždy definována s ohledem na specifické okolnosti daného dítěte. Při posuzování nejlepšího zájmu dítěte je tak třeba vzít v úvahu zejména názor dítěte, jeho identitu, zachování rodinného prostředí a vztahů, péči o dítě, jeho bezpečí a ochranu, zranitelnost dítěte, právo dítěte na nejvyšší dosažitelnou úroveň zdravotního stavu nebo právo dítěte na vzdělání. (44)
Jak již bylo zmíněno výše, Úmluva o právech dítěte se často promítá do rozhodnutí Ústavního soudu, kdy dle Ústavního soudu je dítě středem zájmu rozhodování, ať už se rozhoduje o svěření dítěte do péče výlučné, střídavé či společné, neboť dítě samo je „bytostí jedinečnou, nadanou nezadatelnými, nezcizitelnými, nepromlčitelnými a nezrušitelnými základními právy a svobodami, a je tedy bytostí, které by se mělo dostat při jejím vývinu toho nejlepšího…“ (45)
Při posuzování otázky, zda tedy v konkrétním případě bude vhodné svěřit nezletilé dítě do střídavé péče jeho rodičů, je nejdůležitějším hlediskem nejlepší zájem dítěte. „Ačkoli se nejlepší zájem dítěte může v konkrétních případech dostat do konfliktu s oprávněnými zájmy ostatních osob (dalších dětí, či rodičů), a bude tak nezbytné jej s těmito ostatními zájmy vyvažovat, je třeba mít vždy na paměti, že nejlepší zájem dítěte je předním hlediskem při rozhodování soudů a má při vyvažování vyšší váhu než ostatní oprávněné zájmy.“ (46) Konkrétnější kritéria pro svěření do střídavé péče však občanský zákoník neobsahuje. Tato kritéria je třeba dále hledat zejména v judikatuře Ústavního soudu.
(38) usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součástí ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(39) FIDRMUCOVÁ, Anna. Střídavá péče v rozhodovací praxi Ústavního soudu. Právní rozhledy, 2017, roč. 25, č. 8, s. 277 – 283.
(40) zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
(41) Tamtéž.
(42) sdělení č. 104/1991 Sb., sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o právech dítěte
(43) General comment No. 14 (2013) on the right of the child to have his or her best interests taken as a primary consideration (art. 3, para. 1).
(44) Tamtéž.
(45) nález Ústavního soudu ze dne 20. ledna 2005, sp. zn. II. ÚS 363/03.
(46) FIDRMUCOVÁ, Anna. Střídavá péče v rozhodovací praxi Ústavního soudu. Právní rozhledy, 2017, roč. 25, č. 8, s.277 – 283.
Pokračování za týden
Okomentovat