Petr Czasch
Rozsudkem máme stvrzenou dohodu o střídavé péči 3 nezletilých synů po rozvodu. Dohoda byla z manželčiny strany podmíněna tím, že já jí budu platit výživné 5 tis. Kč na dítě. Jinak střídavou péči odmítala (a pracovnice OSPOD ji tehdy jen podporovaly). Cyklus střídání byl 14/14 dní. Bývalá manželka i já jsme měli rodinné domky od sebe vzdálené cca 200 m, takže na stěhování mezi rodiči klukům stačila jen přepravka a 5 min. času.
Když měli mladší synové (dvojčata) 15 let, sdělili mi, že už nechtějí ve střídavé péči pokračovat (cca po 3 letech jejího praktikování), že ke mně budou chodit jen na víkendy co 14 dní. Nejstarší syn (tehdy 17 let) již studoval mimo domov, takže jej se změna moc netýkala.
Po skončení střídavé péče však kontakt se syny již žádná pravidla neměl a dodnes nemá. Nyní mají 20 a dvojčata 18 let.
Když byli synové během střídavé péče u mne, často chodili na „návštěvu“ k mamince (opačně to bylo jen zřídka). Občas jsem se byl podívat, co tam dělají – vždy seděli u počítače, bez maminky, která jim jen otevřela dveře. U mě byl jiný „režim“ – na počítači/internetu jen obden, s časovým omezením a až po splnění svých i našich společných úkolů (školní úkoly, práce okolo domu, vaření, úklid) a po pobytu v přírodě (za vhodného počasí) – les a řeku jsme měli 100 m od domu. U maminky měli přístup k počítači/internetu omezený jen za trest (když ji hodně naštvali) a to ještě vždy jen na chvíli.
Pohodlný přístup k internetu/počítači byl zřejmě hlavní důvod, proč chtěli kluci střídavou péči skončit.
Kdykoli jsem je po skončení střídavé péče u maminky navštívil, vždy trávili čas u počítače.
Trávení většiny času dětí u TV a počítače bylo jednou ze zásadních neshod s bývalou manželkou – já chtěl děti vést i k různým aktivitám a pobytu v přírodě, manželce vysedávání dětí u TV a PC a trávení času doma nevadilo, naopak toho využívala k získávání dětí na svou stranu (opičí láska).
Doufal jsem, že kluci své rozhodnutí časem změní a budeme zase více spolu a já je ještě něco naučím (zapojím do svých podnikatelských aktivit). To se bohužel dodnes nestalo.
Své děti miluji (kluci mě, věřím, také) a rád bych se jim věnoval více, bohužel bývalá manželka syny nijak nemotivuje, aby ke mně šli. Spíše naopak. Synové vědí, že můj životní styl není sedět doma. Se současnou manželkou rádi trávíme veškerý volný čas v přírodě (v zimě běžky, jinak turistika apod.; TV nemáme vůbec). Se syny máme tedy jen sporadický osobní kontakt. Já jim alespoň telefonuji a přitom nabízím návštěvy, společné aktivity atd., bohužel většinou neúspěšně – jim je doma prostě dobře.
Chci se se syny dohodnout na pravidlech našeho kontaktu – napsat do kalendáře, kdy budou pobývat u mne a pomáhat mi přitom občas i v mé práci (jen o víkendech a o prázdninách) tak, aby si výživné (které již ode mě nyní dostávají přímo) nějak zasloužili. Já jim budu platit – budou-li mi pomáhat a řádně pracovat – výživné za jejich dobrou práci. Bývalá manželka tuto mou snahu naprosto odmítla podpořit, spíše naopak.
Před měsícem bývalá manželka odjela pracovat na rok do ciziny (jako fyzioterapeutka do Saudské Arábie). Já jsem se o tom dozvěděl až od synů, když už byla pryč. Nijak se se mnou nedomluvila na další spolupráci či dohledu na syny. Ty naopak jen zainstruovala, že rozsudek o výživném platí a že jejich povinností není mi nijak pomáhat s tím, že já mám povinnost platit, nehledě na jejich vůli/nevoli pobývat u mne či pomáhat mi.
Synové tedy nyní bydlí sami v domě bývalé manželky. Jsou již všichni plnoletí a tedy odpovědní za svůj život, ale nechci se smířit s myšlenkou, že z nich stávajícím způsobem naší „spolupráce“ vychovávám jen příživníky – já jen platím a oni mi pomáhat s ničím nemusí. Další věc je nyní jejich naprosto ničím neomezené trávení času na počítači/internetu. O nebezpečích této závislosti bývalá manželka dlouhodobě naprosto odmítala hovořit.
