Natálie Exnerová

–

5 Čtyřstupňový test vhodnosti střídavé péče

Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. května 2014, sp. zn. I. ÚS 2482/13, konstatoval, že jedná-li se rozhodování soudu o svěření dítěte do střídavé péče, je třeba vycházet primárně z toho, že oba rodiče musí o svěření dítěte do střídavé péče projevit skutečný a upřímný zájem. (47) Projevení skutečného a upřímného zájmu ze strany rodičů představuje tzv. subjektivní kritérium pro svěření dítěte do střídavé péče. Pokud tedy jeden z rodičů, popřípadě i oba rodiče, tento skutečný a upřímný zájem neprojeví, není na místě dítě do střídavé péče svěřit. Z výše uvedeného by se mohlo zdát, že oba rodiče musí se svěřením dítěte do střídavé péče souhlasit, takový výklad by však byl v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, kdy je Ústavním soudem konstantně uváděno, že souhlas či nesouhlas rodičů se střídavou péčí mezi kritéria pro svěření dítěte do střídavé péče nepatří. (48) Takový závěr lze dovodit i z dikce ustanovení § 907 odst. 1 OZ, kdy souhlas rodičů je toliko vyžadován jen pro svěření dítěte do péče společné. (49) Dle Trávníčka je třeba projev skutečného a upřímného zájmu ze strany rodičů chápat jako obecný zájem o péči o dítě a nikoli jako zájem o střídavou péči. (50) Pokud však jeden z rodičů se svěřením dítěte do střídavé péče nesouhlasí, musí obecné soudy zkoumat důvody takového nesouhlasu. (51)

Ústavní soud v jednom z přechozích nálezů judikoval, že pokud jsou splněny podmínky pro nařízení střídavé péče dle zákona o rodině, mělo by být její nařízení pravidlem a ostatní rozhodnutí výjimkou, která musí být řádně odůvodněna. (52) V nálezu ze dne 26. května 2014, sp. zn. I. ÚS 1554/14 však Ústavní soud konstatoval, že svěření dítěte do střídavé péče nemůže být automatickým řešením péče při rozhodování o poměrech nezletilého. (53)

Pokud je splněno výše uvedené kritérium projevení skutečného a upřímného zájmu oběma rodiči dítěte, soudy následně musí provést tzv. čtyřstupňový test vhodnosti střídavé péče, který se skládá ze čtyř samostatných kritérií, která jsou následující:

1. existence pokrevního pouta mezi dítětem a osobou usilující o svěření dítěte do péče;

2. míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče dané osoby;

3. schopnost osoby, která usiluje o svěření dítěte do péče, zajistit řádný vývoj dítěte a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby;

4. přání dítěte. (54)

Výše uvedená základní kritéria, která soud musí posuzovat u každého z rodičů při rozhodování o svěření dítěte do střídavé péče, jsou si rovna, nemají hierarchické postavení. (55) Zároveň tato kritéria tvoří demonstrativní výčet. Obecné soudy jsou tak oprávněny i povinny vzít v potaz i další relevantní kritéria, pokud to specifické okolnosti projednávaného případu vyžadují (srov. např. Kritéria Výboru pro práva dítěte při hledání nejlepšího zájmu dítěte). (56) Pokud jeden z rodičů tato kritéria naplňuje výrazně lépe, je zpravidla v zájmu dítěte, aby bylo svěřeno do péče tohoto rodiče. (57) Naopak, pokud oba rodiče naplňují tato kritéria zhruba stejně, tak je třeba vycházet z pravidla, že zájmem dítěte pravděpodobně bude, aby bylo svěřeno do péče obou rodičů. (58) Tuto premisu je možné vyvrátit za předpokladu pádných důvodů. Ústavní soud také připomíná, že je třeba vždy zhodnotit i individuální okolnosti každého jednotlivého případu. „…v případě soudních rozhodnutí v tak individualizovaných věcech, jakými jsou spory o úpravu výchovných poměrů nezletilých dětí, lze stěží hovořit o precedenční závaznosti jejich závěrů, tím méně je možné vymezit obecná kritéria, jejichž naplnění pak vždy, bez ohledu na konkrétní okolnosti projednávaného případu, nutně musí vést k uložení vybraného výchovného opatření. Za taková nelze považovat ani výše předestřená ústavněprávní kritéria a požadavky pro svěřování dětí do péče, neboť ta představují toliko referenční kritéria, jež musí obecný soud, rozhodující o svěření nezletilého dítěte do péče, vždy vzít do úvahy a jejich naplnění zkoumat s ohledem na konkrétní okolnosti daného individuálního případu.“

