Mgr. Miroslav Křivánek
Minulou středu proběhlo ve Zlíně soudní jednání o změně výchovného prostředí mých dětí – žádal jsem o střídavou péči, přičemž matka dětí s tím absolutně nesouhlasila, maximálně byla ochotna nabídnout prodloužený víkend jednou za 14 dní od čtvrtka večer do pondělí ráno a úterý odpoledne a noc v onen „druhý“ týden…
Jednání bylo už jednou odročeno, z prosince loňského roku, když soudkyně rozhodla, že k jednání budou přizvány i děti. (Dvě starší, 9 a 10 let, nejmladší, skoro 3letý, pochopitelně ne.)
Nemohli jsme se totiž shodnout, s bývalou ženou i se sociální pracovnicí, na názoru dětí na střídavou péči. Ony obě shodně tvrdily, že děti se mnou bydlet nechtějí a chtějí být jen s matkou, kdežto u mě děti naopak prohlásily, že by chtěly být i se mnou, stejnou dobu jako s maminkou. Matka dětí u onoho prvního jednání, při představě, že by děti byly vyslechnuty soudem, mě začala nejdřív urážet (i přes napomínání soudkyně), potom hystericky brečet, že to nechtěla nikdy dopustit, aby děti byly pod takovým tlakem… atd.
Pak si mě pozvala na sociálku, aby mi s paní z OSPOD (která sice nejprve – až do onoho soudu – tvrdila, že mě ve snaze o střídavku podpoří, ale pak si ani nepřišla prohlédnout můj byt a asi pod dojmem srdceryvného příběhu matky dětí velmi rychle otočila) nabídla podle všeho velkorysou nabídku, zmíněnou již o pár řádek výše. Nutno ještě upřesnit, že podobnou dohodu jsme na OSPOD podepsali už asi rok předtím, tedy krom té čtvrteční noci, a stejně nebyla ze strany bývalky dodržována… Samozřejmě jsem na to nepřistoupil a nabídl buď střídavou nebo společnou péči, aspoň na zkoušku na pár týdnů..
Neboli jsme se pochopitelně nedomluvili na ničem, jen mě obě neustále přesvědčovaly, že děti nechtějí být se mnou, ale výhradně s matkou, že se jich klidně můžeme zeptat znovu společně na OSPOD nebo třeba někde v cukrárně a pak, když to děti potvrdí, tak ať stáhnu svůj návrh… a že pokud chci být správný otec, tak bych to měl už konečně pochopit a přestat je (děti) do něčeho tlačit a naopak chtít pro ně to nejlepší…??!! Navrhnul jsem tedy, ať se jich paní z OSPODu přijde zeptat ke mně, až budou přes víkend se mnou. Odmítly obě, bývalka s tím, že jsem psychopat a že manipuluju, sociálka s tím, že už je přece vyslechla..
Poté jsem se definitivně rozhodl, že potřebuju nutně i právního zástupce… Ještě upřesním, že rozvedeni jsme byli rok a asi půl roku předtím jsem se na naléhání tehdejší manželky odstěhoval z jejího bytu. Děti tedy bydlely výhradně u matky už přibližně rok a půl…
K dalšímu jednání minulou středu tedy přišly i děti.. (Asi nebude překvapením, že za ten měsíc, co uplynul mezi jednáními, jsem děti měl, kromě pár dnů u babičky o Vánocích, jen jednu jedinou noc…) Poté, co je soudkyně v naší nepřítomnosti vyslechla, nám přečetla zápis z jejich výslechu. V něm mimo jiné uvedly, že mají rády stejně maminku i tatínka, tatínek že jim neříkal, co mají říkat u soudu, maminka jen to, co samy cítí, a hlavně, že by to klidně zkusit chtěly, být týden u tatínka a týden u maminky, na zkoušku a pak by viděly, jestli by to chtěly dál…!!!
Soudkyně se potom ještě ptala mě, jestli jsem mínil střídavou péči pro všechny tři, tedy i pro nejmladšího Kryštofa a jestli bych jim dokázal zajistit péči a popř i jak…? K čemuž jsem kromě „ano, ano, ano“ neměl vlastně co dodat.. Matka dětí ovšem nesouhlasila, neustále opakovala, že jsem nezodpovědný, že pochybuje, že se o ně dokážu postarat a že u mě rozhodně nebudou mít takový servis jako teď u ní..atd. Ale ani na dotaz soudu nic víc neupřesnila..
