Dr. William Bernet

Philip M. Koszyk, MD, William Bernet, MD

–

Stejně jako u mnoha psychiatrických poruch může být závažnost PA klasifikována jako mírná, střední a závažná. To je důležitá vlastnost, protože vhodný zásah proti tomuto duševnímu stavu závisí na závažnosti konkrétního případu. Volba léčby závisí primárně na symptomech u dítěte, může také záviset na intenzitě ovlivňování a postoji odcizujícího rodiče.

Mírné PA znamená, že dítě se brání kontaktu s odcizeným rodičem, ale užívá si vztah s tímto rodičem, jakmile začnou být spolu. Typická intervence proti mírnému PA je důrazný příkaz nebo psychologická edukace. Například soudce může jasně přikázat rodičům, aby přestali vystavovat své dítě konfliktům a přestali podkopávat vztah dítěte s druhým rodičem. Nebo se může rodinný terapeut setkat s rodiči, aby jim pomohl konstruktivně komunikovat a podporovat vzájemný vztah s dítětem.

Střední PA znamená, že se dítě silně brání kontaktu a během času, který tráví s odcizeným rodičem, mu trvale odporuje. Léčba středního PA – za předpokladu, že oba rodiče jsou ochotní k intervenci a spolupracují – se obvykle zaměřuje na změnu chování rodičů (tj. snížení množství konfliktů, zlepšení komunikace). Rodinný terapeut spolupracuje s rodiči a pro odcizujícího rodiče, odcizeného rodiče i dítě je obvykle zajištěno individuální poradenství nebo koučování. Avšak tento přístup nebude fungovat, pokud preferovaný rodič neschvaluje a nepodporuje léčebný program a pokračuje v odcizujícím chování.

Závažné PA znamená, že dítě vytrvale a neústupně odmítá kontakt a může se skrýt nebo utéct, aby se nemuselo být s odcizeným rodičem. Když se u dítěte projevuje závažná úroveň PA, odcizující rodič je obvykle posedlý cílem zničit vztah dítěte s druhým rodičem. Odcizující rodič má jen malé nebo žádné porozumění a je přesvědčen o poctivosti svého chování.

Obvykle je nutné chránit dítě před vlivem odcizujícího rodiče tím, že dítě odebereme z jeho péče, výrazně zkrátíme čas, který s ním dítě tráví, a požadujeme, aby společný čas trávili pod dohledem. To znamená, že pokud rodič úmyslně způsobí, že dítě odmítá vztah s druhým rodičem, představuje to psychické zneužívání dítěte. Intervence je podobná tomu, co se děje v případech fyzického nebo sexuálního zneužívání, tj. odebrání dítěte z péče tohoto rodiče, alespoň dočasně.

Je důležité identifikovat PA v raných stádiích, kdy je stav mírný a relativně léčitelný; závažné případy PA je mnohem obtížnější řešit a zvrátit. Velmi rané případy PA mají například šanci dostat se do pozornosti terapeutů v soukromých praxích a v centrech duševního zdraví, kteří pracují s dětmi rodičů směřujících k rozvodu. Jakmile PA lépe porozumí kliničtí lékaři v první linii, budou moci intervenovat rodinným poradenstvím a psychologickou edukací v rané fázi, kdy je stav velmi dobře léčitelný.

Prevence je samozřejmě ještě důležitější než včasná intervence. Různí autoři navrhli strategie prevence PA, počínaje intervencemi u jednotlivých dětí, přes vzdělávání pro soudce, až po systémové změny v celém systému rodinného soudnictví v USA. Existuje například preventivní program s názvem Nechci si vybrat: Jak se mohou děti ze střední školy vyhnout výběru jednoho z rodičů před druhým. (8) Jedná se o strukturovaný program skupinových diskusí s dětmi rozvedených rodičů, který mohou implementovat školští poradci.

Mnohokrát bylo uvedeno, že je důležité vzdělávat psychiatry, psychology, sociální pracovníky, právníky a soudce, pokud jde o PA, aby mohli rodičům pomoci vyhnout se této katastrofě, když rodiče podnikají kroky k ukončení manželství. Rovněž bylo doporučeno, aby výchozí uspořádání pro děti po rozvodu rodičů bylo sdílené rodičovství. Sdílené rodičovství obvykle znamená, že dítě tráví s každým z rodičů alespoň 40 % času; běžným uspořádáním je, aby se dítě střídalo po týdnu v domově každého rodiče.

Nejdramatičtějším doporučením k omezení rodičovských konfliktů po rozvodu je přepracování celého systému rodinných soudů v této zemi. To by zahrnovalo ukončit používání konfliktních metod řešení sporů u rodinných soudů. Tak, že konfliktní metody by byly nahrazeny povinnou strukturovanou rodinnou mediací pro řešení sporů mezi rodiči nezletilých dětí. Strukturovaná rodinná mediace je časem prověřenou, nekonfliktní, optimální metodou řešení rodinných sporů. (9)

PA je nesmírně frustrující pro rodiče, kteří se ocitají v opovržení a odmítání svými dětmi – ačkoli tito rodiče a děti dříve měli šťastný a zdravý vztah. PA je výzvou pro odborníky v oblasti duševního zdraví a práva, kteří se s ním setkávají na svých klinikách a v soudních síních. Jako společnost se musíme stát imunní vůči tomuto patogenu – to je úkol, který bude zahrnovat výuku našich studentů a praktikantů o PA, další vzdělávání pro psychiatrické a právnické profese, nasměrování pracovníků ochrany dětí k rozpoznání psychického zneužívání dětí a přesvědčování vládních úředníků, aby změnili zákony, zásady a postupy týkající se dětí rozvedených rodičů.

Předchozí část

O autorech:

Dr. Koszyk je gastroenterolog v Bloomingtonu, IL. Uvádí, že nemá žádný střet zájmů ohledně předmětu tohoto článku. Dr. Bernet je emeritním profesorem psychiatrického ústavu Vanderbilt University School of Medicine v Nashville, TN. Dostává licenční poplatky za knihy vydané nakladatelstvím Charlese C. Thomase. Byl zakladatelem a prvním prezidentem Studijní skupiny pro rodičovské odcizení.

Odkazy:

8. Andre KC, Baker AJL. I Don’t Want to Choose: How Middle School Kids Can Avoid Choosing One Parent over the Other. New York: The Vincent J. Fontana Center for Child Protection; 2009.

9. Richard D. Non-adversarial resolution: All cases between parents of minor children. In: Lorandos D, Bernet W, eds. Parental Alienation- Science and Law. Springfield, IL: Charles C Thomas; 2020.

Převzato z Psychiatric Times. Přeložil Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.