Mezi kritéria, která střídavou péči naopak vyvracejí, patří například relevantně projevený nesouhlas dítěte nebo specifický zdravotní stav dítěte, v jehož důsledku by dítě bylo střídavou péčí nepřiměřeně zatíženo, nebo pouhé přání rodiče bez ohledu na zájem dítěte (k tomu viz dále kapitola 6). (59)

Ústavní soud vymezením čtyřstupňového testu poskytl obecným soudům vodítko, jak postupovat při rozhodování o střídavé péči. Nejdříve je tedy třeba zjistit, zda je splněno tzv. subjektivní kritérium v podobě vyjádření upřímného zájmu o péči o nezletilé dítě ze strany obou jeho rodičů, dále se přistupuje k provedení čtyřstupňového testu. Pokud jsou všechna kritéria čtyřstupňového testu splněna, nastává presumpce vhodnosti střídavé péče, která může být v daném případě vyvrácena takovými okolnostmi, které vhodnost střídavé péče vylučují. Splnění kritérií pro nařízení střídavé péče je jen vodítkem pro rozhodování obecných soudů, takže jejich splnění nemusí vést vždy k jednoznačnému závěru o jejím nařízení v případě, že obecné soudy ústavně konformním postupem zváží všechny relevantní okolnosti a dospějí k jinému řešení. (60)

(47) nález Ústavního soudu ze dne 26. května 2014, sp. zn. I. ÚS 2482/13, bod 18.

(48) nález Ústavního soudu ze dne 23. února 2010, sp. zn. III. ÚS 1206/09, bod 23.

(49) zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

(50) TRÁVNÍČEK, Milan. Střídavá péče. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 8.

(51) nález Ústavního soudu ze dne 23. února 2010, sp. zn. III. ÚS 1206/09, bod 29.

(52) nález Ústavního soudu ze dne 26. května 2014, sp. zn. I. ÚS 2482/13, bod 18.

(53) JANOŠEK, Vladimír. Střídavá péče. Zařadil Ústavní soud zpátečku? [online]. epravo.cz, 29. dubna 2015 [cit. 27. února 2020]. Dostupné na <https://www.epravo.cz/top/clanky/stridava-pece-zaradil-ustavni-soud-zpatecku-99058.html>.

(54) nález Ústavního soudu ze dne 30. prosince 2014, sp. zn. I. ÚS 1554/14, bod 19.

(55) ŠIMÁČKOVÁ, Kateřina. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr (eds). Občanský zákoník velký komentář, Svazek IV, 2. díl. 1. Praha: Leges, 2016, s. 1619 (§ 907 občanského zákoníku).

(56) nález Ústavního soudu ze dne 30. prosince 2014, sp. zn. I. ÚS 1554/14, bod 30.

(57) Tamtéž, bod 38.

(58) Tamtéž.

(59) ŠIMÁČKOVÁ, Kateřina. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr (eds). Občanský zákoník velký komentář, Svazek IV, 2. díl. 1. Praha: Leges, 2016, s. 1621 (§ 907 občanského zákoníku).

(60) nález Ústavního soudu ze dne 31. srpna 2018, sp. zn. IV. ÚS 773/18, bod 35.

Pokračování za týden