Soudkyně nám pak navrhla, abychom vyzkoušeli střídavou výchovu s tím, že opatrovník (tentokrát už tam byla – snad řízením shůry? – jiná paní, která, na rozdíl od svojí kolegyně, byla i na prohlídce mého bytu) dohlédne, jestli jsou děti u mě v pořádku, jestli jim nic nechybí apod… S tím jsem samozřejmě souhlasil, ne tak ale matka, která si pořád stála za „svým“ prodlouženým víkendem, a teprve po několikerém naléhání a přesvědčování ze strany soudkyně i paní ze sociálky, až na konci jednání souhlasila s prozatímní střídavou péčí na zkušební dobu dvou měsíců!!!
Takový výsledek jsem opravdu vůbec nečekal, a i můj právník mi potom potvrdil, že to rozhodně nebyla jeho zásluha, že se soudkyně ke mně nechovala nějak „tvrdě“ jako snad při minulém jednání.. .a byla mi možná víc nakloněna, ale že to hlavně rozhodly děti!! Když jsem si to pak uvědomil, vyhrkly mi do očí slzy…
Tak vám chci jen sdělit, že naše (vaše) snaha o osvětu a o zrovnoprávnění otců u nás si může připsat zase jeden splněný stupínek k cíli… TŘI DĚTI do střídavé péče, proti vůli matky, to je myslím, velmi odvážný a záslužný počin paní soudkyně…
Střídavka.cz mi byla velkým rádcem i inspirací, ne že bych snad si nebyl jistý, jestli opravdu chci střídavou péči, ale hlavně články jak o střídavku žádat, na co se připravit, nejen při jednání s bývalkou, ale i se sociálkou, a zejména neustálé pozitivní čtení o tom, že žádat o střídavou péči je přece úplně normální, ve světě běžné a pro děti je střídavá výchova opravdu to nejmenší zlo a nejlepší volba po rozchodu rodičů… V tomto, si myslím, mi vaše stránky pomohly nejvíce a já budu velmi rád, když budu moci být zase já nápomocen ostatním svým příkladem… resp. můj příběh.
Teď si to s dětmi opravdu užíváme a i na nich je vidět, jak jsou rády, že mohou být s oběma rodiči stejně… A já jen můžu jen doufat, že i jejich maminka si za ty dva měsíce uvědomí, že má najednou víc času na svoji práci i na svůj osobní život, oželí těch pár tisícovek výživného a hlavně, že už ji nebude muset soudkyně přesvědčovat, že její děti opravdu chtějí oba rodiče…
Máte podobné zkušenosti? Napište nám: INFO@STRIDAVKA.CZ
26. 1. 2011 at 1:40
Moc Vám to přeji a doufám, že střídavka bude po těch dvou měsících pokračovat až k plnoletosti všech Vašich dětí :))
26. 1. 2011 at 18:03
Je skvělé, že jste mohli uveřejnit takovou zprávu. Každá rozhodnutá střídavá péče při nesouhlasu matky je lepší varianta pro děti a přibližuje ke stejnému cíli další navrhovatele.
26. 1. 2011 at 22:02
Je to balzám pro mé oči, když čtu tyto řádky, vždy jsem věřil, že konečně tento okamžik přijde. Pro mne je to obrovské povzbuzení, při naplňování přání svých dětí a nekonečného boje s feministickou státní mocí. Moc blahopřeji a věřím, že to nebude jen první vlaštovka těchto nezvratných změn.
30. 1. 2011 at 16:54
Gratuluju a držim i nadále palce. Jsem na tom podobně (bejvalka a sociálka i soudci). Jen mladší děti: 7 a necelé 4 roky.
1. 2. 2011 at 11:02
Střídafka plná kašparů, že jo pane magistře
1. 2. 2011 at 11:06
Jsem nadšen a gratuluji! Jak dlouho už děti u sebe máte? Určitě jsou děti nadšené! Jak to dokážete a zvládáte? Vy máte ale asi lepší předpoklady než jiní – to nejspíš pracujete doma, že? Zvládnout i to malé, smekám před vámi!
16. 7. 2013 at 21:17
ty paní z OSPODu jsou asi všude stejný, takby měly vzít navědomí,že ta jejich ,,práce“ je poslání NIKOLIV řemeslo, a každý jednotlivý případ neposuzovat podle jakéhosiho mustru(vzoru) jako kusy ve fabrice… bejvalka je léčený alkoholik a pořád má vše nejlíp protože je ,,matka“… příčí se to zdravému rozumu ty absurdni návrhy ospodu,který NIC nevyřeší za nás a naše děti! Tak jen soudy,stížnosti na OSPOD a soudy.Dětství dětí je krátké a soudy liknavé…