Stridavka.cz
Č.j. 24 C 69/2003-588
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Ryškou v právní věci žalobce Františka S., nar. XXXXX, bytem XXXXX, proti žalované Iwoně A. M., nar. XXXX, bytem XXXXX, o ochranu osobnosti,
t a k t o :
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku na náhradě nemajetkové újmy v penězích částku 16.000,- Kč.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
1) Žalobce se na žalované (v rozsahu, který zůstal předmětem řízení na základě výroku č. III rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č.j. 1 Co 92/2006-369 ze dne 28.2.2007) z titulu ochrany osobnosti domáhal náhrady nemajetkové újmy v penězích v částce 16.000,- Kč odvíjené z toho, že mu žalovaná přes úpravu styku provedenou na základě rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23.7.2002 od roku 2002 dosud (tj. do doby jednání Vrchního soudu v Olomouci dne 21.2.2007) neumožnila styk s nezl. Davidem S., nar. XXXXX a tím mu znemožnila podílet se na jeho výchově. Při jednání soudu dne 14.1.2011 žalobce doplnil, že se synem se začal stýkat asi před rokem, poté, co byl syn rozhodnutím opatrovnického soudu umístěn do Klokánku a na základě posledního rozhodnutí opatrovnického soudu má od 10.12.2010 syna ve výchově již on sám.
2) Žalovaná učinila na zmíněném jednání Vrchního soudu v Olomouci dne 21.2.2007 nesporným, že se nezl. David nemohl s žalobcem stýkat v období od vydání rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23.7.2002 do 23.10.2003 (do zákazu styku nezletilého s žalobcem) a od změny v úpravě styku od května 2006 dosud (tj. do dne jednání Vrchního soudu v Olomouci). K jednání soudu dne 14.1.2011 se řádně obeslaná žalovaná bez důvodné omluvy nedostavila a nenavrhla ani odročení jednání z důležitého důvodu. Soudem proto bylo dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalované.
3) Na základě provedeného dokazování soud z obsahu opatrovnického spisu týkajícího se nezl. Davida S., nar. XXXXX, vedeného v současné době Městským soudem v Brně pod sp. zn. 23 P 32/2008 zjistil, že ze strany žalované docházelo dlouhodobě ke znemožnění styku žalobce s jeho nezl. synem Davidem, přičemž ke zjednání nápravy nedocházelo ani přes nařízení výkonu rozhodnutí a ukládání pokut žalované.
4) Jedná-li se o žalobcem vymezené období od vydání rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23.7.2002, pak soud z rozsudku sp. zn. 20 Co 475/2001 ze dne 23.7.2002 zjistil, že takto bylo soudně upraveno oprávnění žalobce stýkat se s nezl. Davidem každý lichý týden v roce od pátku 14.00 hod. do neděle 18.00 hod., dále každý sudý rok dne 26.12. od 9.00 hod. do 17.00 hod. a dále každý lichý rok v době od 26.12. 9.00 hod. do 29.12. 17.00 hod. a každý rok v době velikonočních svátků od pátku 14.00 hod. do pondělí 17.00 hod. Rovněž tak bylo stanoveno oprávnění žalobce stýkat se s nezletilým vždy v průběhu 3 týdnů v měsíci červenci až srpnu v žalobcem žalované písemně oznámeném termínu. K realizaci tohoto práva žalobce však dlouhodobě nedocházelo. Žalované, která žalobci s nezletilým styk nikdy neumožnila, neboť „se bojí, aby otec nezletilého sexuálně nezneužil“, přičemž dle názoru opatrovnických soudů v tomto směru neexistovaly žádné objektivní překážky, ale jednalo se jen o její subjektivní postoje a neochotu styk dítěte s otcem umožňovat, tak byly za blíže specifikované období od 16.8.2002 do 24.11.2002 usnesením Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 9 P 470/2002 ze dne 19.12.2002 potvrzeným usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 54 Co 82/2003 ze dne 21.2.2003 uloženy pokuty ve výši 200,- Kč za každý nerealizovaný styk žalobce s dítětem. Pro důvody na straně matky, která nerespektovala pravomocná rozhodnutí soudu o styku otce s nezletilým a tomuto styku dle závěrů opatrovnických soudů bezdůvodně bránila, dokonce došlo k nařízení předběžného opatření o zdržení se styku žalobce s nezl. Davidem (usnesení Okresního soudu Brno-venkov č.j. 9 P 470/2002-789 ze dne 23.10.2003 ve znění potvrzeném usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 16 Co 318/2003 ze dne 27.11.2003) s tím, že za takto matkou vytvořené situace není styk nezletilého s otcem v zájmu nezl. Davida. Rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 16 Co 62/2006 ze dne 24.5.2006 pak byl změněn rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov č.j. 9 P 470/2002-1153 ze dne 3.11.2005 stanovený zákaz styku nezletilého s otcem (vydaný v zájmu nezletilého s vědomím skutečnosti, že otec má právo na kontakt se svým dítětem a že jeho výchovná způsobilost v minulosti nebyla zpochybněna, ovšem je zřejmé, že matka odmítá spolupracovat a vzniklá situace by opakovaně nezletilého nepřiměřeně psychicky zatížila). Citovaným rozsudkem Krajského soudu v Brně bylo zakotveno oprávnění otce stýkat se s nezl. Davidem každý lichý týden v roce, a to v sobotu od 10.00 do 11.00 hod. v Krizovém centru pro děti a mládež SPONDEA, za účasti zaměstnance tohoto krizového centra s tím, že styk dlouhodobě neprobíhá z důvodu opakovaného bezdůvodného bránění ze strany matky a je zapotřebí, aby citová vazba a vztah mezi nezletilým a otcem byly znovu postupně navazovány. Usnesením Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 9 P 470/2002 ze dne 25.1.2007 potvrzeným usnesením Krajského soudu v Brně č.j. 16 Co 167/2007-1336 ze dne 19.6.2007 došlo opět k uložení pokuty matce, a to za bezdůvodné neumožnění styků mezi nezl. Davidem a otcem za blíže specifikované období od 22.7.2006 do 20.1.2007 ve výši 300,- Kč za každý nerealizovaný styk. Opět bylo opatrovnickými soudy konstatováno, že pro neuskutečnění styku neexistovaly žádné objektivní překážky a ve všech případech se jednalo o subjektivní postoj matky opřený o přesvědčení o pohlavním zneužívání nezletilého otcem, které nebylo nikdy potvrzeno.