Synové jsou zdraví, silní, všichni tři studují na střední škole, prospěch mají výborný a průměrný (18letá dvojčata) a podprůměrný (nejstarší syn, který letos maturuje).
Z rozsudků a dohod o střídavé péči a výživném platí tedy jediné – já platím výživné.
Otázka: Existuje nějaký judikát, který upravuje rozsah povinnosti dětí pomáhat rodičům?
Jsem schopen nabídnout svým dětem takovou placenou práci, která jim umožní samy se živit, aniž to naruší jejich školní povinnosti a umožní i využívání volného času.
15. 3. 2017 at 19:04
ireno presne tak. problem je, ze pojem dobre mravy je pro ceske soudy naprosto imaginarni pojem.
15. 3. 2017 at 19:05
to autor. spousta judikatu na toto tema je na http://www.adikia.cz… problem je ze zmrdi u ceskych soudu delaji ze je neznaji
16. 3. 2017 at 9:29
O pomoci rodičů dětem hovoří několik § Občanského zákoníku. kdysi Zákon o rodině dokonce téma dobrých mravů a povinnosti platit výživné u zletilých obsahoval. Doporučuji server adikia a přečíst si ten příběh, každopádně jsou tam zvrácenosti českých soudkyň typu – dnes je moderní doba, tak děti nemusí jít popřát otci k svátku, narozeninám atd.
Tyto příběhy jsou jako před kopírák, z má zkušenosti mohu říci, že díky kreaturám jako soudružka Sýkorová (KSČ) z MS v Praze a jistá Šobíšková z ÚMČ Praha 6 bylo nahrazeno u mých dětí program jako výlety, cyklistika, návštěvy muzeí, každý týden do bazénu, úkoly do školy na prvním místě “lepšími věcmi” – hlídání cizími, playstation, přenosný DVD přehrávač proti nudě, normální mobil nestačí …. Prznění dětských charakterů odpad tohoto národa jako jsou opatrovnické soudkyně zásadně nezajímá, když se to přikryje znaleckým posudkem, z otce, který se domnívá, že hlavní slovo při výchově má rodič se vytvoří narušená osobnost. …
16. 3. 2017 at 11:40
Na základě diskuse znovu opakuji, že ustanovení zákona o povinnosti živit zletilé děti a taktéž o povinnosti živit rodiče by mělo být zrušeno. Ano máme tak i ustanovení o dobrých mravech. Ale a) si myslím, že dobré mravy nelze vymoci soudem b) víme jak nekvalitní soudkyně (soudci) u nás soudí. Ti sami nevědí nic o mravech, natož o dobrých mravech a nějaká ustanovení zákona ve svém rozhodování zcela ignorují. Pokud vztah dospělého dítěte k rodiči funguje, tak rodič rád v rámci možností pomůže dospělému dítěti. Pokud ne, tak dospělé dítě se může živit samo. Studium VŠ není žádné právo a pokud si dotyčný na studium nevydělá a rodiče ho nepodpoří, může jít pracovat. A slušně vychované dospělé dítě svému starému rodiči pomůže bez toho, aniž by to po něm vymáhal soud. A pokud ho ten rodič slušně nevychoval, tak je to jeho problém. Spoléhat se na nějaké slušné a správné rozsudky soudu a jejich vymáhání je jen naivita, když víme jaký maras a bahno na našich soudech panuje.
16. 3. 2017 at 21:59
No stále se potvrzuje, že výživné je prostředek k vydírání. Chceš střídavku – zaplať. Nevím, proč by měl jeden platit 5000 Kč na dítě a druhý nic (či minimum). Argument rozdílného příjmu je mimo – ten druhej se taky mohl snažit vydělávat. Podmiňování výživného prací je ale zcestný – ti kluci studují.
16. 3. 2017 at 22:15
U nás ve Španělsku platí výživné i stát, když manžel bije manželku. Španělsko má úžasné opatrovnické soudy.
16. 3. 2017 at 23:32
Nejen Španělsko, ale i Česko má úžasné opatrovnické soudy. Až neuvěřitelně úžasné.
17. 3. 2017 at 7:38
… a zletilé děti budou nechávat otcům zabavovat řidičáky! Branná povinnost? … z toho se hroutí. atd.(mladí, zdraví) … budoucí pobírači sociálních dávek!
19. 3. 2017 at 15:30
… a proto zdegenerovana spanelska monarchie skonci jako prvni v podruci islamu nebo jine primitivni civilizace. Teste se holcicky …
21. 3. 2017 at 13:15
Asi si budou muset ženy zvykat. Muži opravdu lepší nebudou. Místo povinností, jsou dnes už velcí kluci v péči psychologů – mladí a zdraví.