Věra Nosková

Příspěvek ke Dni heterosexuálního bílého muže

Na tenhle experiment se Velký Hatlapatla těšil jako malej. Po více než dvě stě pozemských let za něj lobboval, ale Velcí Předáci jeho rodné planety Velké Hatly mu ho dlouho nechtěli povolit. Namítali, že je to pokus příliš rozsáhlý a hlavně riskantní. No tak je riskantní! Ono je totiž riskantní dokonce i žít, že, páni kolegové! Natož přiblížit se na dostřel k planetě obydlené tvory s abstraktním myšlením, ale velmi konkrétními střelami dlouhého doletu s atomovou hlavicí, pomyslel si. Ale ironii si nechal pro sebe a argumentoval, jak se čekalo a slušelo, přikázáními Velkého Pozorovatele, jehož první přikázání je: Pozoruj, pozorujte, pozorujme. Nemluvě o oblíbeném druhém přikázání: Experiment budiž pochválen.

Velkého Hatlu bavilo pozorovat především pohlavní odlišnosti mezi tvory s tvrdými schránami na měkkou šedivou hmotu umístěnou v horní, kulovité části jejich těla, která ovšem produkovala a řídila vlastně všechno, a byla zodpovědná za to kým byli a čím se obklopili, čím pokryli většinu plochy osídlených pevnin své planety. Studoval s chutí územní, náboženské, zvykové reprodukční strategie samic a samců, sledoval jejich interakce, poměrně složité zkrášlovací činnosti, psychologické a biologické předehry při snaze o spojení jejich velmi odlišných pohlavních nástrojů a někdy i pohlavních buněk.

Na první pohled bylo zřejmé, že fyzicky slabší, menší samice, které ovšem mají v reprodukci druhu významnější úlohu a hrají v ní také těžší roli, jsou silnějšími samci víceméně chráněné, že je samci mnohdy dokonce adorují a k těm dobře narostlým a vydařeným exemplářům je to neodolatelně táhne. Ale jakou roli hrají samci a samice ve vytváření civilizačních funkcí a hodnot? Kdo z těch dvou pohlaví má větší vliv na řízení aktivit, které drží jejich komplikovaný svět pohromadě? Hatlapatla pozoroval na povrchu planety hemžení více i méně inteligentních samic a samců, občas jim nahlížel vědecky do postelí, ale byl z tohoto pozorování odvolán, protože se činnost v téhle oblasti až otravně opakovala. Pokud šlo ale o podíl na vytváření podoby jejich slušně vyspělé společnosti, tak věděl málo, tápal a jeho Velcí kolegové z Velké Hatly též.

Ale teď konečně přijal vytoužené povolení a mohl už dávno připravený experiment spustit. Měl zasáhnout celou planetu, ovšem jen a pouze na dobu třiceti otočení planety kolem své osy. Co to může udělat! Rituálně si zakroutil pazourou ve střední oblasti své vzrušením rudnoucí hlavohrudi a hlesl: Experiment budiž pochválen… Tak a jde se na věc!

Během několika vteřin byli z planety odfiltrováni všichni samci nad patnáct let. Menší chlapci nebyli přemístěni do hypnotického meziprostoru proto, že by snad až miliardy jejich matek začaly hrozně vyvádět a tím by se experiment značně zkreslil drásavými emocemi.

Nad územními celky se v té chvíli už vznášeli připravení Malí Pozorovatelé a posílali obrazy, zvuky, čísla, pachy a statistiku ve svižném tempu do centrály.

Efektní byly po několika minutách až hodinách, po které ještě řídil stroje automatický pilot, pády jejich létajících strojů. Mnohé z nich, které právě přelétávaly nad městy, žuchly na budovy a způsobily změť roztříštěného materiálu, budov a mrtvol. Pozorovatelé konstatovali, že jejich hromadná doprava je zřejmě závislá na řízení samci, protože vlaky nezastavavoly ale srážely se, lodě měnily směr a bloudily, kamiony na silnicích havarovaly a braly s sebou i další auta, kterým zmizel řidič, jejich rodiny se řítily v neovládaném plechu vstříc katastrofě. Velkou výhodou bylo, když za volantem seděla žena, pokud její vůz ovšem nesmetl ze silnice mužem opuštěný kamion.

Další vývoj byl dost dramatický. Energie zvaná elektřina byla do soukromých buněk, různých výroben, nemocnic, škol a dalších veřejných budov dodávána jen po několik dalších hodin, pak se systém zhroutil. Už od prvního okamžiku experimentu vzplanuly vinou bouraček miliony dopravních prostředků, a nikdo je nehasil. Bylo už tedy jasné, že likvidaci požárů mají zřejmě na starosti také samci, zvyklí nasazovat životy za jiné ohrožené jedince, se zvláštním ohledem na ženy a děti. No a proto, že zmizeli i tito významní mužové, plameny přeskakovaly z komunikací na budovy, jindy zas na takzvaná pole – což jsou vlastně výrobny základních potravin, na stromové porosty, skladiště a zásobárny jídla pro lidi i domácí zvířata, na takzvané sýpky a seníky. Ve velkých městech vznikaly dokonce ohnivé bouře, v jejichž středu se tavily i kovy, zkázu stvrzovaly výbuchy plynu. Samozřejmě, že tím pádem zkolabovaly informační sítě, nebylo možné se spojit přes mobil či internet. Zachránivší se ženy prchaly s dětmi z měst a naříkaly, muže velmi postrádaly, ovšem některé jim podle svého zvyku lály, domnívajíc se, že určitě všechno zavinili a odjeli si někam na freje. Auty se ovšem daleko nedostaly, neboť silnice a cesty byly zataraseny nabouranými auty, plnými mrtvých a raněných žen a dětí, k nimž by se nedostaly sanitky, i kdyby mohly být přivolány, což nemohly. Takže tu jejich slavnou civilizaci, jak se ukázalo, závislou na mužích a elektřině, ovládl čirý děs a zmar.