5) Vše pak vedlo k tomu, že usnesením Městského soudu v Brně č.j. 23 P 32/2008-1554 ze dne 7.7.2008 (ve znění opravného usnesení č.j. 23 P 32/2008-1582 ze dne 29.7.2008) potvrzeným usnesením Krajského soudu v Brně č.j. 16 Co 364/2008-1632 ze dne 30.9.2008 opatrovnický soud nařídil předběžné opatření o odevzdání neletilého do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc – Dětského centra Brno s tím, že matka není schopna korigovat své jednání a zajistit hodinové setkání syna s otcem v krizovém centru, postoje nezletilého k otci již svědčí o syndromu zavrženého rodiče a nelze vyloučit další deformace osobnostní struktury nezletilého při současném výchovném působení matky. Usnesením Městského soudu v Brně sp. zn. 23 P 32/2008 ze dne 19.3.2009 potvrzeným usnesením Krajského soudu v Brně č.j. 16 Co 205/2009-1907 ze dne 29.6.2009 pak došlo k vydání předběžného opatření o předání nezletilého do péče Zařízení Klokánek. Předběžně vykonatelným rozsudkem Městského soudu v Brně č.j. 23 P 32/2008-2549 ze dne 27.10.2010 byl pak nezl. David svěřen do výchovy otce s tím, že ten se se synem stýká již rok, předtím probíhal asistovaný styk od října 2009 a vztah dítěti k otci je aktuálně pozitivní, když nezletilý začal pozitivně vnímat zájem otce o svou osobu.
6) Na základě takto daných skutkových zjištění lze zcela jednoznačně konstatovat, že výše popsaným jednáním žalované, která přes úpravu stanovenou opatrovnickými soudy z ryze subjektivních důvodů (tj. při opatrovnickými soudy opakovaně konstatované neexistenci objektivních překážek) dlouhodobě znemožňovala styk žalobce s jeho nezl. synem, došlo ze strany žalované k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce dle § 11 obč. zák., in concreto do práva na soukromí a na rodinný život. Byl-li pak po dílčí období (viz čl. 4 rozsudku) vydán zákaz styku žalobce s jeho nezl. synem, nelze přehlédnout, že byl vydán s vědomím skutečnosti, že otec má právo na kontakt se svým dítětem a že jeho výchovná způsobilost v minulosti nebyla zpochybněna, ovšem je zřejmé, že matka odmítá spolupracovat a vzniklá situace by opakovaně nezletilého nepřiměřeně psychicky zatížila.
7) Právo na soukromí je jedním z nejvýznamnějších atributů osobnosti každého člověka, který dle konstantní judikatury zahrnuje i právo na nerušený rodinný život a vytváření a rozvíjení vztahů v rámci rodiny. Význam práva na rozvíjení vztahů s ostatními lidskými bytostmi jako součásti práva na soukromí je trvale vyzdvihován Evropským soudem pro lidská práva i Ústavním soudem. Judikatura Evropského soudu již dávno dovodila, že respektování soukromého života musí rovněž zahrnovat i právo vytvářet a rozvíjet vztahy s ostatními lidskými bytostmi (např. rozsudek ve věci Niemitz proti Německu ze dne 16.12.1992), neboť čl. 8 Úmluvy chrání právo na identitu a osobní rozvoj a právo navazovat a rozvíjet vztahy s jinými lidskými bytostmi a okolním světem (např. rozsudek ve věci Bensaid proti Spojenému království Velké Británie a Severního Irska ze dne 6.2.2001). V tomto rámci má zcela zásadní význam rozvíjení vztahů s ostatními lidskými bytostmi v rámci rodiny. Je proto zcela pochopitelné, že v návaznosti na rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva rovněž Ústavní soud judikatorně vyzdvihl význam práva na rozvíjení vztahů v rámci rodiny, a to např. v nálezu sp. zn. II. ÚS 517/99 ze dne 1.3.2000 s tím, že součástí soukromého života je nepochybně též rodinný život zahrnující vztahy mezi blízkými příbuznými a respektování soukromého (tedy i rodinného) života musí zahrnovat do určité míry právo na vytváření a rozvíjení vztahů s dalšími lidskými bytostmi, aby tak bylo možno mimo jiné také rozvíjet a naplňovat vlastní osobnost.
