Ing. Aleš Hodina
Smutná tvář Ivany Jirešové a prázdný dětský pokojíček její dcery. Koho by to nedojalo? Není to tak dávno, co se jedna z televizních Třináctých komnat proměnila v agitku proti střídavé péči. Polínko zášti k tátům si přiložila i trestně stíhaná psycholožka Uváčiková.
Na tom, že se mámě stýská po svém dítěti, není nic zvláštního. Trochu zvláštně už ale zní, že je to pro ni “hrozný trauma každých těch čtrnáct dnů”. A nejhorší na tom je, že tak popisuje čas, kdy je Sofinka u svého vlastního táty.
Hereččin současný partner Viktor Dyk se přidává: “Ta situace vůbec není jednoduchá.” Co na ní umělci Dykovi, který není ani Sofinčiným příbuzným, tolik vadí? “Protože vlastně, trvá to tři roky, co ta Sofinka žije čtrnáct dnů mimo domov a čtrnáct dnů bydlí jinde…”
U pana Dyka má Sofinka domov a u vlastního táty ne?
Stejně, jako je čtrnáct dní prázdná Sofinčina postýlka u mámy, je čtrnáct dní prázdná i její postýlka u táty. Tedy tam, kde má svou druhou (nebo první?) část rodiny a navíc i vlastní sestřičku. To ale v pořadu nezaznělo. Ani žádné vyjádření jejího táty a jeho nové partnerky. Proč?
Herečka Jirešová přitom pláče hezky, ale na špatném hrobě. Už v těhotenství se sblížila s Dykem a po porodu Sofinčina tátu opustila. Nejvíc se prý obávala toho, “aby ten její otec nedělal problémy”. Jen ona tak může za to, že Sofinka nemá mámu a tátu pod jednou střechou.
Dnes tvrdí, že byla nezralá a vztah s ním brala “tak nějak lehkovážně”. Jak ale od té doby vyzrála? Pochopila už, že dítě má dva rodiče? To, co říká veřejně, tomu nenasvědčuje. Nechci ani domýšlet, co Sofince vštěpuje do hlavy doma, za zavřenými dveřmi…
Převzato z HODINA.BLOG.IDNES.CZ
25. 1. 2011 at 10:14
Jsem táta dnes 5 letého syna Filípka,mám syna ve stř. péči od jeho tří let. Za dva roky zkušeností nikomu nedoporučuji takovou výchovu, dvě výchovy udělají své a nikdy to už není ono. Syna po 14 dnech od matky dávám dohromady jelikož není schopná se s ním ani učit,či připravovat. A jedna věc: Sociálka doposud stojí jen na straně matky jako všude v republice. JE to banda přiživníku kteří si nedají pokoj,budou jen vyrypovat ,strkat prsty do čeho jich nic není!!!!
25. 1. 2011 at 15:05
A určitě i vaše bývalá tvrdí,že zase ona malýho musí dávat do pořádku po příchodu od vás.Pravdu máte vy i ona.Tudy opravdu cesta nede.
25. 1. 2011 at 16:21
V souvislosti s článkem nelze než doporučit knihu otce Sofie, Ondřeje Höppnera – Zpověď bulvární hyeny. Matka jako je Jirešová by měla zalézt 100 metrů pod zem a neobtěžovat svými nevyzrálými názory v televizi. Ostatně to platí i pro její rodiče – nechápu myšlení matky Jirešové, tedy babičky Sofie, která se veřejně přizná že si přála vnuččin potrat. To musí být hodně chytrá paní a dcera, co se týká inteligence, kráčí neomylně v jejích stopách.
30. 3. 2011 at 11:27
Velice mne mrzí, že dospělí lidé se nedokážou domluvit, ale bohužel při rozchodu to bývá dost často a nejvíce trpí děti. Je těžké soudit něco, co vlastně nikdo z nás nevidí a ví vše jen z médií, kde nemusí být vše objektivní.Shlédla jsem soukromá dramata a nebylo mi dobře, bylo mi líto té holčičky. Mám sedmiletou dcerku a vždy mne bolí, když jí něco trápí a nikdy bych nechtěla, aby byla vystavena takovýmto situacím. Naštěstí jsem vdaná a vztah máme bezvadný, takže toto řešit nemusím. Jediné co bych já viděla jako rozumné v této situaci je psycholog – nestranná a objedktivní osoba, která bez nátlaků rodičů dokáže proniknout do dušičky malé holčičky a zjistit, kde je chyba – zda v matce nebo otci – pak by toto měl řešit s rodiči, kterým navrhne kostruktviní řešení a pak by oba rodiče toto měli praktrikovat v takzavém tahání se odítě nebo osočování, že ten nebo onen dítě navádí proti druhému rodiči. Dítě se projevuje i ve školce a škole, i zde by bylo dobré znát názor vychovatele nebo učitele a pak vše řešit přes soud, ale musí chtít oba rodiče. Pokud se dospělí nedomluví, tak to není řešitelné – bohužel a jen dítě trpí a je mi malé Sofie líto, je to krásná holčička, která by si mělau užívat nádherné a klidné dětství a ona si do života ponese trauma, které ji může v budoucnu dost poznamenat- bohužel….. Chápu, že někdy je lepší matka a někdy otec, vždy je to ale nutné zjistit a pokud oba rodiče nedokážou najít řešení, tak pak je nutný odborník – soudce? – ten není doborník na vše – je to osoba, která má vědět, kde získat veškeré potřebné informace, které mu spravedlivě pomůžou rozhodnout – jak jsem již zmínila – je potřeba znát názory od psychologa, učitelů, dětského lékaře atd… Je mi líto všech dětí, kteří toto musí zažít. Můj názor je takový, že střídavá péče není až tak správné řešení, bohužel často domluva mezi rodiči je nemožná a potom soud rozhodne jak rozhodne bez ohledu na to, co je to správné a pro dítě snesitelné. Pamatuji si na to, když jsem byla malá a