Přestala se točit elektrická čerpadla ve vodojemech, pitná voda byla leda ve venkovských studnách a balená voda jen v obchodech, které nevyhořely. Ty vzaly ženy a děti útokem. Zraněné nikdo neodvážel, nemocnice, pokud stály, byly bez elektřiny a bez lékařů, lékařky nával raněných nezvládaly. V mrazírnách bez elektřiny se kazily potraviny.

Vesnice na tom byly většinou lépe, psychicky i fyzicky silnější ženy se tam leckde ujaly vedení a zabezpečování potravin, které stěhovaly z mrazáků a nechávaly je sušit na slunci, jiné potraviny byly zakopávány a další honem zavařovány do sklenic na ohništích. Do vesnic se ale vrhly zoufalé ženy s dětmi z větších měst a vypukly boje o potraviny a teritorium, které vedli především starší kluci a silnější ženy. Padli první mrtví. Přibližně po dvou týdnech propukaly infekce a hladomor, mnoho zraněných, které by před experimentem lékaři s pomocí techniky, která se ovšem neobejde bez elektřiny, snadno zachránili, teď ovšem zemřeli bez pomoci.

Velký Hatlapatla začal konečně chápat strukturu pozorované civilizace. Muži tu v masívní většině zřejmě nejen vymysleli, ale i vyrábějí, ale hlavně ovládají výrobu a dodávku všech energií, a toto jejich neuvěřitelně výkonné a složité odvětví, které drží civilizaci při životě, je bohužel nedostatečně ovládáno bezpečnostní automatikou. Což celkem chápal, těžko mohli předjímat jeho experiment. Bylo už jasné, že ženy muže v elektrárnách, chemických továrnách, při těžbě a zpracování ropy, opravách vysokonapěťového vedení a v dalších odvětvích a provozech nahradit nedokážou, neví ani, kde se co dá bezpečně vypnout, natož opravit.

Když po třiceti otočkách téhle planety experiment skončil, byl technický a následně civilizační kolaps téměř úplný a následné sociální konflikty nečekaně zlé. Starší kluci vyrabovali nevyhořelé sklady zbraní a propukaly lokální války o potraviny, území s neporušenou přírodou, o pole a zahrady a domácí jatečná zvířata.

V závěrečné zprávě Hatlapatla nakonec shrnul a konstatoval, že lidské samičky neumějí řídit dispečinky jaderných elektráren, provozy vodních elektráren, nevyznají se v chodu a bezpečnostních pravidlech chemické výroby. Že muži zřejmě vymysleli, vyrobili a udržují v chodu veškeré dobývání potřebných surovin, energie a paliva, techniku, tovární provozy a složitější a větší dopravní prostředky. Umějí to všechno nejen udržovat v chodu, ale hlavně také opravovat poruchy a zajišťovat bezpečnost. Kontrolovaně hromadí a uvolňují energie pro blaho a pohodlí všech lidí, především pro sice slabší, ale pro ně velmi důležité ženy a děti. Muži prostě bezkonkurenčně vynikají v enormním ovládání energie:

• vzepjaté proti gravitaci – postavili malé i obří budovy, mosty, přehrady a vodojemy
• kinetické ve strojích a zařízeních – umějí vyrobit, obsluhovat, spravovat a řídit dopravní prostředky, motory, turbíny, potrubí vedoucí energie, dráty přenášející informace
• tepelné, v žhavých hmotách (kovy, keramika, sklo)
• chemické, vázané v hořlavých či výbušných materiálech pevných, kapalných i plynných
• elektromagnetické, v drátech i bezdrátové
• jaderné, řízené štěpné – ale i neřízené fúzní

Ukázalo se, že ženy mívají jen velmi matnou představu o technickém zákulisí civilizace a mnohým není moc jasné, kam že to muži ráno odcházejí a co tam celý den vlastně dělají, čili kde se zašívají, zatímco by měli dělat doma něco užitečného.

A toto už je jen perlička na okraj mé zprávy – odvážil se napsat Hatlapatla – totiž v některých vyspělejších civilizacích, kde vládla velká svoboda a rovnost mužů a žen před zákonem i v praxi, věčně nespokojené ženy muže obviňovaly ze sobectví, nadřazeného chování a sexuálního obtěžování, byly hecovány svými ideoložkami aby přesunuly na muže svou pečovatelskou roli, aby především hleděly na svůj prospěch, pohodlí a společenskou kariéru. Zdá se, že ten tvrdý experiment nejen nám, ale i lidským samičkám ukázal, jak moc je muž důležitý, že je tahounem lidské civilizace, její hlavou i rukama, ale přitom, a to je až dojemné a pro ženy výhodné, myslí na jejich blaho a souběžně na blaho, které mu ženy způsobují svou měkkostí, fyzickým propojováním, jemnými způsoby, sociální a verbální bystrostí, laskavostí…

Žena je většinou milována a ctěna a nemusí se o vědecko-technický chod, bez něhož by zkolabovala dnešní lidské civilizace, starat. Přiloží ruku k dílu jen pokud chce a kde a kdy chce, přitom v jakýchkoli výkonech a práci jí nikdo nebrání. Přesto je věčně nespokojená, a remcá a remcá. Ale to už Hatlapatla do hlášení o krutém a jedinečném experimentu nedával.