RNDr. Pavel Rusý, Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.

–

V Praze v pondělí za účasti odborníků proběhl další workshop Střídavky, věnovaný sporům o děti po rozpadu rodičovských vztahů.

Na setkání se diskutovalo o předběžných úpravách poměrů v rodině, o výhodách péče obou rodičů, o problematice vymáhání povinností ze soudního rozhodnutí, o problematice stanovování výživného a o řešení sporů s pomocí mediátora.

Předběžné úpravy prováděné soudem nadále velmi silně zasahují do rodinného života. Zpravidla jsou touto předběžnou úpravou předjímána konečná rozhodnutí, která se velmi často opírají právě o stav, který byl upraven předběžným soudním rozhodnutím. Soudy velmi nepružně reagují na průběh dokazování, aby dočasnou úpravu změnily. Předběžná opatření jsou pak soudy používána k nastolení nerovnosti mezi rodiči. Místo ochrany všech členů rodiny před zasahováním do jejich života zvýhodní jednoho rodiče, aniž by takový velký zásah do života dítěte a druhého rodiče byl potřebný.

Účastníci diskutovali výhody zachování péče obou rodičů, a to zejména pro samotné dítě. Tomu zůstává zachováno prožívání života s oběma rodiči, vazby na příbuzné z obou stran rodičů, je odolnější vůči manipulacím ze strany více pečujícího rodiče, může si vytvořit objektivnější názor na oba rodiče a jejich prostředí. Péče obou rodičů je výhodou i pro rodiče, protože na ně není naložena celá povinnost péče. Mají čas pro své osobní zájmy, profesní realizaci a další aktivity, což dělá jejich život bohatší, bez nutnosti se upnout na jedinou aktivitu – dítě, nebo práce.

S velkou kritikou se na workshopu hovořilo o možnosti vymáhání úpravy styku nebo péče. Pokud jeden z rodičů brání dítěti v kontaktu s druhým rodičem, soudy na tyto skutečnosti reagují velmi pomalu, laxně, omlouvají takové jednání a plnění povinnosti fakticky nevyžadují. Velkým problémem je, že jednou zmařený kontakt rodiče s dítětem je zmařený navždy. Neexistuje možnost nařídit jeho uskutečnění v náhradním termínu. Pak se i vymáhání plnění této povinnosti mění na pokuty a sankce, ale ne na splnění povinnosti. Situace je stejná, jako by rodič nezaplatil výživné 5.000 Kč, soud ho vyzval, aby platil, a tímto vyzváním byl rodič už navždy zbaven povinnosti dluh zaplatit.

Jako zásadní problém byl konstatován přístup Ústavního soudu k neplnění povinnosti umožnit kontakt s druhým rodičem, pokud je odůvodněn nesouhlasem samotného dítěte. Jde o velmi nebezpečný přístup, který vede nezodpovědné rodiče k přenášení odpovědnosti na dítě. Tím se vymahatelnost péče druhého rodiče značně ztížila a navíc inspiruje sobecké rodiče k psychickému tlaku na dítě.

Ve věci stanovování výživného bylo konstatováno, že vyměřování výživného je nadále velmi nepředvídatelné. Nezohledňuje rozsah péče nebo styku druhého rodiče, nejsou ponechávány dostatečné finanční prostředky rodiči, který nemá dítě v péči, na náklady jeho styku s dítětem, na náklady na dopravu a vedení rodinné domácnosti. Jde o důsledek toho, že soudy nadále rozhodují podle dávno neplatné úpravy, tedy komu dítě svěřit, místo toho, jak jim ukládá rozhodovat nový občanský zákoník – tedy jak péči mezi rodiče rozdělit.

Účastníci diskutovali i o možnosti řešit spory s pomocí mediátora. Uvedli příklady dobré praxe, ale zároveň i limity tohoto přístupu, kdy je vyžadována ochota rodičů se dohodnout a zároveň respektování druhého rodiče. Úspěšnosti mediací brání i známá praxe výrazného preferování svěřování dětí do péče matek. Na jejich straně pak absentuje motivace se dohodnout, neboť spoléhají na rozhodnutí soudu v jejich prospěch. Proto by úspěchu mediací velmi napomohlo, kdyby před jejím konáním soud jasně sdělil, že nebude rozhodovat o tom, komu dítě svěří do péče, ale jak si rodiče péči rozdělí. To by velmi snížilo subjektivní důležitost sporu a otevřelo cestu k rozumné dohodě.

Ke zlepšení úrovně řešení sporů rodičů po jejich rozchodu je potřeba vyřešit ještě řadu otázek. A to jak z hlediska potřebných úprav zákona, tak změny přístupů soudů a rovněž odborů sociálně-právní ochrany dítěte (OSPOD) ve smyslu většího respektu k zachování péče obou rodičů.