8) Za této situace žalobci nepochybně svědčí vůči žalované občanskoprávní prostředky ochrany osobnosti dle § 13 obč. zák. Žalobci v tomto směru vzniklá újma je přitom zásadní a k jejímu alespoň dílčímu vyvážení by byla pouhá morální satisfakce dle § 13 odst. 1 obč. zák. zcela nedostačující. Je naopak nutno žalobci přiznat nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích dle § 13 odst. 2 obč. zák., a to vzhledem ke kritériím dle § 13 odst. 3 obč. zák. nejen s poukazem na závažnost vzniklé újmy, ale i s ohledem na okolnosti neoprávněného zásahu představované dlouhodobostí a svévolí na straně žalované. Žalobou nárokovaná částka pouhých 16.000,- Kč je pak v tomto směru naprosto symbolickým minimem, které lze žalobci (při nemožnosti překročení žalobního petitu) soudem přiznat, a to i vzhledem ke komparaci s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva pohybující se v případech českých otců, kteří byli poškození českou justicí v právu na styk s dítětem, v částkách o řád vyšších (tak např. rozsudky ESLP ze dne 9.1.2007 ve věci Kříž proti České republice na náhradu morální újmy v částce 10.000,- euro, ze dne 18.1.2007 ve věci Zavřel proti České republice na náhradu morální újmy v částce 6.000,- euro, ze dne 20.7.2006 ve věci Koudelka proti České republice na náhradu morální újmy v částce 13.000,- euro).
9) O nákladech řízení (včetně nákladů týkajících se předcházejícího řízení a řízení na základě opravného prostředku) soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. dle výsledku sporu s tím, že úspěšný žalobce by měl právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované, tohoto práva se však výslovně vzdal, a proto nezbylo než rozhodnout, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozsudku j e odvolání přípustné, a to do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci ve dvou vyhotoveních prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinná ve stanovené lhůtě soudem uložené povinnosti dobrovolně, může se oprávněný domáhat výkonu tohoto rozhodnutí.
V Brně dne 14. ledna 2011
JUDr. Michal Ryška, v.r.
samosoudce
Za správnost vyhotovení:
Soňa Melová
5. 9. 2013 at 9:25
Je hezké, že žalobě bylo 100% vyhověno, ovšem 16.000 za 4,5 roku bránění ve styku je komická částka. Žalobci šlo asi jen o morální kredit, když se domáhal tak nízkého zadostiučinění a vzdal náhrady nákladů. Je dobře, že David je po tolika letech v péči odpovědného rodiče a snad na něm výchova tyranky nenechala nevratné následky. To je to nejdůležitější.
5. 9. 2013 at 9:41
Šokuje mne, že brněnské soudy dávaly matce za maření styku směšné pokuty ve výši hospodské útraty, a potom dokonce došly k poznání, že není v zájmu dítěte vídat otce, když už matka v izolaci úspěšně zašla tak daleko, že otec nemohl vídat dítě ani dvě hodiny měsíčně, což je kvantitativně na úrovni návštěv ve vězení. Matka zničila dítěti kus dětství a za trest zaplatí 16.000 korun, tj. odepře si jednu dovolenou. Co dělalo státní zastupitelství a trestní soudy? Asi byli zaneprázdněni honěním neplatičů výživného.
5. 9. 2013 at 10:53
Ale soudce to napsal moc hezky: Žalobou nárokovaná částka pouhých 16.000,- Kč je pak v tomto směru naprosto symbolickým minimem, které lze žalobci (při nemožnosti překročení žalobního petitu) soudem přiznat.
6. 9. 2013 at 9:31
Stale nemuzu pochopit, proc toto neni posuzovano jako trestny cin. Jsem presvedcen, ze zavaznost a ujma je srovnatelna se znasilnenim ci tyranim. Mimochodem, o jisty druh tyrani zde jde zcela jiste. A i tresty by mely byt obdobne, tj. trest odnetí svobody v radu let. Pak by si to rozmyslely (matky, obecne rozmysleli rodicove). A pokuta 200-300Kc za jeden zmareny styk, treba za jeden vikend, to je smesne. Pri srovnani, ze mnohdy je vyzivne stanoveno ve vysi, jez prekrocuje spravedlivou vysi o tisice Kc/mesic.