Natálie Exnerová

–

5.3 Schopnosti osoby zajistit potřeby dítěte

Předposledním kritériem pro nařízení střídavé péče je posuzování schopností osoby zajistit potřeby dítěte. Pod schopnostmi osoby zajistit potřeby dítěte si lze představit např. schopnost této osoby o dítě pečovat, výchovně na dítě působit, schopnost zajistit jeho potřeby po materiální stránce, zajistit pro dítě vhodné místo k bydlení apod. (69) V případě, že má dítě zvláštní potřeby vyvolané zdravotním stavem (například se může jednat o nutnost podávání speciálních léků, užívání specifických zdravotních pomůcek apod.), musí být samozřejmě zohledněny i ty. Obecně tedy platí, že při posuzování schopností osoby zajistit vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby dítěte „je nezbytné posuzovat zejména věk, zdravotní stav, materiální zabezpečení, výchovné a intelektuální schopnosti a morální integritu dané osoby a její chování k dítěti.“ (70)

Při posuzování výchovných kompetencí rodiče je třeba tyto podrobit hlubšímu zkoumání, typicky prostřednictvím znaleckého posudku. Konstatování, že rodič je schopen dítě vychovávat, není pro účely posuzování výchovných schopností daného rodiče dostačující. (71) Výchovné kompetence směřující k dítěti se posuzují zejména dle dosavadního chování dané osoby. Je tedy třeba posuzovat zejména způsob výchovy obou rodičů, dopad tohoto způsobu výchovy na dítě, srovnat způsoby výchovy obou rodičů apod. (72) „V této souvislosti Ústavní soud podotýká, že schopnost daného rodiče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby není obvykle naplněno stejnou měrou například tehdy, pokud byl jeden z rodičů v blízké minulosti odsouzen k výkonu trestu odnětí svobody, pokud se jeden z rodičů dopustil fyzického či psychického násilí na dotčeném dítěti či existuje prokazatelná „násilná historie“ tohoto rodiče ve vztahu k jiným dětem, pokud se jeden z rodičů prokazatelně dopustil domácího násilí na druhém z rodičů, pokud je jeden z rodičů závislý na drogách, alkoholu či silných lécích snižujících jeho motorické a psychologické schopnosti, pokud jeden z rodičů vede nezřízený život, či pokud má jeden z rodičů diagnostikovány závažné psychické problémy. Obdobně nepřipadá střídavá péče v úvahu v době, kdy je dítě kojeno.“ (73)

Je zjevné, že je třeba dbát zvýšené opatrnosti, neboť velmi často se stává, že je v řízení argumentováno právě neschopností rodiče, který žádá o svěření dítěte do střídavé péče, o dítě pečovat, protože nikdy o dítě nepečoval. Z určité míry pohledu se však dostáváme do pomyslného „zacyklení“, neboť zejména v nízkém věku dítěte o dítě pečují převážně matky. Důvody jsou proto i biologické, neboť matky dítě kojí, navíc matka byla těhotná, a pokud se o dítě stará hned po porodu, je jasné, že takto malé dítě bude zvyklé zejména na ni. Do tří let věku dítěte proto matka zůstává s dítětem doma na rodičovské dovolené a otec zajišťuje rodinu finančně. Následně dochází k rozpadu vztahu a matka argumentuje tím, že otec přece o dítě doposud nepečoval, tedy to neumí, a proto nemůže být dítě svěřeno do střídavé péče. Otec argumentuje tím, že reálně nedostal šanci o dítě pečovat, protože živil rodinu. Pokud pak přistoupíme na argument, že musí být zohledněno, jak kdo o dítě pečoval, nastane absurdní situace, kdy dítě nebude do střídavé péče svěřeno nikdy, protože matka, případně pokud by byl na rodičovské dovolené otec, tak pak tento, budou vždy tvrdit, že druhý z rodičů nepečuje. Ten druhý ale nikdy šanci pečovat tím pádem nedostane. Je tedy třeba přistupovat k těmto argumentům s největší opatrností a postupovat tak, aby nedocházelo k výše zmíněným absurditám.

Výše zmíněné skutečnosti však musí být v každém jednotlivém případě prokázány a následně odůvodněny v soudním rozhodnutí. K problematice okolností, které mohou mít vliv na rozhodnutí o střídavé péči, se dále vyjadřuji v následují kapitole této diplomové práce.

(69) KAISEROVÁ, Veronika. Úvaha nad nálezem Ústavního soudu ke střídavé výchově a jeho významem pro soudní praxi. Právo a rodina, 2014, roč. 16, č. 10, s. 14.

(70) nález ÚS ze dne 26. května 2014, sp. zn. I. ÚS 2482/13, bod. 22.

(71) KAISEROVÁ, Veronika. Střídavá výchova ve vztahu ke vzdálenosti bydlišť obou rodičů. Právo a rodina, 2014, roč. 16, č. 11, s. 8.

(72) Tamtéž.

(73) nález Ústavního soudu ze dne 30. prosince 2014, sp. zn. I. ÚS 1554/14, bod 29.

Pokračování za týden